Berlín - Německo odškodní české Romy, kteří za druhé světové války přežili útrapy v německých koncentračních táborech, napsal server HlídacíPes.org. Každému ze zhruba patnácti přeživších jednorázově vyplatí 2500 eur (67,5 tisíce Kč). Prezident Výboru pro odškodnění romského holokaustu Čeněk Růžička upřesnil, že o žádostech dotyčných lidí zatím německá strana nerozhodla a vyplacení příspěvku není jisté.
Německé úřady začaly na začátku srpna současně vyplácet stejně vysoké odškodné také Němcům, kteří za druhé světové války nebo po jejím skončení dělali nucené práce. Nárok na něj mají i sudetští Němci, kteří museli po skončení druhé světové války pracovat na území tehdejšího Československa.
Průlomové rozhodnutí týkajících se českých Romů ve čtvrtek na Twitteru potvrdilo ministerstvo zahraničí. S Němci na podnět romských organizací zahájilo jednání o odškodném před více než rokem.
.@mzvcr se podařilo s německým min.financí vyjednat odškodnění pro Romy,kteří přežili holokaust.Jedná se cca o 15 lidí.Každý dostane 2500 €.
— MZV ČR (@mzvcr) August 4, 2016
“Začali se v tom vehementně angažovat a nakonec se to podařilo, i když ne v takové podobě, jako bych si představoval," citoval HlídacíPes.org prezidenta výboru Růžičku. Narážel na to, že Židé dostávají od německých úřadů pravidelné příspěvky k důchodu.
Romové byli podobně jako Židé v období druhé světové války tvrdě postiženi nacistickou rasovou politikou. V roce 1942 provedli v četníci v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava soupis všech "cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu". Dostalo se do něj 6500 lidí. Část z nich skončila ve sběrných táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Transporty odvezly do koncentračního tábora v Osvětimi bezmála 5000 Romů. Do vlasti se jich vrátilo jen 583.
Odškodné za nucené práce
Německé úřady na odškodnění do roku 2018 vyčlenily celkem 50 milionů eur (1,35 miliardy Kč). V Německu o něj mohou žádat všichni němečtí civilisté, kteří museli kvůli své národnosti nebo státní příslušnosti v období od 1. září 1939 do 1. dubna 1956 z nařízení cizího státu nuceně pracovat.
Za nucenou práci přitom příslušné nařízení německého ministerstva vnitra označuje nedobrovolnou a nikoliv krátkodobou práci, kterou lidé vykonávali pod hrozbou násilí nebo trestu. Pokud se během pracovní činnosti mohli pravidelně vracet domů, nebudou mít na odškodnění zpravidla nárok.
Pracovní povinnost měly po skončení druhé světové války také desítky tisíc sudetských Němců v Československu. Podle odhadu sudetoněmeckého landsmanšaftu žilo vloni ještě asi 2000 sudetských Němců, jichž se odškodnění týká. Žádat o něj mohou až na malé výjimky do konce roku 2017 právě jen žijící, nikoliv jejich potomci.
Dá se očekávat, že vedle sudetských Němců budou o odškodnění žádat i ti Němci, kteří po skončení války museli pracovat v dalších zemích střední a východní Evropy nebo byli na léta zavlečeni do tehdejšího Sovětského svazu.
Na odškodnění nemají nárok ti Němci, kteří napomáhali nacistické nebo jiné krutovládě, ani ti, kteří se dopustili či se podíleli na válečných zločinech nebo zločinech proti lidskosti. Odškodnění se nedočkají ani ti, kteří své postavení v daném období výrazně zneužili ve svůj prospěch nebo v neprospěch někoho jiného.
