V kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích se loni 26. června odehrála netradiční podívaná. Archeologové, historici a geofyzici vyjmuli ze zazděné gotické kaple svatého Vavřince schránu s lidskými ostatky. Nápis na relikviáři jasně odkazoval na prvního převora českobudějovického kláštera dominikánů Jindřicha Libraria, zvaného též Heinrich Liberal.
Podle dochovaných legend byl zpovědníkem a důvěrníkem krále Přemysla Otakara II., kterému měl mimo jiné poradit, aby si založením nového kláštera vyprosil od Boha narození vytouženého potomka a dědice, pozdějšího krále Václava II. Převor Jindřich Librarius OP (Ordo Praedicatorum, Řád bratří kazatelů) zemřel v roce 1281. V dostupných pramenech se o něm hovoří jako o blahoslaveném.
Místo jednoho tři mrtví
Už během vyjímání ostatků však přítomní odborníci narazili na celou řadu otázek a nejasností. Na první pohled bylo zřejmé, že ne všechny kosti nalezené v dřevěné schráně jsou lidské. Speciální teleskopická kamerka navíc odhalila pod zazděnou kaplí ještě další dosud neznámý prostor, který je zcela zaplněn tlejícím dřevem (zřejmě z relikviáře) a podle prvních náhledů i kostmi. Zda jsou lidské, nebo i zvířecí, nejde kvůli obtížnému přístupu a rozlišení kamery zatím zjistit.
Historikům od začátku nebylo jasné, proč jsou ostatky zcela oproti zvyklostem uloženy přímo v kapli a nikoliv v hrobce, kterou kamera odhalila pod ní. Alespoň částečné vysvětlení jim dala následná radiokarbonová analýza nalezených kostí. Její výsledky, které byly zveřejněny ve středu, totiž jasně ukazují, že domnělé Librariovy ostatky pochází hned ze tří osob.
Části kostry patří muži, ženě a dítěti ze 14., 16. a 17. století. Ani jedna nepochází ze století třináctého. Převor Librarius přitom zemřel již v roce 1281. Pokud tedy skutečně mají být Librariovy ostatky v tomto místě, musí být v oné nově nalezené hrobce.
Nabízí se několik vysvětlení. Místo nálezu je jistě až druhotným úložištěm ostatků. A lidé, kteří možná již ve středověku dostali za úkol kosti Jindřicha Libraria posbírat a znovu pietně uložit, neměli žádné antropologické znalosti. To mimo jiné může (ale nemusí) vysvětlit přítomnost zbytků zvířat ve schráně. Nicméně jen vybaveni dnešními nejmodernějšími technologiemi pro datování nálezů by byli schopni rozpoznat, které ostatky z původního pohřebiště by mohly převorovi skutečně náležet. Oni však zřejmě vzali všechny, které na místě byly.
Přesné informace o místě Librariova pohřbu se pochopitelně během desetiletí, nebo dokonce staletí ztratily, pokud kdy vůbec existovaly, a proto mohlo velmi jednoduše dojít k záměně.
Kromě omylu však přichází teoreticky v úvahu i varianta úmyslné záměny. Podle antropoložky Eriky Průchové tvoří soubor kostí na první pohled celou kostru jednoho člověka. Kostra pochopitelně není zdaleka kompletní, dochovaly se pouze malé úlomky, ale jakoby ze všech částí jedince. Teprve podrobnější analýza odhalila, že některé kosti patřily ženě, a jiné dokonce dítěti. A například žebra byla již na první pohled zvířecího původu.
Co však vidí laik, nebo dokonce vědec dnes, nemohl rozpoznat člověk ve středověku. To, zda někdo kosti do schrány úmyslně podvrhl tak, aby vypadaly jako z jednoho člověka, nebo šlo o omyl, se již nikdy nedozvíme. Podle historiků a oslovených antropologů ani nemáme doloženy příklady, že by se tak někdy stalo. Vyloučit úmysl však zcela také nemůžeme.
Krocan a co dál?
Kromě ostatků tří lidí vědci v původní schráně objevili ještě kosti husy, telete a krocana. Právě posledně zmíněný pták se přitom na našem území za života Jindřicha Libraria rozhodně nevyskytoval. "První doložené nálezy pochází až z průběhu 16. století, kdy k nám byl krocan dovezen ze severní Ameriky," vysvětluje archeozooložka Lenka Kovačiková. Morák, jak se zvířeti kvůli zámořskému původu říkalo, patřil tehdy k vybraným pochoutkám a najít ho bylo možné pouze na hostinách zámožných vrstev. Na některých zvířecích kostech byly objeveny záseky. "Vzhledem k tomu, že máme k dispozici pouze miniaturní kousky, nedokážeme o povaze těchto fyzických zásahů říci nic podrobnějšího."
Jak tedy naši předci došli k přesvědčení, že mají v rukou skutečně ostatky Jindřicha Libraria, které uložili do schrány a opatřili autentikou (církví potvrzená pravost relikvie), se už pravděpodobně nikdy nedozvíme. Zatím není ani doloženo, ze které doby schrána pochází. Podrobnější výzkum byl totiž zatím směrován především na nalezené ostatky. Podle stylu písma na víku nelze vyloučit, že relikviář pochází až z 19. století.
Podle historiků je také možné, že některé z nalezených kostí pochází z již zmíněné dosud neprobádané prostory, ale to rozluští až její další podrobný průzkum a datace. Nově objevený hrobový výklenek má po své nejdelší straně pouhých 45 centimetrů a nachází se zhruba uprostřed pod zazděnou kaplí svatého Vavřince. Můžeme se také domnívat, že naši předkové, kteří domnělé Librariovy kosti do schrány ukládali, o této prostoře vůbec nevěděli. Librarius tak ve skutečnosti celou dobu skutečně odpočíval právě zde, několik centimetrů od "svého relikviáře". Až další průzkum ukáže, zda není potřeba hledat někde úplně jinde.
VIDEO: Unikátní záběry ze speciální průzkumné kamery protažené miniaturním otvorem do zazděné kaple svatého Vavřince. Právě až díky tomuto pohledu získali vědci jistotu, že schrána s ostatky se zde skutečně nachází, a bylo možné ji následně vyjmout. Při podobných průzkumech je potřeba vždy přísně dbát na to, aby nebylo narušeno klima v objevené prostoře a nedošlo tak k nevratným změnám dochovaných relikvií. Právě proto se využívá speciálních teleskopických kamer miniaturních rozměrů, aby kontakt s okolím byl naprosto minimální.
Zapomenutá kaple
Průzkum v kostele osobně inicioval kardinál Dominik Duka již v roce 2018. Pražský arcibiskup je stejně jako Librarius služebníkem dominikánského řádu. Geofyzici ze společnosti Geo-cz tehdy dostali za úkol najít skryté dutiny v jižní stěně trojlodí kostela, protože právě zde se podle dochovaných indicií měla kaple s ostatky nacházet. Přítomnost relikviáře byla potvrzena v lednu 2019, ale jistotu vědci získali až po vyjmutí schrány a přečtení nápisu na jejím víku v červnu téhož roku.
Kromě ostatků archeologové objevili i noviny Národní politika z 18. července 1893 a vázanou sbírku básní Z hlubin od Jaroslava Vrchlického. Nejzachovalejším nálezem byl volně pohozený vzkaz od zedníků, kteří niku zazdívali. Přítomnost česky psaných materiálů byla pro historiky relativním překvapením, protože okolí kláštera bylo koncem devatenáctého století německé, stejně jako firma, která na úpravách místa tehdy pracovala.
