Když jste slyšel diskusi ústavních právníků a akademiků o vaší žalobě, máte za to, že je potřeba ji sníst?
Ne, kečup zůstane neotevřen (Láska před konferencí žertoval, že si s sebou pro případ jednomyslné kritiky žaloby přinesl kečup, pozn. aut.). Jsem spokojený, z diskuse mám radost. Když jsme poslouchali názory právníků, je jasné, že napsat žalobu tak, aby se líbila všem, nelze. Některé argumenty v diskusi šly proti sobě. Jeden právník říkal, že žaloba by měla být užší a že by v ní mělo být jen to, co je jasné. Druhý argumentoval, že když ji zúžíme, budou to jen excesy, o kterých soud nerozhodne, že tam tedy musí být kontext systematického jednání.
Ale co z toho podle mého jednoznačně vyplynulo, bylo, že ústavní žaloba je právní text, o kterém je možné diskutovat. Všichni se shodli, že by k Ústavnímu soudu měla dojít, protože má svou cenu, svůj důvod, a že je správné, že byla sepsaná. Když proti tomu postavíte názory některých poslanců, kteří svou právní disputaci zkrátí do slov, že to je paskvil, jsem s průběhem diskuse spokojen.
Začal jste po této konferenci na žalobu nahlížet jinak?
Ne, protože z ní nevyplynul jednoznačný názor, co by bylo správné udělat jinak. Diskutující se na takovém bodu neshodli. Když to otočím, jednoznačně z toho vyplývá, že v žalobě není zřejmá chyba. Není tam nic, co by jí všichni vytkli. Pravděpodobně se to nestane, protože k Ústavnímu soudu nedojde, ale kdyby to k němu došlo, asi by to nebylo stoprocentní vítězství, nejspíš bychom v některých bodech neuspěli. Ale pořád si myslím, že nadpoloviční většina skutků by byla uznána za relevantní.
Jak jste ale přemýšlel například o argumentu ústavního právníka Jana Kudrny, že by žalobu přivítal v užší podobě?
Za sebe i v týmu jsme od začátku chtěli jít cestou široké žaloby. Co pro nás bylo prioritní, pan (docent ústavního práva Jan) Wintr o tom pěkně mluvil, chtěli jsme ukázat na systematické porušování ústavního principu. Mimochodem žaloba už zúžena byla. Původní návrh byl širší o některé dílčí skutky, asi deset jich odpadlo. Slyšeli jsme na argument, že stavět skutky na verbálním proslovu není dobré. Ale myslím si, že ani po této diskusi bych už žádný další skutek nevyndal. Všechny tam patří a mají svou roli.
Účast poslanců na konferenci byla děsivá
Co jste říkal na účast poslanců na této konferenci?
To je pro mě děsivé. Panel byl obsazený skvostně a byli tu čtyři poslanci. Některým prostě pro rozhodnutí stačí říct to, že to je paskvil a že to nebudou ani číst. Jejich život je velmi černobílý. Od čtvrtka (Poslanecká sněmovna bude tento den o žalobě jednat, pozn. aut.) očekávám jediné - že aspoň budou hrát s otevřeným hledím a řeknou, proč pro žalobu nechtějí hlasovat. Pokud je pro ně důležité, že prezident slíbil abolici premiérovi, já to chápu. Je to legitimní politický argument. Ale jestli se budou schovávat za prohlášení, že to je právní paskvil, což v této diskusi s nejvyšším možným obsazením bylo jednoznačně vyvráceno, tak jsou to zbabělci.
Jakou máte představu o tom, jak se poslanci k ústavní žalobě postaví?
S kolegou (senátorem) Tomášem Goláněm jsme byli pověřeni, abychom zastupovali Senát při jednání o žalobě s poslanci. Nelenili jsme, Tomáš oběhl čtyři kluby, já jeden. Byl jsem na ústavním výboru, vedli jsme i řadu separátních jednání. Na základě toho víme, že žaloba neprojde. Kdybychom řekli po všech těchto jednáních, že je ještě nějaká šance, tak bychom prokazovali, že jsme tomu nevěnovali patřičnou pozornost. My jsme ji věnovali a řadu názorů jsme slyšeli na vlastní uši.
Jaké názory jste slyšeli?
Rozlišil bych to na argumenty, které šly z SPD, KSČM a ANO, a potom argumenty z tábora, kterému se říká demokratické spektrum. U toho, já to klidně řeknu, nedemokratického tábora to bylo jednoduché: že je to paskvil, slátanina nebo blbost. Z druhé strany zaznívaly argumenty typu, že to je více předvolební kampaň než vážně míněný záměr. Pak byly argumenty typu jestli takový krok vůbec udělat, jestli je to krok politický, či právní. Argumenty z tohoto tábora byly velmi pestré. Asi každý z nich, který jsem slyšel od poslance demokratického spektra, že nebude hlasovat pro, byl jiný než toho druhého. To svědčí o tom, že to četli a přemýšleli o tom.
Bavíme se spolu v pondělí v podvečer. Budete chtít do čtvrtečního jednání sněmovny ještě některé poslance přesvědčit, aby žalobu podpořili?
Budu. Kolega Goláň jde ještě ve středu na klub KDU-ČSL a snad na klub ODS, ale už to bude spíš hra o co nejlepší skóre. Už to nebude na otočení. My jsme mimo jiné nabídli schůzky i SPD, komunistům a ANO. Ti neměli ani tolik slušnosti a cti, aby nám na naši nabídku odpověděli, že o to nestojí. Čistě nás ignorovali.
Nástupce Zemana už se stejně chovat nemůže
Jak si to vysvětlujete?
Od začátku říkám, že Senát musí unést v této věci svou roli bez ohledu na to, jak se rozhodne sněmovna. My jsme žalobu nemohli psát tak, aby se líbila sněmovně. Museli jsme ji psát tak, aby prošla u Ústavního soudu, pokud by se tam dostala. Protože nejhorší scénář, který si umím představit, je, že bychom napsali žalobu, která by přes sněmovnu prošla a pak by neuspěla u Ústavního soudu. Oproti tomu jsme napsali žalobu, kterou odborná veřejnost přijímá poměrně dobře. Pokud s ní sněmovna nevysloví politický souhlas, nebudu to vnímat jako porážku. Bude to odpovědnost sněmovny nedat politické razítko na kvalitní právní text.
Jestliže žaloba přes sněmovnu neprojde, jak sobě, svým kolegům a veřejnosti vysvětlíte, že vaše snaha měla smysl?
Odpovědnost Senátu je samostatná, není vázaná na sněmovnu. Senát má odpovědnost nejen za to, že žalobu připravil, ale měl by odpovědnost, i kdyby nic neudělal. Je jediný možný žalobce. A pokud by jediný možný žalobce mlčel, jednání prezidenta by legitimizoval. Myslím, že v této diskusi to také zaznělo. Takže když tu je ústavní instituce, která řekla, že nesouhlasí s tím, co prezident dělá, přerušila linku, aby se z toho, co dělá, do budoucna stalo něco legitimního. Protože tady nejde jen o prezidenta Zemana, ale i o jeho nástupce.
Co tím máte na mysli?
Pokud by se Senát neozval, každý jeho nástupce by řekl, že všechno, co dělal prezident Zeman, bylo v pořádku. Že může navázat a jít ještě dál. Ale teď to udělat nemůže, protože instituce k tomu povolaná, Senát, řekla: Ne, s tím nesouhlasíme. Proto se to nestane legitimní součástí ústavního pořádku České republiky.
