Ďáblický hřbitov se stal opět předmětem zájmu. Vedení pražského magistrátu totiž oznámilo, že bude uvažovat o exhumaci ostatků Zdeny Mašínové starší. Matka známých odbojářů byla sama odbojářkou. V roce 1956 v pardubickém táboře nucených prací, kam se dostala po vykonstruovaném procesu, zemřela. Její ostatky pak byly pohřbeny do hromadného hrobu v Ďáblicích.
K tomuto účelu sloužilo místo již od roku 1943. Nejprve do něj nacisté tajně pohřbívali odbojáře. Po druhé světové válce naopak místo sloužilo k pohřbení těl nacistických zločinců, mimo jiné také na smrt odsouzeného Karla Hermanna Franka.
Hromadné hroby využívali až do 60. let také komunisté. Místo posledního odpočinku tady tak nalezli političtí vězni, ale třeba také děti, které se narodily vězněným ženám a krátce po porodu zemřely. Rovněž také sebevrazi, bezejmenní padlí, ale i pozůstatky z různých nemocnic. Celkem zde může být podle vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu až 20 tisíc mrtvých.
Jedna rakev pro ostatky několika těl
"Těla pochovávali do šachtových hrobů. Šachtový hrob měl na jedno položení deset rakví. Tyto položení byly čtyři. Takže v jednom šachtovém hrobu bylo asi 40 rakví. Odhaduje se, že zde je 70 šachtových hrobů. V jedné rakvi se zpravidla nacházelo více lidských ostatků," říká historik Vězeňské služby Aleš Kýr.
Kdo přesně se v které rakvi nachází, však nyní již nelze určit. Mnoho pochovaných zůstává neznámých. Tvrdí se, že pohřbeny jsou zde také bezhlavá těla parašutistů z operace Anthropoid Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Někteří odborníci to však zpochybňují. Jakékoliv dokumenty totiž chybí.
Zásadní kniha shořela
"Evidovala to takzvaná polohová kniha, ve které byly zaznamenány jednotlivé šachty. Hřbitovní kniha potom určovala polohu jednotlivých zemřelých v konkrétní šachtě. Podle těchto dvou knih bylo možné přesně určit, kdo kde leží," říká Kýr. Jenže knihy se nezachovaly, během požáru kanceláře hřbitova byly zničeny.
Existují však výjimky, u nichž se ví, kde jejich tělo leží. Jednou z nich byl i páter Josef Toufar. Díky tomu mohlo v roce 2014 dojít k exhumaci jeho ostatků a jeho pohřbení v Číhošti.
O vyzvednutí ostatků své matky z hromadného hrobu usiluje i Zdena Mašínová mladší. I ona ví, kde se tělo její matky nachází. Dozvěděla se to však náhodou a díky ochotě zaměstnance márnice krátce po její smrti.
Až dosud k exhumaci jejího těla nedošlo, což se nyní snaží její dcera změnit. Stále totiž leží ve společném hrobu vedle nacistických zločinců. Tedy těch, proti kterým jako odbojářka bojovala. "Šachty samozřejmě pokračovaly tak, jak šel čas. Nemůžeme tedy říct, že v jedné šachtě byl pochovaný K. H. Frank a paní Mašínová, protože tam je už určitý časový odstup," vysvětluje Kýr.
Magistrát citlivé téma řeší
Vedení pražského magistrátu by rádo situaci hromadných hrobů v Ďáblicích vyřešilo. Radní Milena Johnová, pod kterou tato oblast spadá, však upozorňuje, že jde o složitou problematiku. "Čím víc o tom člověk slyší, čte a přemýšlí, tím víc vidí, jak je to těžká a složitá věc. Lidé se na to dívají z různých úhlů, taky jsou v tom emocionálně ponoření. Je třeba to řešit velmi citlivě a ohleduplně vůči všem lidem, kterých se to osobně a společensky dotýká," říká Johnová.
Exhumace konkrétních těl je totiž bez zásahu do ostatků jiných pochovaných nemožná. A odpůrci tohoto kroku argumentují zachováním piety i těchto pochovaných. Nejisté je také to, jestli ve změti ostatků lze identifikovat DNA pohřbených.
Johnová však nevylučuje, že by v budoucnu mohlo dojít i k hromadným exhumacím. Diskuze na toto téma je ale podle ní teprve v začátcích. "Domluvili jsme se, že nabídneme setkání paní Mašínové a tím odstartujeme širší debatu o tomto tématu. Nejenom s ní, ale i s historiky, kteří o tom vědí podstatně více než my na radnici. Jak to dopadne, ale opravdu neumím předjímat. Je to složitá věc," říká Johnová.
Historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek se domnívá, že by mělo dojít k exhumaci alespoň těch mrtvých, u kterých se ví, kde leží. "Přijde mi to skandální. Myslím si, že je to velká ostuda, která by měla být vyřešena," domnívá se Blažek. To, že k tomu ani třicet let od revoluce nedošlo, vyčítá především úředníkům. "Stát kromě toho, že z Ďáblického hřbitova udělal národní kulturní památku, neudělal vůbec nic," dodává.
