Praha - Zatímco ještě v roce 1998 činila účast lidí se základním vzděláním ve volbách do sněmovny 70 procent, v průběhu let postupně klesala až na loňských 41 procent. Výrazně se tak vzdálila volební účasti vysokoškoláků, která se stabilně drží na zhruba 80procentní úrovni.
Méně výrazně, ale přesto znatelně je rozevírání pomyslných nůžek vidět na rozdělení volební účasti podle věku. Ta za posledních 20 let klesla u mladých voličů do pětatřiceti let o 15 procentních bodů na celkem 53 procent, u šedesátiletých a starších o osm procentních bodů na 71 procent.
Závěry, které na konferenci o volebních výzkumech a modelech na půdě Akademie věd prezentoval Lukáš Linek ze Sociologického ústavu AV ČR, neznamenají, že by se volební účast v Česku propadala do pater, která ze zemí v evropském okruhu neznáme.
V Polsku ostatně účast v parlamentních volbách bývá kolem 50 procent, v Británii mezi 60 a 70 procenty, ve Finsku zpravidla k 70 procentům. Často je to o trochu víc než českých 60 procent, ale ne zásadně.
Silné vzdělanostní a věkové nerovnosti
"Česko je specifické tím, že tu jsou ve volební účasti silné vzdělanostní i věkové nerovnosti, rozdíly na západě Evropy jsou menší," říká Linek. Větší rozdíl v účasti podle něj nastává u lidí s nižším vzděláním, naopak u vysokoškolsky vzdělaných lidí bývá účast podobná bez ohledu na věk.
Receptem na vyšší volební účast - s odhlédnutím od touhy prezidenta Miloše Zemana, aby volby byly povinné - se v očích některých lidí zdá být zavedení možnosti volit elektronicky. I kdyby se ale podařilo vyřešit bezpečnostní aspekty takového kroku, podle Linka se zvýšením účasti nejde počítat.
"Selský rozum by říkal, že ti, kteří by volit přišli, přijdou tak jako tak, a navíc se zúčastní další, kteří třeba osobně dorazit nemohou. Že to nemůže být méně," připomíná Linek předpoklad zastánců elektronických voleb.
Jenže data z Norska a Švýcarska ukazují, že to tak jednoduché není. "V Norsku ve velkém výzkumu, kde v několika oblastech umožnili elektronické hlasování za jinak stejných podmínek - tedy stejní kandidáti, stejná kampaň a podobně -, zjistili, že účast vyšší není," říká sociolog s tím, že v zemi helvétského kříže došla obdobná studie ke stejnému závěru.
Sociologický ústav AV ČR má k dispozici výzkum, který na voliče hledí trochu jinak než běžná otázka z dotazníků - tedy zda se lidé chystají k volbám. "Když o jednom člověku z domácnosti víme, že šel k volbám, existuje 90procentní pravděpodobnost, že ten, kdo s ním bydlí, šel taky. A pokud naopak nešel, tak jejich partneři šli volit jen v přibližně 15 procentech případů," vypočítává Linek.
Roli podle něj hraje skutečnost, že volby do jisté míry platí za společenskou událost, při které lidé mají sklon vyrazit spolu - nebo spolu zůstat doma. A pokud - laicky řečeno - někdo odvolí přes internet, dalšímu člověku z domácnosti, který nad účastí váhal, usnadní přiklonění se k ignorování voleb.
Lidé si vymýšlejí, že byli volit
Značná část konference, které se účastnily špičky institucí zjišťujících veřejné mínění a sdružených v profesním uskupení Simar, se týkala voleb do sněmovny v říjnu 2017 a prezidentských voleb v lednu 2018. A toho, proč je pro výzkumníky obtížné se do výsledku voleb "trefit".
Ke známým skutečnostem - tedy že nálady lidí se proměňují a čím delší je čas před volbami, tím více se výzkumy od výsledků mají sklon lišit - se z pohledu výzkumníků přidává například efekt klesající ochoty lidí se výzkumu mínění zúčastnit. Tato ochota od 90. let poklesla ze zhruba 60 na 40 procent, i když čísla jsou orientační a liší se podle podmínek. Při telefonickém dotazování je pak ochota minimální.
Výzkumníci tak pracují s daty od souboru lidí, který je svou charakteristikou vzdálenější voličům. Navíc se ukazuje, že si někteří lidé ve výzkumech vymýšlejí. Například u voleb s účastí 60 procent Sociologickému ústavu AV ČR v dotazníkovém šetření vychází účast kolem 70 procent.
"Záleží vždy na tom, kdo je ochotný se výzkumu zúčastnit. Ta ochota obvykle koreluje s ochotou chodit k volbám; lidé, kteří k volbám nechodí, častěji neradi odpovídají na výzkumy o politice," říká Linek. Že si někteří lidé svou volební účast vymýšlejí, podle něj prokázaly studie z Británie, Irska, Švédska či Dánska, kde se výzkumníci mohou dostat k údajům, kdo volil a kdo ne.
V desítkách procent se také počítají lidé, kteří se k volbám ještě krátce před nimi nechystali - což se promítlo do průzkumů -, ale nakonec k urnám vyrazili.
