Praha - V pátek večer zemřel v Praze filmový scenárista a režisér Břetislav Pojar.
První muž českého animovaného a loutkového filmu odešel zcela náhle a nečekaně. V neděli 7. října mu bylo 89 let.
"Cítil se dobře. Ještě jsme tento týden stihli s řadou jeho studentů oslavit jeho devětaosmdesáté narozeniny," řekl jeho student a kolega, producent Michal Podhradský.
Osiřeli tak například medvědi od Kolína z oblíbeného cyklu Pojďte pane, budeme si hrát, Čapkova Dášenka, bratři Jája a Pája nebo kamarádi a jeden nerudný kocour ze seriálu Zahrada.
"Pro mě osobně i pro celou naši animátorskou obec to byl velký symbol profesionální filmařiny a vzor," uvedl Podhradský. "Byl to člověk, který rozuměl, jak lidi fungují. Vždy byl o několik tahů napřed, věděl, co lidi udělají, a rozuměl svým divákům," dodal.
Datum pohřbu zatím není jasné. Podle Podhradského by chtěli Pojarovi kolegové a přátelé uspořádat větší pietní akci, ale musejí se nejprve domluvit s Pojarovou rodinou žijící v cizině a s akademickou obcí.
Dva, co jeli v neděli k vodě
Podle profesora animace Jiřího Kubíčka byl Pojar už od roku 1945 "pionýrem českého animovaného filmu". "Na katedře učil až do minulého roku a vychoval animátory, kteří jsou dnes ve světě animace velice známí," dodal pedagog, který s Pojarem v roce 1990 založil katedru animované tvorby FAMU.
Pojar se svými poetickými loutkami proslavil i v zahraničí, točil například filmy pro OSN a sklízel ceny na prestižních filmových festivalech. Doma se ale o jeho slávu postarali hlavně Medvědi.
Právě tvorba pro děti Pojarovi přinesla největší uznání. Spolu se scenáristou Ivanem Urbanem a výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem se podepsal pod animovaný cyklus o medvědech, kteří se potkají u Kolína, jedou k vodě, nečuchají k princeznám či jedí vtipnou kaši.
Seriál sice vznikal v 60. a 70. letech, ale příběhy plyšových medvědů i jejich hlášky nikdy nezestárly a zlidověly. K úspěchu série jistě velkou měrou přispěl i hlas Rudolfa Deyla mladšího a později Františka Filipovského.
Pojarova tvorba však rozhodně nejsou jen Medvědi. Z filmů pro děti tak vyniká i filmové zpracování Trnkovy Zahrady nebo televizní seriál večerníčků podle Čapkovy Dášenky.
Ze starších filmů pak Paraplíčko, který má charakter experimentu a skládá se z estrádních čísel hraček oživlých ve snu. Nejen domácí ocenění Pojarovi přinesla Jabloňová panna.
Mezi jeho poslední loutkové projekty patří třeba jedna z pohádek pro film Fimfárum 2.
"Epizoda s lidožravými obry z pohádky o Palečkovi ve Fimfáru 2, kterou natočil ve svých 83 letech, se právem zařadila mezi vrcholné scény českého animovaného filmu posledních let," řekla Michaela Mertová z Národního filmového archivu.
Nejen štěně a nerudný kocour
Pojar stál také u zrodu proslulého studia Bratři v triku v roce 1946 a 40 let působil jako animátor a režisér Studia Jiřího Trnky.
Režijně debutoval v roce 1951 loutkovou pohádkou Perníková chaloupka.
Už jeho další počin, filmová moralita O skleničku víc, dosáhla velkého mezinárodního úspěchu a Pojar svůj triumf potvrdil v roce 1960, když na prvním ročníku festivalu ve Francii v Annecy získal jeho film Lev a písnička Grand Prix.
Kromě animace si vyzkoušel také film hraný (Dobrodružství na Zlaté zátoce) a dokumentární (Sváteční den).
Od roku 1967 pracoval také pro OSN, řada jeho snímků vznikla v koprodukci s partnery v Evropě, v Indii, působil i v kanadském státním filmovém úřadu.
Pro zahraničí vytvořil například děsivé sny malého medvíděte do slavných Medvědů francouzského režiséra Jeana-Jacquese Annauda.
Pojar se nebál hledat nové cesty. "Za motto jeho tvorby bychom mohli považovat hledání nových technologických i žánrových možností animovaného filmu, které v posledních letech rozšířil i na počítačové technologie," uvedla Mertová.
Desítky filmů, mnoho cen
Břetislav Pojar se narodil 7. října 1923 v Sušici. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze a na Vysoké škole architektury, kterou však nedokončil. Za války začínal jako fázař a kreslíř v Ateliéru filmových triků.
Vytvořil desítky snímků, většinou kreslených či loutkových, a za svou tvorbu získal mnoho cen na domácích i zahraničních festivalech.
V roce 2003 převzal na zlínském Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež uznání za celoživotní dílo, v roce 2007 obdržel na MFF v Karlových Varech z rukou herečky Renée Zellweger Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu.
A několik dní poté dostal nestor české animace další ocenění. Za Palečka, jeden z dílů celovečerního povídkového snímku Fimfárum, mu je udělila mezinárodní porota filmového Bienale Kecskemét.
O rok později Pojarovi udělil prezident Václav Klaus medaili Za zásluhy II. stupně.
Filmy srozumitelné pro celý svět
Pojar byl také častým členem porot významných světových přehlídek animované tvorby a důležitou součástí jeho práce byla pedagogická činnost. Byl jedním ze zakladatelů katedry animované tvorby na FAMU a také jejím prvním vedoucím.
Pojarovým krédem bylo, aby jeho animované snímky byly srozumitelné na celém světě.
"Proto jsem i dost filmů udělal tak, že nepotřebovaly slovní vysvětlení. Trochu mi to bylo líto, protože čeština je krásná řeč, když s ní člověk pracuje. Ale zase má tu nevýhodu, že se těžko exportuje," řekl před lety.
Rezervovaně se stavěl k novým technologiím animace: "Vždycky je důležité, co se vám zrodí v hlavě, to je předpokladem úspěchu."
Naposledy se podílel na animovaném filmu Autopohádky, který měl premiéru v loňském roce a který byl nominován na Českého lva.
Podle kolegů Pojar pilně pracoval až do smrti a zemřel uprostřed rozdělané práce. Vytvářel nyní například ve spolupráci s výtvarníkem Vratislavem Hlavatým projekt s vánoční tematikou.
