Dvaatřicetiletý Vadym se rozhodl podstoupit kurz brněnské střelnice pro Ukrajince. V Česku žije přes dvacet let a pracuje v automobilce v Olomouci. Na Ukrajinu se trvale vrátit nechce, ale své rodné zemi chce pomoct. "Určitě, když se všichni Ukrajinci semknou, tak to bude mít smysl. Jsem Ukrajinec a vím, že mě moje země potřebuje," vysvětluje své rozhodnutí.
Kurzy probíhají na střelnici na okraji Brna, ve třetím patře staré tovární budovy. Instruktor Radek Kovář do učebny přináší dvě útočné pušky, pokládá je na stůl před posluchače. "Tohle jsou dvě zbraně, se kterými se na frontě setkáte nejčastěji: AK-47 a vzor 58," představuje Kovář známý ruský kalašnikov a československý samopal.
Ihned předvádí na první zmíněné zbrani, jaké má části, jak se nabíjí, ukazuje i zásady bezpečnosti zacházení se zbraní a postoj při držení útočné pušky. Kurzy jsou vedené tak, že i lidé, kteří zbraň nikdy nedrželi v ruce, se s ní naučí.
Vadym vzpomíná, že pušku vzor 58 už v ruce měl. "S kamarádem jsme zkoušeli, jak s takovou zbraní chodit a jak ji nabíjet," popisuje. To vše bez ostrých nábojů, ze zbraně nikdy nevystřelil. I díky svému kamarádovi přišel na výcvik s neprůstřelnou vestou a vojenskou helmou, aby si mohl vyzkoušet, jaké by to bylo v ostrém boji.
Součástí kurzu je i první pomoc na bojišti
Po teoretickém úvodu, jak se zbraní zacházet, instruktor vysvětluje základy první pomoci na bojišti. Tuto nástavbu ke kurzu zavedli až s odstupem času, neměli na ni instruktory. Ti tu pracují jako dobrovolníci ve svém volnu. Radek Kovář ukazuje tři základní zdravotnické materiály, se kterými se na frontě setkají - škrtidlo, tlakový obvaz a termofolie.
Škrtidla i tlakové obvazy si účastníci zkouší, aby dokázali správně ošetřit raněného. "Zrovna včera jsem ve zprávách viděl vojáka, jak tímto tlakovým obvazem zavazuje hlavu zraněné paní, i proto byste to měli umět," líčí Kovář.
Kurzem prochází i šestadvacetiletý Ihor a dvaadvacetiletý Andri, oba druhým rokem pracují v kolínské automobilce. Ihor žije v Česku tři roky, Andri osm let. "Většina lidí z Ukrajiny, co přijeli do Česka za prací, to dělala, aby mohla zabezpečit svoji rodinu," podotýká Ihor. "Dělali to pro rodinu a teď to nejlepší, co mohou pro rodinu udělat, je bránit naši zemi," dodává Andri.
Andri rodinu v Česku nemá, zůstává na Ukrajině. Žijí v západoukrajinské vesnici, kde je podle nich zatím klid, proto nechtějí utíkat. Ihor má v Česku maminku, která tu už patnáct let pracuje. Před dvěma týdny do Česka přijela i jeho sestra, která studovala v Kyjevě. Hlavní město opustila poté, co jej začala ruská armáda bombardovat.
Vadym má v Česku jen matku, zbytek rodiny žije na západě Ukrajiny. Jeho bratranec s rodinou také prchli z Kyjeva. Bratranec spolu s Vadymovým otcem a strýčkem pomáhají armádě například hlídáním skladů zbraní. "Strýček je starosta města Izjaslav, kdyby tam dojeli Rusové, měl by velké problémy," říká Vadym a neskrývá slzy.
Po teorii následuje ostrá střelba
Po kurzu první pomoci následuje přesun o patro výš, na střelnici. Vadym nikdy nestřílel, zatímco Ihor a Andri už nějaké zkušenosti mají. "Za celý život jsem asi třikrát držel zbraň a střílel z ní. Takže si myslím, že to trochu umím," vzpomíná Andri. Naposledy střílel asi před třemi lety.
Střelnice má ve výzbroji dvě AK-47 a dvě pušky vzor 58, takže se větší skupinky musí střídat. Instruktor vysvětluje poslední zásady střelby a každý dostává střelecké brýle a sluchátka. "Pokud budete střílet, tak si dejte aspoň gumové špunty do uší. Není to legrace, přežijete válku, ale vrátíte se hluší," podtrhuje Kovář.
Podobně zdůrazňuje i důležitost brýlí. Vysvětluje, že na bojišti létají nejen kulky, ale i prach a střepiny, které mohou oči nenávratně poškodit. "Než pojedete bojovat, sežeňte si vlastní brýle," radí. Ještě naposledy opakuje pravidla bezpečného zacházení se zbraní, než začnou zkušební střelbu. Tváře ukrajinských mužů zvážněly.
Zatím ani jeden z nich nedostal povolávací rozkaz, nemají tedy povinnost jet bojovat. Ale chtějí bránit svoji zemi. Navíc zdůrazňují, že pokud válka neskončí na Ukrajině, tak se přesune dál do Evropy. "Už asi není bezpečného místa na planetě, dokonce ani tady v Česku," míní Ihor. První zásahy do cíle se nedaří, postupně se ale ve střelbě zlepšují.
Kurzem na střelnici CS Solutions prošlo už zhruba sedmdesát Ukrajinců, zájem podle organizátorky Petry Rupové neopadá. "Většinou přijdou na výcvik a pak jedou zase domů. Musí tu například zaopatřit rodinu, navíc někteří čekají na povolávací rozkazy," vysvětluje. Výcvik se koná každý den od 17 do 20 hodin.
Střelnice cvičí Ukrajince zadarmo, i proto tu už měli zájemce z Prahy, Přerova, Kolína i Olomouce. "Máme sbírku a transparentní účet, kde nás mohou lidé podpořit," dodává Rupová s tím, že v současnosti je na něm zhruba sto tisíc korun. Peníze jsou určené na nákup nábojů. Jednorázově také dostali více než tisíc nábojů od dárce v době, kdy měli problémy s dodavatelem.
