Zveřejnil aféru Kundera. Na pravosti dokumentu trvá

Eliška Bártová Eliška Bártová
19. 10. 2008 21:50
Badatel Hradilek poprvé ke kauze promluvil

Praha/Mammoth Lakes - Badatel Adam Hradilek je mužem, kterému se podařilo po desítkách let mlčení přimět známého spisovatele Milana Kunderu, aby promluvil.

Během svého pátrání v Ústavu pro studium totalitních režimů narazil na dokument svědčící o tom, že Kundera v roce 1950 nahlásil na policii západního agenta Miroslava Dvořáčka. Ten následně strávil 14 let ve vězení.

Adam Hradilek byl v době, kdy v týdeníku Respekt zveřejnil svá zjištění s názvem Udání Milana Kundery, ve Spojených státech Amerických a s novináři nekomunikoval.

Dnes však písemně odpověděl na otázky Aktuálně.cz. Je přesvědčen o pravosti dokumentu, svědčícím proti Kunderovi, a zároveň pochybuje o tom, že by si spisovatel událost nepamatoval.

"Ze zkušeností s prací se stovkami pamětníků vím, že jejich paměť je zrádná," říká Hradilek. "Milan Kundera si opravdu nemusí pamatovat Ivu (Militkou) a Dlaska z kolejí. Přesto si nedokáži představit, že by vytěsnil z paměti udání člověka na policii, ať byly jeho motivy jakékoli."

Aktuálně.cz: Poté, co byl článek otištěn, jste nebyl k sehnání. Kde se nyní nacházíte?

V současné době se nacházím v USA, kde jsem na tříměsičním stipendijním pobytu. Až zde jsem měl čas dokončit diskutovaný článek. Nyní jsem na dlouho plánované cestě, která se bohužel časově zkřížila s vydáním článku.

A.cz: Po zveřejnění článku o Kunderovi jste ovšem ani nereagoval na dotazy. Proč?

Zaprvé jsem měl cestu naplánovanou dlouho dopředu a nechtěl jsem ji kvůli článku rušit. Také proto, že jsem doufal v trochu jiný vývoj diskuse, ve které již nebudu tolik potřeba. Doufám, že se mi podařilo nastínit atmosféru doby, dát hlasitě najevo Dvořáčkovi, že to nebyla Iva Militká, kdo jej zradil a sepsat poutavý příběh, který čtenáře nenudí.

Obálka časopisu Respekt číslo 42, ve kterém vyšel článek o Kunderovi-udavači
Obálka časopisu Respekt číslo 42, ve kterém vyšel článek o Kunderovi-udavači | Foto: Repro Aktuálně.cz

Věřil jsem, že se Milan Kundera vyjádří k mému bádání a žádosti o rozhovor a přispěje tím k osvětě tehdejších událostí.

A.cz: Jak dlouho jste na tom pracoval?

Celé věci jsem se věnoval ve svém volném čase. Jen rozhovor Josefa Touše (politický vězeň)  a s Ivou Militkou jsem pojal zároveň jako pracovní úkon v rámci Ústavu. Začal jsem se tím zabývat na jaře tohoto roku a samotný text sepsal v první polovině října.

A.cz: Proč jste se rozhodl výsledky svého pátrání zveřejnit s pomocí novinářů?

Během bádání jsem byl nucen seznámit s tímto případem stále více lidí, čímž jsem se dostal pod tlak případ uveřejnit. Zároveň však hlavní aktéři k příběhu mlčeli. Věřil jsem, že uveřejněním dosavadních poznatků získám další svědectví a poutavostí příběhu podnítím další diskusi na téma 50. a 60. let u nás.

A.cz: Nezvolil jste příliš silný titulek? Je podle vás Kundera skutečně udavačem?

Iva Militká a Miroslav Dlask
Iva Militká a Miroslav Dlask | Foto: archiv Ivy Militké

Ano, titulek je velmi tvrdý. Stejně jako období a události, kterých se týká. Zároveň jsem do titulku mohl hovořit asi jako Reisenauerovi do jeho obrázku. Podobně byl z mého textu upřednostněn příběh Milana Kundery, který je sice nejznámější, ale nikoli jedinou postavou studie - pestré palety příběhů, motivací a osudu jeho aktérů.

A.cz: Z pohledu toho humbuku, který případ vyvolal, vnímáte, že jste někde udělal chybu?

Jako chybu vnímám, že jsem nemohl být v prvnich dnech po vydani na příjmu a více čelit některým nařčením.

A.cz: Objevily se spekulace, že dokument nemusí být pravý. Kontroloval jste, zda je dokument autentický?

O jeho autenticitě nepochybovala řada historiků, které jsem se spisem seznámil. Jeho pravost potvrdila i zpráva ABS (Archiv bezpečnostních složek). O jeho autenticitě se snad nevede seriozní diskuse.

A.cz: Jak si tedy vysvětlujete, že Kundera říká, že je to lež, a že Dlaska ani Militkou nezná?

Ze zkušeností s prací se stovkami pamětníků vím, že jejich pamět je zrádná. Milan Kundera si opravdu nemusí pamatovat Militkou a Dlaska z kolejí. Rovněž si nepamatuji jména některých lidí, se kterými jsem se seznámil při studiích. Přesto si nedokáži představit, že by Milan Kundera vytěsnil z paměti udání člověka na policii, ať byly jeho motivy jakékoli.

A.cz: Kundera si také stěžuje, že jste mu předem nedali možnost se vyjádřit. Jak to tedy bylo?

