Praha/Bělá pod Bezdězem – Několik měsíců se média snažila dostat do detenčního tábora v Jezové nedaleko Bělé pod Bezdězem. Marně. Pouhý týden po kritice Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky už je vše jinak – spolu s ministrem vnitra Milanem Chovancem se ve čtvrtek střeženým areálem procházelo hned několik desítek diplomatů a novinářů.
Chovanec tak chtěl demonstrovat, že informace o otřesných podmínkách za plotem s žiletkovým drátem nejsou v žádném případě pravdivé. "Uvědomte si, že jsou to lidé z masa a kostí, chtějí mít také svůj klid a my z toho přece nemůžeme dělat nějakou zoologickou," snaží se zdůvodnit ještě před branou, proč zatím dovnitř směli jen politici, případně neziskové organizace.
Během návštěvy se nedá ubránit podezření, že všechno je jen dobře připravené představení. Jako první ukazuje vedení tábora trakt, s jehož rekonstrukcí se právě finišuje. Před další budovou, kde pobývají rodiny, stojí zbrusu nové lavičky a houpačky, okolo kterých je ještě vidět čerstvé stopy po uhrabání.
Pokoje jsou vybavené hodně skromně, nejvíce se podobají vysokoškolským kolejím, jediný rozdíl je zamřížované okno. V místnosti pro děti je nový koberec. Když se však člověk omylem otře o zeď, zůstane mu na kabátu bílá stopa.
No good, no good
Jakmile uprchlíci uvidí fotografa nebo kameru, okamžitě začnou pískat a křičet. "Czech Republic, no good, no good," je slyšet ze všech stran, padnou i slova o Guantánamu pro rodiny. "Drží nás tu jako v kriminále. Když jsou děti nemocné, není, kdo by lékaři do češtiny přeložil, co jim je," vysvětluje třiadvacetiletý Mohammad z Afghánistánu, který jako jeden z mála běženců vládne poměrně slušnou angličtinou. Jak navíc tvrdí, přístup personálu se razantně změnil teprve minulý týden.
Tlumočník: Uprchlíky nejvíc zajímá, kdy budou propuštěni
Není pravda, že by uprchlíci v detenčním táboře v Bělé neměli k dispozici tlumočníka. "Když něco potřebují, jsem jim k dispozici," říká Galal Seif Saeed, který v zařízení pomáhá zdejším zaměstnancům překlady do arabštiny a perštiny.
Kolik času v táboře trávíte a odkdy zde pracujete?
Jsem tu od sedmého září a pracuji od pondělí do pátku, 24 hodin denně.
Za dobu, co jste v Bělé, zlepšila se tu situace?
Určitě je klidnější. Přispělo k tomu to, že jich je méně. Když jsem přišel, tak tu bylo sedm set lidí, teď jich je tu jen sedmdesát.
S jakými dotazy se na vás uprchlíci nejčastěji obrací?
Kdy budou propuštěni. Denně se na to zeptají třeba pětkrát.
Proč myslíte, že vznikají různé třenice?
Uprchlíci nemluví stejným jazykem, takže určitě hraje roli i komunikace.
Kolik uprchlíků, kteří tu jsou zadrženi, požádá o azyl v Česku?
Málo. Oni tu většinou nechtějí zůstat.
To všechno by hovořilo pro verzi, že jde ze strany vnitra o klasickou Potěmkinovu vesnici. Vše se namaluje hezky narůžovo, nikdo nebude moct říct ani slovo, realita ale bude pochmurnější, jakkoliv o tom Chovanec nechce vůbec slyšet.
A ve čtvrtek mu koneckonců dala za pravdu i britská velvyslankyně Jan Thompsonová. "Neviděla jsem nic degradujícího," poznamenala poté, co si prošla spolu s dalšími diplomaty prakticky celý tábor, včetně pokojů nebo ošetřovny, a hovořila s migranty. Ostatní diplomaté, včetně německého velvyslance, s novináři mluvit nechtějí, nikdo z nich ale není viditelně pohoršený.
Staráme se o ně, jak nejlépe můžeme, říkají zaměstnanci
Není pochyb o tom, že ministerstvo si potřebuje vyspravit pošramocený obraz a nahnat body pro Chovance, který za své výroky často sklízí kritiku. Na druhou stranu je třeba přiznat, že situace nejspíš skutečně nebude tak černobílá, jak by se mohlo zdát jen z nářků běženců.
Není totiž ani důvod nevěřit rozhořčení zaměstnanců tábora. Ti novinářům líčí, jak s dětmi uprchlíků jezdí několikrát do měsíce na výlety, ale i jak často nachází oblečení, které běženci dostanou od charity, pohozené u popelnic. Řada běženců podle nich nemá ani základní hygienické návyky.
Slova o laxnosti personálu, která pronesla ombudsmanka Anna Šabatová, tak vnímají jako nespravedlnost. Někteří z nich v Bělé-Jezové pracují už řadu let a rukama jim tak prošly stovky, možná tisíce migrantů – doposud bez stížností a většího zájmu médií.
Ten vzbudila až situace v létě, kdy přes Česko najednou chtělo přejít několik set uprchlíků a kapacity tábora, jehož provoz je běžně spíše velmi poklidný, rázem přestávaly stačit. Afghánci, Syřané a další běženci, kteří pašerákům za cestu za lepší budoucností v Německu zaplatili řádově tisíce dolarů, nechápali, proč skončili na tři měsíce právě v Bělé. V kombinaci s jazykovou bariérou a ostrými prohlášeními politiků tak vznikalo podhoubí konfliktům a dusná atmosféra.
Po první vlně kritiky ministerstvo nakonec ustoupilo ze svého velmi tvrdého postoje – v září najalo další tlumočníky, oddělilo rodiny s dětmi. Chovanec navíc ve čtvrtek slíbil, že podmínky se budou dále zlepšovat. Chystají se různé investice, které usnadní práci i personálu.
Novináři se budou mít možnost o poměrech v areálu přesvědčit častěji, což je bezesporu krok správným směrem. Přichází ale zbytečně pozdě, a připomíná tak hašení požáru, který už jenom doutná.
