"Ahoj, znáte Likusák?" ptá se sociální pracovník Robin Šulc dvou sedmnáctiletých kluků, kteří si na lavičce mezi hradbami pod brněnským Petrovem vychutnávají odpolední cigaretu. Oba zaskočeně kroutí hlavou.
"Jsme služba pro mladé lidi, kteří potřebují s čímkoliv pomoct. Jestli chceš třeba najít práci, bydlení, jinou školu, štvou tě rodiče, přítelkyně nebo spolužáci, to všechno s námi můžeš probrat. Je to zadarmo, cokoliv nám řekneš, si necháme pro sebe a všechno je anonymní," popisuje jim. Dodává, že rozdávají třeba kondomy, těhotenské testy, zapalovače a pravidelným uživatelům i filtry na hulení, které snižují zdravotní riziko.
Kluci s úsměvem poslouchají. "Chcete třeba náš letáček? Nebo kondom?" nabízí Robin a tím probourává pomyslnou bariéru. "Myslím, že ho ani nebudu potřebovat," shodují se se smíchem mladíci.
"Klidně si ho vezměte, možná se bude někdy hodit. Já vám ho rád dám," říká Robin. "Tak třeba na okrasu," pošklebují se kluci, ale po barevném balíčku s kondomem natahují ruku. "Kdyžtak vám můžeme i poradit, jak ho použít. Nebo jak oslovit holku," loučí se s úsměvem Robin.
Dnešní terénní služba začala Robinovi ve tři v parku Lužánky. Sociální pracovníci, nejčastěji ve dvojicích, obcházejí předem vytipovaná místa, kde se často zdržují mladí lidé. Je slunečný den, děti si hrají na hřištích, spousta lidí sedí na lavičkách nebo na trávě, další si připravují jídlo na veřejných grilech. "Tady dnes klienti asi nebudou, když je tu tolik lidí," rozhlíží se Robin po zaplněném parku.
Když není tak hezké počasí, své "klienty" tu na odlehlejších lavičkách potkává. "Hodně narážím na lidi, kteří pijí alkohol nebo kouří marihuanu, díky tomu jednoduše poznám, že jsou naše cílová skupina a jdu je oslovit. Nabídnu jim zapalovač nebo filtry, což prolomí ledy a můžeme se o tom hned začít bavit," popisuje zkušenosti, zatímco se přesouvá do dalšího parku.
Sociální pracovníci lidem představí svou organizaci a nabídnou jim kondomy, zapalovače nebo filtry v závislosti na tom, v jaké situaci je potkají. "Tak poznají, že nejsme třeba policajti a získají k nám důvěru," objasňuje Robin. Dodává, že se hned od začátku konverzace snaží dát najevo, že jim naslouchá.
"Minulý týden jsem potkal holku, na které jsem hned viděl, že není v pořádku. Začal jsem tím, že jí můžeme zprostředkovat terapii. Po chvíli se zeptala, jestli můžeme jít bokem a nakonec se ukázalo, že má sebevražedné sklony," líčí další zkušenost. Oslovuje i lidi, kteří na první pohled žádný problém nemají. Naopak nechává být ty, kteří jdou s rodiči, někým starším nebo v páru.
Rodiče žili v době, kdy se psychika neřešila
Robin přichází na Petrov, kde vždycky potká spoustu mladých lidí. Jinak tomu není ani při dnešní službě. Už z dálky se z přilehlého altánu ozývá hluk a smích. Na špinavé betonové podlaze se povaluje asi dvacet lidí. Mají puštěnou hudbu, všude kolem leží lahve a nedopalky, ve vzduchu je cítit marihuana i kouř z elektronických cigaret.
"Ahoj, můžu se u vás chvilku ohřát," ptá se Robin s mírnou nervozitou v hlase. "Let’s go," ozývá se z davu. Ve skupině se mezi sebou všichni znají, ale poprvé se většina z nich potkala až na Petrově, kterému říkají Peťas. Někteří sem chodí už od dvanácti let.
"Znáte Likusáky?" začíná Robin a přisedá si na zem. Jeden z hochů kroutí hlavou. "Ty je neznáš?" diví se Tereza sedící vedle, která klub navštěvuje už tři roky. "Někdy si tam dojdu pokecat, když je to doma hrozné. V klubu je klid, ticho, je to tam komfortní a všichni jsou strašně milí," pochvaluje si.
Má problémy se sebepoškozováním a od šesté třídy bojuje s depresemi. Štvou ji rodiče, má pocit, že jí nerozumí a její problémy zlehčují. "Oni žili v době, kdy se psychické problémy neřešily," říká Tereza, která se před kamarády snaží předstírat, že se nic neděje. Právě psychické problémy v Likusáku řeší nejvíce návštěvníků.
Většina jich chodí ještě na základní školu, ale na první pohled vypadají mnohem starší. Často se také schází se staršími lidmi, jejich spolužáci jim připadají nevyspělí. "Nedá se s nimi normálně komunikovat, chovají se jak malá děcka," vysvětluje Tereza, kterou kvůli puštěnému metalu a křičícím lidem není skoro slyšet. Stejný názor má i její kamarád Kryštof. Než začal chodit na Petrov, neměl skoro žádné kamarády.
Společně začali chodit na party, které jsou sice většinou přístupné až od osmnácti let, přesto nemají problém se na ně dostat. Robina zajímá, jestli si tam někdy dali drogy. Tereza i Kryštof přitakávají. "Dřív jsem byla závislá, teď jsem na odvykačce. Rodiče mě každý den kontrolují," přiznává. Drogy prý nejčastěji shání u kamarádů, fungují pro ni jako útěk z reality. Zároveň ví, že když jí je někdo nabídne, neodolá a vždycky si dá.
Kryštof drží v ruce lahev s kratomem a postupně z ní upíjí. "Jaký to na tebe má účinek?" ptá se ho Robin. "Hlavně uklidňující, ale většinou mi to nic moc nedělá," popisuje Kryštof s tím, že si kratom dává jednorázově a jinak dává přednost spíše cigaretám. Nikdo se nebojí o svých zkušenostech mluvit otevřeně. "Tak si to tady ještě užijte," loučí se po více než půl hodině Robin.
"Řekneš si: to jsou fetky, tak jdu za nimi?"
Další zastávku má v obchodním centru Vaňkovka, kde obvykle potkává klienty u bočních vchodů nebo na lavičkách za centrem. Právě tam dnes sedí tříčlenná skupinka. Robin se představuje a spouští svůj klasický úvodní monolog. "Filtry a kondomy?" směje se s údivem kluk, který má díky botám s vysokou podrážkou přes dva metry. "To je dobrý, moc dobrý," říká s upřímným nadšením, když si vyslechne, co Likusák nabízí.
Robinovi podává ruku a opakuje, jak je rád, že taková služba existuje. "Já se o drogy zajímám, ale nedal bych si je. Rád sleduju videa, na kterých si lidé něco dají a potom popisují, jaké to má účinky," vysvětluje.
"To bych nevydržela," směje se holka s kšiltovkou a ptá se Robina, proč přišel zrovna za nimi. "Řekneš si: to jsou fetky, tak jdu za nimi?" vyzvídá. Robin to vyvrací a vysvětluje, že chodí za každým, kdo se někde poflakuje. Loučí se a míří na tramvaj. Čeká ho dnes ještě jedna zastávka.
(Jména klientů jsou kvůli ochraně jejich soukromí změněna.)