Sháněl jsem na Milana Kunderu kontakt všemi možnými způsoby. Nakonec jsem se dostal do kontaktu s velmi seriózním člověkem, který mi řekl (a další lidé mi to pak potvrdili), že jediný způsob, jak se s Kunderou dá komunikovat (a tento seriozní člověk s ním takto komunikoval), je prostřednictvím faxu.

Dal mi číslo. Fax byl odeslán ve stejný den dvakrát - při vytáčení čísla digitální displej faxového přístroje zobrazil jméno
KUNDERA. Číslo tedy bylo správné a dle výpisu zpráv mu byl úspěšně doručen. Ve faxu jsem uvedl své kontaktní údaje. Milan Kundera však nereagoval.

Další možností navázání kontaktu s ním bylo čekat před jeho dveřmi a oslovit jej... Měl jsem za to, že se Milan Kundera, jak je jeho zvykem, odmítl vyjadřovat ke svému soukromí.

A.cz: Jste člověk, který ví o celém příběhu v tuto chvíli nejvíc. Jak to tedy podle vás celé mohlo být?

Do úvah, co se tenkrát mohlo odehrát, jsem se pustil již v článku. Nechci je tedy znovu reprodukovat.

A.cz: Čím si vysvětlujete, že paní Militká nebyla tehdy za skrývání agenta nijak potrestána?

To je jeden z momentů, nad kterým se pozastavuji v článku. Proč nebyla vyslýchána, můžeme jen spekulovat. Vše se odehrálo poměrně rychle - od Dvořáčkova příchodu na Kolonkou do Kunderova hlášení uběhlo pár hodin. Kunderův a patrně i Dlaskův čin tak mohl zachránit Milidkou před zatčením a vězením v případě, že by u ní Dvořáček přespal a provalilo se to později.

A.cz: Objevilo se i nové svědectví pana Pešata, který tvrdí, že se mu Dlask svěřil, že Dvořáčka udal bezpečnosti. Co si o tom myslíte?

Vážím si jakýchkoli dalších svědectví. Svědectví pana Pešaty je však v rozporu s jiným svědectvím, navíc posléze podpořeným archivními materiály.

A.c: Jak si vysvětlujete vášnivou reakci českých literátů, kteří se za Kunderu postavili?

Vzhledem k mému ztíženému přístupu k médiím nejsem schopen momentálně hodnotit celou diskusi okolo článku. Do jisté míry jsem ochoten přijmout obhajobu Milana Kundery jako kolegy a kamaráda, případně člověka, který se dopustil určité chyby, která měla v složité době 50. let takové důsledky. Není však možné stavět argumentaci na emocích a nedotknutelnosti známého spisovatele.

A.cz: Máte ještě s tímto případem nějaké plány?

Bude velice těžké hodnotit nové poznatky, které se vynoří ze vzpomínek pamětníků. Budou již ovlivněny příběhem, který si mohli přečíst a tisíckrát jim zazněl v uších. Z toho důvodu jsem při komunikaci s pamětníky nikdy neodhalil karty. Za to se jim samozřejmě nyní omlouvám, ale bylo to pouze ve snaze získat jejich autentické vzpomínky.

A.cz: V dokumentu se uvádí, že Militká uvedla, že Dvořáček zběhnul a žil v Německu. Nikoliv Kundera. Jak to tedy podle vás je?

Nakonec - jedním z důvodů, proč jsem se začal tímto případem zabývat, byla snaha očistit Militkou v očích jejího dávného přítele a smazat tak křivdu, kterou léta cítila. Celý záznam z oddělení OVNB byl publikován na téže straně jako citace z něj.

V článku pouze uvádím, že Milan Kundera celou událost nahlásil. Pravděpodobně ale nešel na policii nahlásit někoho, kdo si u studentky ubytované na koleji schoval kufr.

A.cz: Někteří novináři vám vyčítají střet zájmu - příbuzenství s paní Militkou.

Jak jsem už uvedl v článku v Respektu, o pátrání po osudech paní Militké mě požádal její vnuk, můj bratranec. Já nejsem vnuk paní Militké. Obvinění ze střetu zájmů se ale asi v rámci tohoto bádání úplně nevyhnu, ač jsem se snažil k celé věci přistupovat nestranně.

 

Právě se děje

před 24 minutami

Írán zatkl opozičního novináře Zama, spolupracoval podle něj se zahraničními tajnými službami

Íránské revoluční gardy oznámily, že zatkly íránského novináře Rúholláha Zama, který využíval komunikační aplikaci, aby posílil disent. Informoval o tom zpravodajský web BBC. Zam žil podle médií v exilu v Paříži. Okolnosti jeho zadržení jsou nejasné.

Šestačtyřicetiletý Zam, který je synem reformního duchovního Mohammada Alího Zama, byl podle revolučních gard dopraven do Íránu v rámci komplikované tajné operace. O jeho zatčení informovala íránská státní televize s tím, že krok představuje vítězství nad západními tajnými službami. Podle revolučních gard dostával novinář pokyny a ochranu od zpravodajských služeb Francie, Spojených států a Izraele. Jeho zadržení íránské úřady připsaly moderním a inovativním technikám, který byly využity k "oklamání" zahraničních tajných služeb.

Zam v minulosti odmítl, že by spolupracoval se zahraničními zpravodajskými službami. Novinář spravoval populární protivládní zpravodajský kanál Amadnews, kterému íránské úřady připisují podněcování protestů v letech 2017-2018 po sporných prezidentských volbách. Web sdílel videa z protestů, nelichotivé informace o íránských politicích a na šifrované komunikační aplikaci Telegram měl web 1,4 milionu sledujících. Íránské úřady uvedly, že kanál podněcoval násilné povstání, a následně jej zablokovaly. Později ale web začal fungovat pod jiným názvem.

Zdroj: ČTK
Další zprávy