Prý se vám podařilo vyrobit výzkumné prostředí pro klíšťata, která se přisají v domnění, že jde o jejich klasického hostitele. Vy je pak můžete pozorovat a měnit podmínky, aniž byste museli použít laboratorní zvíře. Jak to děláte?
Na vytvořenou silikonovou imitaci kůže aplikujeme hostitelský parfém, který si vytváříme - hovězí, srnčí nebo myší. Klíšťata pak nabývají dojmu, že jsou na hostiteli, a dokážou na tomto systému sát podávanou krev.
Co přesně zkoumáte?
Ve výzkumné části se zabýváme rozložením krve na jednotlivé molekulové frakce a zjišťujeme, které látky z hostitele klíště potřebuje pro svůj vývoj a rozmnožení. To pochopitelně na živém hostiteli dříve nešlo. V aplikované části se zabýváme testováním látek proti klíšťatům a roztočům, ať už v laboratorním rozsahu pro vlastní vývoj nebo zakázkové testování látek.
Klíšťata krmíte krví různého složení. Co jste zjistili?
Zásadní je zjistit, jaké molekuly z hostitelovy krve jsou pro klíště životadárné a jakými metabolickými dráhami je klíště získává. Tyto údaje totiž zaručí, že testovaná látka uškodí jen klíštěti, protože si vyvinulo specifickou metabolickou dráhu pro trávení krve, a ne člověku, psovi nebo kočce, protože ti na trávení krve nejsou adaptováni. Tím pádem nevytvářejí molekulové cíle, na které by se účinná látka vázala, a tudíž pro ně není nebezpečná.
Mgr. Jan Perner, Ph.D. (1986)
Během svého studia na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích absolvoval několik prestižních vědeckých stáží v zahraničí a začal spolupracovat s Parazitologickým ústavem Biologického centra AV ČR.
Díky novým experimentálním přístupům významně pokročil při výzkumu fyziologie klíšťat. Přinesl nové poznatky v adaptaci klíštěcího metabolismu na parazitický způsob života.
Výrazně přispívá k hledání účinných prostředků v boji proti klíšťatům a nemocem, které přenášejí. Věnuje se také testování preparátů a vakcín proti klíšťatům a čmelíkům kuřím.
Zdroj: Akademie věd ČR
Samička klíštěte je schopna se za týden sání na hostiteli dostat na stonásobek své váhy. Jak se to do ní vejde a jak se dokáže o tolik zvětšit?
Je to skutečně obdivuhodná hříčka přírody. Jen pro představu - aby se devadesátikilový člověk dostal na stonásobek své váhy, musel by dejme tomu vypít během týdne zhruba 106 piv za hodinu, a to bez toalety! Jistě uznáte, že se jedná o obdivuhodný počin. Klíště je samozřejmě na tento velký hlt připraveno, zejména svojí velmi roztažnou kutikulou (vrstvou pokrývající povrch těla - pozn. red.).
Saje i sameček?
Jen u některých druhů klíšťat. Samec našeho klíštěte obecného směřuje výhradně k oplození samičky. Tím jeho životní dráha končí.
Jak a kam klade klíště vajíčka? Výhradně do půdy, nebo i na tělo hostitele?
Po plném nasátí klíště odpadá z hostitele, například ze srnky. S takto plným břichem už se moc daleko nedoplazí a v trávě nebo zemní padance se vyklade. Pokud člověk prochází zrovna těmito zvířecími koridory, kde putuje lesní zvěř, může se stát, že zrovna projde klíštěcím líhništěm a nachytá na sebe velké množství larev, kterých můžou být až stovky.
Mohou být tyto larvy pro člověka nebezpečné? Nebo ho ohrožuje až druhé stadium, tedy nymfa, či třetí - dospělec?
Vylíhnuté larvy jsou pro člověka nebezpečné jen částečně. Pokud je dotyčný očkovaný proti klíšťové encefalitidě, tak pro něj nepřestavují žádné riziko. Larvy totiž nepřenášejí lymskou boreliózu. Bezpečně je poznáte, mají jen šest nohou, na rozdíl od dalších infekčních stadií, které mají nohou osm. Nejnebezpečnější pro člověka je tedy nymfa, malé osminohé stadium.
Od ní tedy nejvíce hrozí nakažení?
Rozhoduje délka sání na člověku. Čím dříve ji odstraníte, tím více snížíte riziko přenosu mikrobů, které způsobují nemoc. Kolega doktor Šíma ověřoval v laboratorních podmínkách souvislost mezi délkou sání klíšťat a vznikem boreliózy a došel k závěru, že pokud vyndáte nymfu do 24 hodin po přisátí, nedojde k rozšíření lymské boreliózy.
