Po zvolení Václava Klause prezidentem v roce 2003 s ním zamířil na Pražský hrad také právník Pavel Hasenkopf. Za sebou měl působení na ministerstvu zahraničí či v Kanceláři Poslanecké sněmovny. Během dvou Klausových mandátů pracoval na odboru legislativy a práva prezidentské kanceláře. Na Hradě zůstal i po nástupu Miloše Zemana až do října 2014.
Předloni 4. října krátce po osmé hodině večer přijela před jeho bydliště v pražském Střížkově policejní hlídka. Dorazila po jeho telefonátu, v němž oznámil podezření na ohrožení života své známé. Hasenkopfovi nejprve psala, že je v nebezpečí. Poté mu ve stejném duchu i zavolala. Proto právník informoval policii. Netušil však, že k němu hlídka přijede zjišťovat podrobnosti.
Po součinnosti uskutečněné na chodbě před otevřenými dveřmi bytu došlo ke konfliktu. Hasenkopf se opakovaně dožadoval vrácení občanského průkazu. Podruhé už se pro něj natáhl, policista ho obratem povalil na zem a nasadil mu pouta. Hlídka ho pak dopravila na služebnu. Hasenkopf kvůli tomu podal žalobu. Spor vyvrcholil uplynulé úterý u Nejvyššího správního soudu.
Zákrok policie si způsobil sám
"Z postupu policistů neplyne svévolné a nepřiměřené užití oprávnění, které jim zákon poskytuje. Excesivního jednání se dopustil stěžovatel, který dílem odmítal poskytovat policistům součinnost, jejich postup zpochybňoval a ironizoval," zní jedna z klíčových pasáží zamítavého rozsudku Nejvyššího správního soudu, jejž má Aktuálně.cz k dispozici.
Údajný nezákonný zásah policie měl podle Hasenkopfa více rozměrů. Spatřoval ho v jejím násilném vstupu do bytu. Mělo jím být také nepřiměřené použití donucovacích prostředků a následné omezení osobní svobody. Nakonec mu prý policisté odepřeli zprostředkovat právní pomoc, když byl s nimi na služebně. Před soudy však žádné z těchto tvrzení neobstálo.
"Poté, co mu policisté odmítli vrátit občanský průkaz, že zákrok není dokončen, se pokusil násilně vzít doklad z rukou policisty zpět, a vyvolal tak užití mírnějších donucovacích prostředků vůči své osobě," uvádí rozsudek senátu soudkyně Lenky Kaniové. Proti jeho závěru se už nelze řádně bránit. Hasenkopfa se Aktuálně.cz přes opakované pokusy nepodařilo zastihnout.
Policie nebyla šikanózní ani excesivní
Průběh incidentu se složil na základě výpovědí Hasenkopfa, obou zasahujících policistů, kamerového záznamu ze zákroku a úředních zápisů příslušníků o provedených úkonech. Spor nejprve rozhodoval Městský soud v Praze. Právníkova žaloba mířila na ministerstvo vnitra, jež za policii odpovídá.
"Policisté při použití donucovacích prostředků, omezení žalobce na osobní svobodě a následných úkonech na služebně postupovali plně v souladu se zákonem o policii, v žádném případě ne šikanózně či jinak excesivně, a drželi se v rámci ústavních mantinelů," stojí ve verdiktu senátu soudce Martina Lachmanna, jejž má Aktuálně.cz k dispozici.
U soudu se prokázalo, že to byl zmíněný Hasenkopfův výpad vůči policistovi, jenž vedl k použití fyzické síly proti právníkovi. Až jeho povalením na zem se hlídka ocitla v jeho bytě, do té doby stála na chodbě. Námitka vůči násilnému vstupu do jeho domácnosti tím padla.
Agresivní výpad vůči policistovi
Senát soudce Lachmanna potvrdil, že použití síly bylo namístě. Policista se bránil proti Hasenkopfovu výpadu, který mu rukou mířil na hlavu. Podle soudu byl pohyb jeho ruky "veden silou, agresivně a bezprostředně do osobní sféry policisty".
Nasazení pout bylo také případné. Po složení na zem Hasenkopf dál kladl odpor. Právník také tvrdil, že spoutání bylo bolestivé a z jeho pohledu šlo o kruté zacházení. Jenže podle soudu snímky jeho rukou pořízené policií po sejmutí pout potvrdily jen mírné zčervenání kůže. Nic víc. Vážné zranění nezjistil ani hlídkou přivolaný lékař.
Právník si rovněž stěžoval na údajně ponižující zacházení, hlídka ho prý vyvedla z bytu polonahého. U soudu však vyšlo najevo, že při předvedení na služebnu měl na sobě bundu, tílko, džíny a domácí obuv. Bundu mu navíc vzala z bytu hlídka. U soudu padl i jeho poslední argument, že mu policie znemožnila kontaktovat právníka.
"Z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by žalobce skutečně požadoval zprostředkování právní pomoci, respektive že by mu ji policisté odepřeli," uvedl pražský městský soud. Ukázalo se, že Hasenkopf požádal o spojení jen, slovy zákona, s osobou blízkou. Tomu přitom policie vyhověla. Hasenkopf mohl odejít ze služebny v jedenáct hodin večer, dvě a půl hodiny od začátku incidentu.
Hasenkopf a Klausova amnestie
Nejvíce se o Pavlu Hasenkopfovi mluvilo v souvislosti s jeho podílem na kontroverzní amnestii prezidenta Václava Klause v lednu 2013. V jejím důsledku bylo prominuto 111 tisíc trestů. Problematická byla především aboliční část amnestie, jež zastavila dlouholetá vyšetřování několika závažných hospodářských kauz.
Hasenkopf odmítal, že by byl duchovním otcem amnestie. Případně jedním z jejích tří hlavních autorů, jak ho označily Lidové noviny. "V listopadu jsem předložil svou verzi amnestie, měla šestnáct článků. Uvědomuji si, že byla tak složitá, že bych k ní asi musel napsat i prováděcí manuál. Zřejmě proto si pan prezident moji verzi nevybral," reagoval na to Hasenkopf.
Dnes už bývalý šéf prezidentské kanceláře Vratislav Mynář označil Hasenkopfa v dubnu 2013, po nástupu Miloše Zemana do funkce, za jednoho ze tří autorů amnestie. Zeman zase prohlásil, že právník vymyslel aboliční článek. Hasenkopf na Hrad podal žalobu, jež dopadla u soudu smírem. Podle něj právník neměl vliv na konečnou podobu amnestie.
