Praha - Byl Milan Kundera udavač? Byl to on, kdo v 50. let udal úřadům komunistického státu agenta západní služby?
Nejnovější dokument, který se v případu světoznámého spisovatele objevil, tyto otázky znovu otevírá a přibližuje odpověď.
"Našli jsme druhý nezávislý zdroj, jenž potvrzuje předchozí zjištění," uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů, který dokument objevil. "Z toho, co je známo, vyplývá, že Kundera šel na obvodní oddělení, kde učinil informaci, na základě které následně došlo k zatčení Dvořáčka. Tento dokument tuto informaci potvrdil."
Jde o záznam přednášky, v němž dobový významný představitel ministerstva vnitra používá protokol, který policie o Kunderově oznámení učinila.
Podle Kalouse jeho objev dokazuje, že protokol je autentický a nebyl podvrhem státní policie.
"Vypovídá to o tom, že informace... byla z hlediska StB nebo vedení ministerstva brána jako vzorový příklad. Neexistovaly pochybnosti, že ten případ takto proběhl," uvedl historik v rozhovoru pro Aktuálně.cz
Ani nově objevený dokument však nepřináší stoprocentní důkaz. "Asi jenom Kundera ví, jak se to odehrálo," dodává Kalous.
Šel, a učinil informaci
A.cz: V čem Vámi objevený dokument posouvá situaci od doby, kdy Adam Hradilek poprvé o případu Kundery informoval?
Potvrzuje závěry, ke kterým před rokem Adam Hradilek dospěl. Důležité je, že loni ta informace byla ze spisu oběti - to byl příběh pana Dvořáčka (pozn.red: agent chodec, jehož měl údajně Kundera udat). Já jsem šel po příběhu Jermana (pozn.red.: náměstek ministra národní bezpečnosti) a dospěl jsem k tomuto dokumentu. Nyní tu tedy máme dva pohledy: jednou od oběti a jednou od člověka, jenž byl zapojen do systému. A oba se v podstatě shodují.
A.cz: Dalo by se říci, že nyní jsou k této události dva nezávislé zdroje?
Ano. Toto je druhý nezávislý zdroj, který potvrzuje předchozí zjištění.
A.cz: Pokud tedy vyjdete z informací obou zdrojů, jaká byla role Milana Kundery?
To je složité. Ani tohle není 100% důkaz, že se to tak odehrálo. Pořád tam zůstávají otazníky.
A.cz: Vyplývá z toho, že Kundera udal?
Asi jenom Kundera ví, jak se to odehrálo... Z toho, co je známo, vyplývá, že šel na obvodní oddělení, kde učinil informaci, na základě které následně došlo k zatčení Dvořáčka. Tento dokument tuto informaci potvrdil.
A.cz: Zkoušeli jste Kunderu po objevení tohoto dokumentu kontaktovat?
Ne. Ale ještě to prodiskutujeme a zvážíme.
Tlak na Kunderu?
A.cz: Zkuste zrekonstruovat, co se tedy na základě informací, které máte, tehdy událo?
Z tohoto dokumentu vyplývá, že Dvořáček si schoval u Militké kufr a M.K. - iniciály jsou jasné, to oznámil na obvodním oddělení VB na Praze 6. A na základě toho šli příslušníci do daného bytu a udělali prohlídku a během ní asi komunikovali s Militkou.
A.cz: Jaká tedy byla role paní Militké. Pan Koura v LN uvádí, že "zásadní informaci o tom, kdo je Dvořáček, se StB nedozvěděla od Milana Kundery, ale od Ivy Militké. Co si o tom myslíte?
Já bych byl mnohem opatrnější při vyvození tohoto závěru. To, že je chyba v iniciálách ještě neznamená, že sehrála roli agenta. Ta chyba mohla vzniknout při přepisu přednášky, nebo při přípravě brožury.
A.cz: Tedy primární oznamovatel na policii je podle tohoto dokumentu Kundera?
Ano.
A.cz: Proč by ale Kundera nahlašoval někoho, koho vůbec nezná - mohl to být přeci jen bezejmenný přítel někoho z koleje?
On byl zodpovědný za část té ubytovny. A pravděpodobně, kdyby tam byl cizí člověk a zjistilo by se to, tak by to pro něj mohlo mít nějaké následky. Je možné, že cítil nějaký tlak.
A.cz: Mohlo to být tedy tak, že nevěděl, že je Dvořáček agent chodec?
To je spekulace.
Byla to náhoda
A.cz: Jak jste se k dokumentu, jenž o případu Dvořáčka a Kundery vypovídá, dostal?
Byla to velká náhoda. Připravuji biografický slovník náměstků ministrů vnitra a ministrů národní bezpečnosti. A jedním z těch lidí byl Jaroslav Jerman, náměstek ministra národní bezpečnosti od prosince 1951 do prosince 1952. Chtěl jsem rekonstruovat jeho život. Zároveň jsem zjistil, že byl publikačně činný. Tak jsem se snažil jeho texty dohledat.
A.cz: To znamená, že jste ten dokument našel náhodou v knihovně?
Ano. Když jsem si v Národní knihovně zadal jméno Jerman, tak mi vypadla tato brožurka, která vyšla v roce 1952. Netušil jsem, co v ní bude. Je zvláštní a vybočuje. A to právě tím, že uvádí konkrétní příklady. Říká tam, kdo je a kdo není třídní nepřítel a uvádí tam adresně, koho za toho nepřítele považuje. Jako jeden z příkladu je právě příběh pana Dvořáčka.
Nebylo to falsum
A.cz: Jak podle Vašich zjištění bývalý ministerský náměstek Jerman informace o Kunderovi získal?
Myslím si, že to bylo tak, že se měla konat přednáška, Jerman si vyžádal podklady a následně je zpracoval. Možná si vytvořil kostru přednášky a ty příběhy do toho dosazoval.
A.cz: Myslíte si, že si záměrně zvolil příběh pana Dvořáčka a Kundery?
To ne. Evidentně mu to připravili jako svodku - příklady k tématu, o kterém chtěl mluvit - tedy vnitřní nepřítel.
A.cz: Ví se, kdo mu to připravoval?
Ne, bohužel jsme to zatím nedohledali, není to ani v pozůstalosti. A není jasné, zda se to někdy podaří. Velmi by nás také zajímalo, kdyby se ozval někdo, kdo třeba byl na té přednášce, aby mohl například říci, zda ta přednáška proběhla s použitím iniciál, nebo celých jmen.
A.cz: Nemohl ale přeci jenom, jak tvrdili dříve někteří kritici, být i ten dokument, ze kterého Jerman čerpal, falsum?
Jsem přesvědčen, že ne. Neumím si představit, že by někdo tehdy postoupil falsum náměstkovi ministra. Dokument, jenž jsem nalezl, a je veřejně dostupný, v podstatě vyvrací námitky, že ta zpráva byla falsum.
A.cz: Pro vás je to nyní uzavřené, už to dál nebudete tento případ zkoumat?
V podstatě ano. Napsal jsem informaci o tom, k čemu jsem dospěl do časopisu Paměť a dějiny, jenž vyjde v prosinci.
