Nejvyšší soud odmítl stížnost ministra spravedlnosti proti rozhodnutí státního zástupce, kterým se v důsledku váš případ odložil. Jak moc jste si oddechl? 

Od počátku jsem věděl, že to je nepřípustné, protože vím, jakou má ministr spravedlnosti výlučnou pravomoc. A věděl jsem, že tohle (stížnost pro porušení zákona v neprospěch podezřelého, pozn. aut.) tam absolutně nepatří. Proto jsem také věděl, že to pro mě nemůže dopadnout špatně. Pro mě to tedy není o milimetr žádná změna, nemám s tím spojené žádné pocity.

Takže jste takové rozhodnutí očekával? 

Pokud měl Nejvyšší soud rozhodnout v souladu s právem a ústavou, nemohl rozhodnout jinak. Mohl tam být teoretický prostor pro překvapení, pokud by soud stížnost připustil a vážně se jí zabýval. Ale jelikož mám v zásadě příznivý názor na Nejvyšší soud, tak jsem se nebál. Ačkoliv jsem věděl, že Zemanovi na tom extrémně záleží, do té míry, že zneužil svou funkci, kancelář prezidenta republiky a kancléře (Vratislava) Mynáře, kterého i přes předchozí velkou veřejnou, odbornou a občanskou kritiku poslal za ministrem spravedlnosti a donutil ho podat právně neexistentní věc Nejvyššímu soudu (na schůzku kancléře Mynáře a tehdejšího ministra spravedlnosti Jana Kněžínka v této souvislosti upozornil týdeník Euro, pozn. aut.).

Související

Spor o Zemanovo zdraví mohla policie odložit, potvrdil Nejvyšší soud. Stížnost zamítl

Výrokem Nejvyššího soudu se definitivně uzavřela trestní linie celé kauzy. Když se ohlédnete, stálo vám tehdy zveřejnění příspěvku o údajném zdravotním stavu prezidenta Zemana za to? 

Pravomocně to skončilo už rozhodnutím státního zástupce o zamítnutí stížnosti pana prezidenta. Víte, já jsem opravdu hluboce přesvědčen o tom, že za naprosto výjimečných okolností, které v té době nastaly, je veřejný zájem na znalosti zdravotního stavu pan prezidenta.

Jaké okolnosti máte na mysli? 

Těmi okolnostmi byla doba, kdy jsou velmi vážné pochybnosti o jeho zdraví, kdy sám o své zdravotní stránce hovoří, kdy se zároveň stává jednou ze dvou hlavních postav v sestavování vlády (v listopadu 2017 bylo měsíc po sněmovních volbách, pozn. aut.), což je v rámci českého ústavního systému jeden z nejklíčovějších a nejkřehčích okamžiků. V takové chvíli si myslím, že to je na místě.

Neuvažoval jste ani na chvíli o tom, zda jste v osobní rovině prezidentovi příspěvkem o jeho zdravotním stavu, což je velmi intimní věc, jednoduše neublížil?

Panu prezidentovi jsem rozhodně nechtěl ublížit. Upřímně řečeno jsem nečekal, že to vyvolá takový mediální ohlas. Ale když zhruba hodinu poté sám prezidentův mluvčí Ovčáček zkopíroval ten status, nastartoval tím neuvěřitelný mediální kolotoč, který měl několik důsledků (podle informací Aktuálně.cz však mluvčí Jiří Ovčáček první novinářské dotazy na Bartíkův status dostal ještě předtím, než ho sám na sociální síti Twitter sdílel, pozn. aut.). Lidé mi na jednu stranu dávali najevo sympatie. Necítil jsem se v tom úplně dobře, protože některé jejich výroky pro mě byly nepřijatelné. Nesly se v duchu, že prezident konečně zemře, to jsem nechtěl vyvolat ani podporovat.

Jaké byly další důsledky? 

Také mi nebylo milé, že mně jiní lidé, Zemanovi příznivci, začali projevovat svou nenávist. Ačkoliv chápu, že to musím v takový okamžik unést. Ale právě z důvodu, že i odpůrci prezidenta Zemana to posunuli do roviny, kam jsem to vůbec nechtěl, neměl jsem nejmenší důvod ho poškozovat nebo dehonestovat, jsem ten příspěvek deaktivoval.

Postoj jsem zaujal smazáním statusu

I kvůli té vlně nenávisti, která se spustila mezi prezidentovými odpůrci, není podle vás na místě, abyste se za to omluvil?

Tím, že jsem deaktivoval ten status, jsem vyjádřil určitý postoj. Neříkám, že to je omluva, ale o omluvu mě pan prezident žaluje. Uvidíme, kam to řízení dospěje. Já zároveň pana prezidenta žaluji, že o mně řekl, že jsem svině. Stejně jako jeho mluvčí o mně napsal, že jsem lidský odpad. Já jsem o panu prezidentovi neřekl nic hnusného, zlého a úmyslně špatného, to říkali pouze jeho odpůrci.

Nemohu nést odpovědnost za to, jak se choval někdo, koho neznám. Takže v rovině prezidentovi odpůrci versus prezident a jeho mluvčí je to fifty fifty, ale já  se do toho nechci nechat vtahovat. To není můj boj. Já jsem chtěl pouze odstranit to (status o prezidentově zdraví, pozn. aut.), co jeho odpůrci brali jako záminku pro projevování svého odporu a své nenávisti. A to jsem udělal a myslím si, že to bylo správně. Mohu se omlouvat jenom za to, co jsem způsobil, a to bude předmětem civilního sporu mezi panem Zemanem, který mě žaluje o omluvu a pět milionů korun, a mnou. To se rozjede 4. září.

Jak jste zmínil, v kauze probíhá civilní řízení, v němž po vás prezident Zeman chce omluvu a pět milionů korun. Proč jste se rozhodl požadovat omluvu i vy po něm? 

Myslím si, že ve veřejném prostoru před 22. hodinou v televizi, na kterou se mohou dívat i děti, by nikdo, natož někdo, kdo hraje roli nejvyššího ústavního činitele, neměl mluvit sprostě na konto jiného občana (prezident Zeman takto mluvil v pořadu na TV Barrandov, pozn. aut.). On na to má právní prostředky, pokud si myslí, že mu bylo ublíženo. 

Jaký bude váš hlavní argument v civilním sporu s prezidentem republiky? 

Jsem zcela vážně přesvědčen, a neberu to jako úděl jednoho Bartíka z Brna, ale něco, co je v zájmu celé české veřejnosti, aby se vyjevilo, ať už tak, či onak, aby soudy pravomocně řekly, zda za naprosto výjimečných okolností je možné hovořit nahlas o prezidentově zdravotním stavu. To je jádro mé obrany.

Proč jste dosud neodhalil zdroj vaší informace, že prezident trpí rakovinou? Učiníte tak někdy? 

Bez komentáře.

Nicméně minimálně se zdá, že vaše informace nebyly správné. O prognóze sedmi zbývajících měsíců života prezidenta Zemana jste psal v listopadu 2017, prezident je přitom naživu rok a tři čtvrtě poté. Neměl jste špatný zdroj? 

Vy jste si zjevně dobře nečetl ten status. I když není veřejný, je k dispozici. Zkuste si ho celý přečíst a popřemýšlet, co která věta znamená.

Míříte tím k tomu, že jste o prognóze psal ve chvíli, kdy prezident údajně odmítl léčbu, jinými slovy že je naživu díky tomu, že ji snad nakonec přijal? 

To už bych nechal na vás.