Jeffrey Michel ukáže na leteckém snímku polorozbourané obce na dům s výraznou červenou střechou. "Tam bydlím," pochlubí se. Ale jedním dechem dodá: "Dlouho už tam nebudu."
Saský Heuersdorf je další z desítek německých obcí, po němž za pár let zůstane jen hluboká jáma povrchového dolu. Má smůlu, že je pod ním vydatné ložisko hnědého uhlí. Už teď ve vsi zůstalo jen pár domů.
Češi mají lepší startovací podmínky
Michel je původem Američan, ale už desítky let žije v Německu. V těchto dnech spolu s dalšími dvěma krajany ze své nové domovské země přijel povzbudit obyvatele Horního Jiřetína, kterému také hrozí zbourání kvůli rozšíření hnědouhelného dolu.
Michel je přesvědčen o tom, že Češi mají mnohem lepší podmínky se před těžebními rypadly ubránit než Němci.
V Německu neexistují žádné těžební limity jako ty, které v roce 1991 stanovila vláda Petra Pitharta právě pro to, aby ochránila lidi v severních Čechách před rozšiřováním dolů. Nová česká vláda Mirka Topolánka (ODS) se navíc k tomuto závazku přihlásila - za pomyslnou čáru rypadla těžebních strojů nesmí.
České obce navíc mají podle zákonů daleko větší možnost se bránit proti těžebním plánům; v Německu má regionální vláda například právo zrušit místní samosprávu a přiřadit obec k většímu městu, která s těžbou souhlasí.
"Máte skvělé startovací pomínky. Kdybychom měli, podobně jako vy, na své straně vládu, kolem našich domů by byly stanoveny hranice, které omezují postup dolů, a naše samosprávy by nemohly být proti naší vůli rušeny, nedovedu si představit, že by v Německu padla jediná další obec kvůli uhlí," tvrdí Kersten Kranz z Chotěbuzi, odkud je povrchový lom takřka na dohled.
Těžaři: Lidé přijali naši nabídku
Skupinka německých odpůrců těžby přijela do Čech také proto, aby zlomila tvrzení, že v Německu je bourání vsí kvůli těžbě zcela běžné a že proti tomu prakticky nikdo neprotestuje.
"Představa že bourání obcí v Německu se nesetkává s odporem obyvatel, je absurdní," řekl Jefrey Michel, který v saském Heuersdorfu dosud žije, ale brzy se bude muset také vytěhovat, aby nedaleká elektrárna Lippendorf získala uhlí na dalších pět let svého provozu.
Mostecká uhelná, která chce zbourat severočeské obce Horní Jiřetín a Černice, ovšem na svých stránkách www.spoluziti.cz líčí přesídlování lidí v Sasku jako přátelský proces.
"Zdejší lidé se obávali nedemokratických nebo autoritativních postupů, na které byli zvyklí z minulého režimu, ale přesvědčili se o opaku. Těžební společnost Vattenfall vsadila na vzájemný dialog, vysvětlování a naslouchání jeden druhému," napsala Mostecká uhelná.
Dodala, že nevládní ekologické organizace v Heuersdorfu se svými protitěžebními iniciativami neuspěly.
"Obyvatelé Heuersdorfu začali chápat, že jsou zneužíváni externími skupinami, které jim však nemohou nic konkrétního nabídnout, na rozdíl od dobrého a jistého odškodnění od hnědouhelné společnosti," tvrdí Mostecká uhelná.
Podobně mluví i Lutz Dornberg, mluvčí elektrárny Lippendorf, která čeká na padesát milionů tun uhlí, ležícího pod Heuersdorfem. Podle Dornberga většina obyvatel obce přijala nabídku dolů na nové bydlení a rozhodla se přestěhovat.
Sedmnáct let boje
Ovšem podle obyvatele obce Jeffrey Michela se tamní lidé postavili na odpor, odolávali sedmnáct let a dokonce vyhráli jeden soudní spor se saskou vládou, která podporovala plány těžařů. Nakonec ovšem prohráli.
"Dlouhou dobu jsme byli ochotni bojovat," řekl Michel při návštěvě severních Čech. Dodal, že tlak saské vlády i těžařů přiměl místná obyvatele, aby se začali postupně stěhovat pryč. Teď jich v Heuersdorfu už zbyla jen hrstka.
"Heuersdorf už to má spočítané," konstatuje Michel. Například mladí lidé se začali stěhovat pryč poté, co saská vláda kvůli plánované těžbě uhlí zakázala v obci stavět nové domy.
Na odpor proti těžařům se postavili i lidé v jiných částech Německa, v blízkosti Chotěbuzi se pravidelně konají protestní pochody proti rozšiřování tamního lomu, bourání domů v Lacomě v Braniborsku dokonce předcházela blokáda - stejně jako počátkem 90. let v severočeských Libkovicích.
Přátelé spolu nemluví
Daniel Höfner se na univerzitě v Chotěbuzi zabývá sociálními dopady stěhování lidí kvůli těžbě uhlí. Tvrdí, že přesídlování vede například k závisti. Lidi se třeba ptají, proč starosta dostal dům pro svou dceru. Anebo proč má soused lepší střechu než oni.
"Staří přátelé už spolu nemluví," tvrdí Häfner. Uvedl, že v "nových" vesnicích panuje spíše sterilní prostředí. Původní společenství už znovu nevznikne.
"Starý život se už v novém místě neobnoví," dodal Häfner.
Na stěhování je nutné se připravit
Vladimír Buřt, místostarosta Horního Jiřetína, kterému hrozí kvůli rozšiřující se těžbě zbourání, uvedl, že návštěva německých "vystěhovalců" byla pro odpůrce těžby inspirativní.
V obci ovšem působí sdružení Dialog, podle něhož je nutné s Mosteckou uhelnou jednat, protože dříve nebo později se uhlí pod obcí stejně těžit bude. Sdružení se vloni dostalo dokonce do místního zastupitelstva.
"Diskuse je přece základ, stěhovat se nechceme, ale chceme vědět na čem jsme," řekla Jana Vandírková, která nedávno využila nabídky sdružení Dialog podívat se do německé obce, jež se musela přesídlit kvůli těžbě uhlí.
"Byla jsem nadšená," řekla Vandírková. Dozvěděla se například, že v nových bytech dostali přestěhovaní lidé nejnižší možné nájemné se zárukou, že se jim nebude 15 let zvyšovat. Lidem starším sedmdesáti let se už nájemné nebude zvyšovat nikdy.