Může se člověk nakazit například při neobratné manipulaci s klíšťaty, které třeba vyndavá psovi?
Riziko je naprosto minimální.
Plná závislost parazita na hostiteli je krajně nejistá existence. Předpokládám, že ztráty má klíště značné.
Parazitický způsob života je založen na velkých ztrátách, které jsou kompenzovány velkými rozmnožovacími schopnostmi. Čili když už samička klíštěte najde hostitele, vytvoří si sací podmínky, je samcem oplozena, a dokonce se jí podaří i nepozorovaně dosát, pak musí skutečně dát vzniknout stovkám larev, aby nedocházelo k vymírání jejich populace.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Často se stává, že se ze společného výletu lesem vrátí jedinec s množstvím klíšťat, zatímco o druhého ani nezavadí. Mezi lidmi se říká "ty máš dobrou krev, ty jim chutnáš". Má to i nějaký vědecký základ?
Promlouvá do toho několik faktorů, klíště je však nejvíce přitahováno vůní. Po miliony let se klíště adaptuje, tedy vylepšuje, k tomu, aby bylo co nejúspěšnější v hledání hostitele a nasátí se na něm. Klíště už tak zkrátka předem ví, na kom se dobře nají, aby zbytečně neplýtvalo energií na hostiteli, kde hrozí například imunitní odmítnutí klíštěte.
Váš školitel Petr Kopáček přirovnává výzkum klíšťat k práci tajných služeb, kdy se pokouší získat o klíštěti dostatek věrohodných informací s cílem najít jejich slabá místa. Jak se vám to daří?
Jsem přesvědčen, že Biologické centrum v Českých Budějovicích se stává MI5/MI6 klíštěcího poznání, mám-li použít zmíněný příměr. Samozřejmě přetavení znalostí do úspěšného produktu na trhu je poměrně dlouhá a komplexní cesta.
Jak jste daleko?
V současné době jsme v rámci aplikace dále s účinnou látkou proti čmelíku kuřímu ve spolupráci se státním podnikem Mezinárodní testování drůbeže. Tento klíšťatům příbuzný roztoč způsobuje velké problémy ve slepičích chovech pro vaječnou produkci, zejména v těchto horkých dnech.
Problém je, že současné látky proti čmelíkům jsou neurotoxiny, které se mohou ukládat i do vajec a mohou být nebezpečné i pro konzumenty. Vzpomeňte na aféru před dvěma lety, kdy se musely kvůli tomuto problému stáhnout z trhu miliony vajec. Máme nyní v rukou látku, která je stejně účinná jako současně používané látky a je minimálně toxická. Teď rozhodnou testy stability.
Proč se v současnosti dá očkovat jen proti klíšťové encefalitidě, a ne proti lymské borelióze?
Vakcína proti klíšťové encefalitidě funguje dobře a kryje napříč různými kmeny viru klíšťové encefalitidy v euroasijském prostoru. To ovšem neplatí pro lymskou boreliózu, což jí nakonec zlomilo pomyslný "vaz". Na přelomu tisíciletí se na trhu nabízely dokonce dvě vakcíny proti lymské borelióze, jenže byly vždy specificky mířeny jen proti jednomu subtypu bakterií a neochraňovaly před vznikem nemoci způsobeným jiným subtypem borélie. To vedlo k jejich komerčnímu neúspěchu a dobrovolnému stažení z trhu. A právě tato vnitrodruhová variabilita znesnadňuje vývoj vakcíny, která by byla plně funkční, a tedy i tržně atraktivní.
Jaké jsou největší mýty o klíšťatech?
Třeba že slézají ze stromů. Přitom klíšťata žijí ve vegetaci do výšky jednoho metru. Nebo že záleží na tom, jakým směrem se klíště vytáčí.
Kde vidíte svůj výzkum za deset let?
Naše společnost se vyvíjí a jsem přesvědčen, že už brzy se stane věda a výzkum jejím dominantním pilířem. Že vymizí opovržení profesí vědce či, jak říkal Jan Werich, "vynálezce věcí patentních". Je potřeba si uvědomit, že jen díky lidskému pokročilému vědění jsme schopni hlídat úroveň našeho žití a bránit ho před novými hrozbami, jako je sucho, vznik nových nemocí, rezistencí na léčbu a podobně. Čili výzkum za deset let vidím ve zdravé evropské společnosti, kde se nám bude dál dařit informovat lidi o možných rizicích a nabízet řešení těchto problémů. V našem případě zejména ve spojitosti s roztoči a nemocemi, které přenášejí.
