Praha - Sedmnáctiletý student brněnského gymnázia Vídeňská Jan Sláma a jeho šestnáctiletý spolužák David Špunar podnikají už od dvanácti let. Vymysleli několik aplikací a na přelomu roku si řekli, že své zkušenosti chtějí využít v boji proti tomu, co je samotné na škole trápilo.
"Se šikanou jsme se setkávali na základní škole. Věděli jsme, že se našim spolužákům něco děje, ale nevěděli jsme, jak jim pomoct. Právě mlčící většinu bychom rádi oslovili," vysvětluje David Špunar. Právě strach z nahlášení je podle nich důvodem, proč se šikana či jiné problémy ve třídě začnou řešit až pozdě.
Vytvořili web a mobilní aplikaci Nenech to být, přes kterou mohou studenti či rodiče anonymně nahlašovat nejen šikanu, ale jakékoli jiné problémy či nespravedlnosti, které se ve třídách dějí.
"Studenti mohou zažádat o registraci školy, ta pak do systému přidá mailovou adresu, na kterou budou oznámení chodit. Jako velké plus vnímáme, že upozornění nepřijde třídnímu učiteli, ale metodikovi prevence nebo psychologovi, který by měl lépe vědět, jak s takovým nahlášením pracovat," uvádí Sláma.
S propagací pomůžou youtubeři i ministerstvo
Aplikaci a webové stránky spustili v neděli. Za pět hodin jim přišlo 66 žádostí od studentů, kteří chtěli přidat svou školu. "Jeden chlapec nás dokonce poprosil, jestli by to nešlo převést na Slovensko, že je ze Slovenska a chtěl si s námi o tom popovídat. Odkázali jsme se ho na Linku bezpečí," popsal Sláma. Studenti na stránkách najdou také upozornění, že pokud se jedná o akutní problém, mají zavolat na Linku bezpečí.
Rozšířit projekt do povědomí škol a studentů jim pomáhá youtuber NejFake, který má přes půl milionu odběratelů a oslovuje především mladou generaci. "Neuvědomoval jsem si, co to ta šikana vlastně je. A když ano, nic jsem neudělal. Bál jsem se, že budu taky šikanovaný," říká ve videu, kde projekt propaguje.
Aby se o projektu Nenech to být dozvěděly také školy, převzalo nad ním záštitu ministerstvo školství, školám rozešle informace o tom, jak se do něj zaregistrovat. "Snažíme se věnovat tomu, aby se o šikaně mluvilo a nebylo to zakázané slovo. Aby kdokoli se s takovým jednáním setká, věděl, co má dělat, a nemlčel," uvedla ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD).
Program se hlavně snaží bojovat proti lhostejnosti, aby si žáci všímali, co se kolem nich děje. "Když to jde zespodu, od samotných studentů, je to lepší," míní Lenka Skácelová z Odborné společnosti pro primární prevenci rizikového chování.
Právě anonymita a snadná dostupnost může studenty přimět, aby aplikaci používali. "Slyšíme to v každém hovoru o šikaně - já se to bojím říct, vyhrožovali mi, že když to řeknu, bude to ještě horší. Dítě navíc často neví, komu to ve škole říct," mluví ze své zkušenosti vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský.
Na Lince bezpečí v roce 2016 přijali zhruba 6 hovorů o šikaně denně, v celkových číslech o 700 víc než v roce 2015. "Tento projekt šikanu nevyřeší, ale je to jeden z dalších nástrojů, který ji umožňuje zachytit hned zpočátku," říká Porubský. Připustil, že se tam určitě objeví i falešná obvinění, ale měl by si s tím umět poradit právě metodik prevence, který má mít v této oblasti zkušenosti.
Ve statistikách České školní inspekce šikany ve školách přibývá. Je to však hlavně tím, že se ji školy už nebojí přiznat, než že by se stávalo výrazně víc případů. V loňském školním roce podle jejích záznamů šikanu řešilo 41 procent škol. O rok dřív to bylo 30,3 procenta škol, v letech 2010/11 jen 24,9 procenta škol.
