Praha - Vědci z amerického úřadu NASA objevili planetu, která je dosud nejpodobnější Zemi. Jmenuje se Kepler 452b, dělí ji od nás asi 1400 světelných let, je zhruba o 60 procent větší než Země a kolem své hvězdy obíhá 385 dní. Podle vědeckého pracovníka Astronomického ústavu Akademie věd Viktora Votruby to ale ještě neznamená, že lidstvo našlo Zemi 2.0. I když šance zde je.
Jak významný je objev planety Kepler 452b?
Za dobu provozu družice Kepler vědci objevili 4696 potenciálních planet. Existence planet u cizích hvězd je tedy poměrně častý jev. Výjimečnost některých exoplanet (planety obíhajících kolem jiné hvězdy než Slunce, pozn. red.) spočívá v jejich fyzikálních parametrech - zejména velikosti, hmotnosti, parametrech její dráhy, ale také na fyzikálních vlastnostech hvězdy, okolo které obíhá. Čím více se blíží tomu, co známe o Zemi, tím je exoplaneta zajímavější. Objevená planeta je tedy výjimečná v tom, že obíhá okolo hvězdy stejného spektrálního typu G2 jako naše Slunce, a to s dobou oběhu zhruba 385 dní. Na druhou stranu její poloměr činí 1,63 poloměru Země, což znamená, že planeta je značně velká a je dost pravděpodobné, že nemá kamenný povrch. Samotní autoři studie pravděpodobnost kamenného povrchu uvádějí mezi 49 a 62 procenty. Tedy rozhodně nemůžeme s jistotou říci, že se jedná o Zemi 2.0, jak uvádějí některé titulky zpravodajských serverů.
Co se bude dít teď? Máme šanci se dozvědět, jaký je na planetě povrch a atmosféra nebo zda se tam nachází voda?
Zcela jistě lze předpokládat, že se astronomové dále zaměří na studium této hvězdy a planety, aby potvrdili nebo vyvrátili hypotézu o pevném povrchu. S pomocí těch největších a nejcitlivějších dalekohledů budou dále zpřesňovat a určovat fyzikální parametry planety, její strukturu a případné vlastnosti její atmosféry. Vše se točí kolem naděje, že jsme narazili na jedinečnou planetu obíhající okolo Slunci podobné hvězdy, a to ve vzdálenosti zajišťující podmínky k životu. Tím je zde veliká šance, že by z ní mohl být nejpravděpodobnější kandidát na existenci života mimo Zemi.
Jak se dají takové věci zkoumat? Planety na obloze na rozdíl od hvězd přece nezáří, tak jak je dokážeme na takovou vzdálenost objevit? A jak zjistíme její poloměr nebo hmotnost?
Způsoby detekce planet jsou různé, v zásadě máme několik metod. Jsou většinou založené na tom, že pozorujeme jasnost centrální hvězdy, u které by se mohla planeta nacházet. Studiem těchto pozorování pak můžeme nalézt i samotné planety a zjistit jejich základní vlastnosti. Touto metodou dokážeme také odhadnout její velikost. Další způsob detekce využívá fakt, že planety způsobují drobné změny v pohybu hvězdy. Pro stanovení vlastností planety je třeba nejprve co nejpřesněji určit fyzikální parametry hvězdy, okolo které obíhá, a to především vzdálenost a hmotnost. Známe-li tyto základní charakteristiky hvězdy, pak ze znalosti periody oběhu planety, Keplerova třetího zákona a Newtonova gravitačního zákona lze určit poloměr dráhy planety a její hmotnost.
Musíme na to všechno vysílat sondy do vesmíru, nebo můžeme exoplanety nacházet i ze Země?
Detekce exoplanety je možná i ze Země, a to prostřednictvím velkých astronomických přístrojů. Pozorování z vesmíru má ale tu výhodu, že ho neruší atmosféra. Proto je také mise Kepler tak úspěšná v nalézání planet. Mnohdy ale objevy družice Kepler nezávisle potvrzujeme i ze Země. Dnešní dalekohledy dohlédnou až na samotný okraj pozorovatelného vesmíru, do doby velmi rané historie vesmíru. Některé hvězdy jsou ale příliš slabé a nesvítí dost jasně na to, abychom je viděli.
Bylo by teoreticky možné zjistit, zda je na planetě život?
Lze předpokládat, že se na studium této soustavy zaměří i projekty hledající známky inteligentního života, jako je projekt SETI. Nicméně si musíme uvědomit, že se díváme na objekt, který je od nás vzdálen asi 1400 světelných let. Tedy představíme-li si, že právě teď se hypotetičtí obyvatelé rozhodli vyslat směrem k Zemi rádiový signál, tak k nám tento signál dorazí nejdříve za dobu 1400 let. Také je třeba si uvědomit, že inteligentní život a jeho projevy na dálku jsou dvě různé věci. O projevech života na dálku můžeme pouze spekulovat a odhadovat na základě našich zkušeností, detekce je tedy velmi obtížná a málo pravděpodobná.
Družice Kepler bude nicméně dál pokračovat v hledání exoplanet?
Misi Kepler NASA zahájila v roce 2009, bohužel v roce 2013 došlo k havárii stabilizačního mechanismu družice a vypadalo to na předčasné ukončení mise. Družici se však podařilo stabilizovat s pomocí motorů a slunečního větru, a tak mohla pokračovat v nové misi označené jako mise K2. Vzhledem ke způsobu stabilizace se však čas od času musí pootočit, díky tomu nesleduje jedno místo na obloze, vybranou část oblohy tak sleduje zhruba 80 dní.
