Praha - Tři ústavy sociální péče převzaly z rukou ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase ocenění za to, že lidem s postižením umožňují život v běžné společnosti.
Všichni vítězové jsou ze Středočeského kraje, který nečekal na vládní rozhodnutí a začal s přeměnou ústavů na vlastní pěst.
„Je vidět, že tato zařízení jsou mnohem dál než ostatní," říká Milena Johnová, ředitelka organizace Quip, která soutěž pořádala. „Kdyby neměla podporu kraje, tak by to zřejmě bylo jinak."
První cenu a 50 tisíc korun si odnesla ředitelka ústavu Zahrada v Kladně. V bytech mimo ústav už žije 15 uživatelů, další se na přechod do vlastního života chystají.
Další ceny si odnesl ředitel ústavu v Brandýse nad Labem a vedení ústavu ve Smečně.
| Čtěte speciál Aktuálně.cz: Klece v ústavech? Jde to i bez nich |
Cesta za svobodou
V kladenském ústavu žilo na 70 lidí, podle jeho ředitelky tam však většina lidí nemá vůbec být.
„Tito lidé nemají žádné soukromí, žádnou možnost volby, musí žít s desítkami dalších lidí," kritizuje princi ústavu ředitelka Eva Bartošová. „Je zjevné, že musí nastat změna. Téměř všichni mohou žít v běžné společnosti."
Za podpory kraje a společně se vzdělávání zaměstnanců, jak vracet klienty ústavů do života se do toho v Kladně pustili.
Nyní už 15 klientů žije v bytech mimo ústav. S větší či menší mírou dopomoci. Průměrně potřebuje každý klient denně šest hodin dopomoci.
Na tahu je Lidl
V chráněných bytech žijí nejen lidé schopnější, ale i s těžkým postižením, například s autismem, kteří jinak končí v ústavech na uzavřených odděleních, či v klecích.
„Já bydlím v chráněném bydlení rok a půl, ještě s kamarády," říká Karel Ivanický (33), který žil v ústavu od 15 let. „Je to lepší, než v ústavu, nic mi tam nechybí. Akorát práce - dal jsem si už žádost do Lidlu, tak uvidím, jestli se mi ozvou."
Stejně jako pan Ivančický by v horizontu 6-8 let měla zařízení opustit většina klientů.
Podle Bartošové jsou dvě varianty, co se pak stane s ústavem - buďto zanikne úplně, anebo v něm zůstane pouze pár lůžek pro týdenní a denní stacionář.
Cíl celého snažení je prostý: „Tito lidé budou mít svobodu," říká.
Čtěte více: Příběh: Po 12 letech v kleci se učí být šťastná
Sanace sociálních škod
Při předávání cen nadnesla ředitelka pořádající organizace Milena Johnová zajímavý nápad.
„V důsledku omylu nemohou desítky tisíc lidí naplňovat svá práva, své cíle," řekla. „Stejně jako se staly ekologické škody a na jejich nápravu jdou miliardy, tady se stala škoda sociální. Je doba se zaměřit také na sanaci škod sociálních."
Podle Johnové jde bez peněz jen obtížně dělat tak velké změny. „Bez peněz to jde jen s nadšením," řekla. „A to má jen málokdo."
Ministru Nečasovi, který ceny předával, se přirovnání k ekologické zátěži líbil. K praktickým krokům v tomto směru se však nechystá.
„Na ekologické škody se dříve také tak nehledělo, stejně jako staletí na způsob sociálních služeb v ústavech," řekl Nečas. „Musí dojít k překonání této zátěže, musíme mít snahu je začlenit."
Podle Nečase však k tomu stačí nástroje, které ministerstvo už nastavilo. „Obrovsky se zvýšily výdaje na sociální služby," uvedl. „Pokus o sanaci jsme tedy udělali."
Je však otázka, jakým směrem peníze tečou - často je spotřebují právě velké a nákladné ústavy sociální péče, které o změnu vůbec neusilují.
O 2 miliony méně
Paradoxně například vítězné zařízení v Kladně dostalo letos od ministerstva o 2 miliony korun na dotacích méně než loni a o 4 miliony korun méně, než potřebuje.
Kromě peněz za vítězství, zmíněných 50 tisíc, dostal ústav možnost, aby se čtyři jeho zaměstnanci zúčastnili vzdělávání v Německu.
„Vždycky jsem říkala, že přeměna ústavů není o penězích," říká ředitelka Bartošová. „Spousta změn lze dělat pouze s nadšením a odhodláním, ale na vybavení chráněných bytů prostě peníze potřebujeme."
Přestože právě toto zařízení získalo ocenění z rukou ministra za příklad dobré praxe, tak peníze na pokrytí nákladů shání po sponzorech a dárcích
