Kodaň, Oslo, Reykjavík, Porto, Tenerife, Hamburk… Města, která si v posledních letech postavila moderní koncertní sály a ty se okamžitě staly architektonickými ikonami. A také symboly hrdosti města i jeho obyvatel.
Podobné ambice má i Česko, přesněji Praha či Ostrava. Naopak kdysi nadějný projekt od Jana Kaplického - nazvaný Rejnok -, který měl stát v Českých Budějovicích, je už zřejmě definitivně pohřben.
V hlavním městě se o stavbě takového formátu mluví desítky let. Intenzivněji poslední dekádu. Nicméně nyní podle vedení města "Vltavská filharmonie" dostává reálné obrysy. Praha se totiž dohodla s konsorciem firem - v čele s prestižním světovým studiem Henning Larsen - že jí vypracují studii využitelnosti. Čili zanalyzují, jak stavbu financovat či jak ji po dokončení efektivně provozovat. Praha kvůli sálu dokonce nechá změnit územní plán.
"Moderní architektura v Praze nemůže skončit jen u Tančícího domu. Nechceme mít z našeho města skanzen. Rád bych tu viděl vznikat další stavby světového významu. Věřím tomu, že nový koncertní sál by takovou stavbou mohl být," řekl k tomu primátor Prahy Zdeněk Hřib.
A primátorův náměstek Petr Hlaváček doplnil: "Pro rozvoj kultury v Praze je stavba nového koncertního sálu naprosto stěžejní. Praha nejen že moderní koncertní sál potřebuje, ona si ho i zaslouží. Tento dluh celých generací bychom se měli pokusit splatit."
Studie a změna územního plánu budou vznikat paralelně, v případě změny potom v tzv. zkráceném režimu. "Námi navržený postup ušetří městu a projektu filharmonie skoro dva roky času, než kdybychom pokračovali podle názoru předchozího vedení města, tedy podle původní změny územního plánu z roku 2008. Tu jsme proto již v říjnu definitivně ukončili," uvedl Hlaváček.
Stavba koncertního domu nejmodernějších parametrů se sálem, který by pojal zhruba 2000 posluchačů, by podle dřívějších odhadů měla stát přibližně čtyři miliardy korun.
Praha kvůli sálu změní územní plán
Zastupitelé již v říjnu schválili pořízení změny územního plánu, která se týká celého brownfieldu Bubny-Zátory, kde by měla vzniknout nová čtvrť, jejíž součástí má být i koncertní sál. Pro oblast vzniká také urbanistická studie, ze které má změna vycházet. Podle jejího návrhu by tam v budoucnu mělo žít až 25 tisíc lidí, vzniknout tam mají byty, kancelář, park či několik železničních zastávek. Na území o rozloze 110 hektarů je nyní stavební uzávěra.
Firmy z konsorcia mají zkušenosti jak s přípravou, tak i tvorbou projektů špičkových koncertních sálů v Evropě. Namátkou koncertní síně Harpa v islandském Reykjavíku, Národní opery v dánské Kodani nebo budovou Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katowicích.
"Jsme hrdí na to, že můžeme s Prahou spolupracovat. Je jedním z nejkrásnějších měst na světě, místem bohatým na historii a kulturu, a přispívat k tomuto dědictví je velká čest," řekl Andrew Lang z Henning Larsen Architects.
Vedle Prahy se činí i Ostrava. Byť jde jen o první krůček na dlouhé cestě. Před pár dny město představilo studii nového koncertního sálu za více než dvě miliardy korun. Projekt newyorského studia Steven Holl Architects a Architecture Acts z Prahy zařadil prestižní magazín Architizer mezi deset nejočekávanějších staveb světa.
Patnáctkrát dražší Opera v Sydney
Nebude snadné vše dotáhnout. Tak složité a drahé projekty totiž mnohdy doprovází problémy. Celkem očekávaně. Například zmiňovaná Labská filharmonie v Hamburku vysoce překročila rozpočet, místo osmi miliard korun nakonec stála 23,4 miliardy. Opera v Sydney rozpočet překročila dokonce patnáctkrát. Přesto se obě budovy záhy po dokončení staly nejznámějšími atributy města a v případě Opery v Sydney dokonce celého kontinentu. A vstoupily do dějin architektury.
Architekt Ondřej Beneš míní, že jde o jedny z největších světových investic do institucí, jež mají pomáhat lidem poznávat, artikulovat, kultivovat a neformálně spojovat zájmy a aspirace. A podle něj česká společnost přistupuje k tomuto velkému tématu se zpožděním.
V zemi národa, z něhož vzešel Dvořák, Smetana, Janáček, Kubelík a další, se od pádu komunistického režimu nepodařilo postavit kulturní stavbu, která by dosáhla někdejšího významu Národního divadla či Rudolfina. V Praze se zkrátka dává přednost spíše megalomanským dopravním stavbám.
Přitom Rudolfinum, které je domácí scénou České filharmonie, už nestačí. Byť jde o krásnou historickou stavbu, pokulhává zázemím, počtem sedadel v hledišti i místem na jevišti. I proto tu není možné uvádět impozantní partitury s mimořádně velkým obsazením orchestru autorů konce 19. a 20. století, jako byli třeba Berlioz, Mahler, Janáček, Stravinskij a další.
