Ořechov - “Vraťme stát slušným lidem,” apeluje na slovácké voliče plakát, ze kterého se usmívá pečlivě upravený muž v dobře padnoucím obleku. Nezávislý kandidát do Senátu, Čechoital Alessandro Alagia, si na své image dává záležet. Rodák z Milána získal české občanství teprve letos v lednu a hned se vrhl do politiky.
Šestačtyřicetiletý Alagia, který má zájem o senátní křeslo, se již teď může pochlubit řadou funkcí, mezi které patří poradce šéfa Asociace krajů Michala Haška nebo člen Česko-italské i Česko-izraelské obchodní komory. Rád se prezentuje jako muž se širokými kontakty v politice včetně prezidentů Václava Klause či Miloše Zemana nebo členů vlády, úspěšný podnikatel a milovník historie.
V kampani už ale nezmiňuje to, že některé s ním spojené firmy zkrachovaly a že byl spolu se svou manželkou odsouzen za poškozování věřitelů. A nechlubí se ani s tím, že narozeniny slavil v nacistické uniformě a telefonoval si s odsouzeným válečným zločincem.
Život na zámku
Alagia novináře v rámci předvolební kampaně ochotně přijme na zámku v Ořechově, který koupil jako sídlo pro svoji rodinu. V raně barokní stavbě po rekonstrukci nechybí bazén se saunou nebo moderní posilovna, vedle původních kusů nábytku se vyjímají plastové vypínače. “Tady to byla taková ruina, že nebylo co zachraňovat,” vysvětluje poněkud svérázný přístup k historické památce.
Ochota mu ale vydrží jen do prvních nepříjemných otázek. “To už je stará záležitost,” odbývá Alagia dotazy na neslavnou část svého podnikání, která do jeho kampaně “slušných lidí” tak docela nezapadá. Do potíží s justicí se dostal na přelomu tisíciletí, když se zadrhl byznys s mobilními telefony, kterým se živil v 90. letech po příchodu do Česka.
Místo toho, aby s manželkou alespoň částečně splatili dluhy, které se vyšplhaly téměř na 11 milionů, vyvedli z firmy auto a letadlo v hodnotě statisíců korun, aby na ně věřitelé nedosáhli. Oba od soudu v roce 2008 odešli s trestem odnětí svobody na 15 měsíců s dvouletou podmínkou. Alagio to pokládá za důsledek jeho italské národnosti a české xenofobie. “Čech by takový trest nedostal,” je přesvědčen o své nevině.
Ze spisu mimo jiné vyplývá zajímavý detail o Alagiově vystupování - u soudu se hájil i tím, že je významný podnikatel, který řídí firmy s obratem přes 100 milionů korun a platí daně přes 9 milionů. Dnešní pohled do obchodního rejstříku ovšem tak optimistický není. Některé z firem, které Alagio spoluvlastnil nebo v jejichž orgánech seděl, se propadly do dluhů a v konkurzu neskončily jen proto, že firma už neměla žádný majetek. Další ze společností zase nezveřejňují účetní uzávěrky, ačkoli jim to ukládá zákon, nebo vykazují ztráty.
Poté, co na přelomu tisíciletí skončil s prodejem mobilů, vydělával Alagia především na nákupu nemovitostí pro italské investory. "Cizinec tu tehdy nemohl koupit nemovitost, takže jsme zakládali společnosti na klíč, společnost koupila dům a Italové to pak koupili celé. To bylo v letech 2002 až 2009. Pak přišla krize a už se nic neprodalo,“ popisuje. Teď se živí pronájmy nemovitostí a ani tady nemá příliš dobrou pověst. “Ještě jako starosta Suché Lozi jsem musel několikrát řešit předražené nájmy a nevybíravé chování pana Alagia k nájemníkům,” popisuje místopředseda Sněmovny Petr Gazdík (STAN), nynější místostarosta jedné z obcí, ve které Alagia podniká.
Kromě manželky a jejích příbuzných se ve firmách s Alagiem spojených objevují také jména Markéty Kocourkové a Markéty Březinové. Obě dámy, které se mohou pochlubit funkcemi, jako je šéfka správní či dozorčí rady, ve skutečnosti pracují pro Alagia jako uklízečky na ořechovském zámku. “To nedělám já, to se musíte zeptat manželky, nevím. Když potřebujete lidi v představenstvu, tak si vezmete spíše lidi, které znáte, než ty, které neznáte ne?” vysvětluje angažmá hospodyň Alagia.
Alagia? Promiňte, nechci se o něm bavit
Ačkoli v některých otázkách je tak otevřený, že návštěvě z vlastní iniciativy ukáže i manželskou postel a toaletu, dotazy na peníze zahrává do autu. Kolik si měsíčně vydělá? Spolu s manželkou vydělají dost. Za kolik koupil ořechovský zámek? Už si nevzpomíná. Kolik dal do jeho oprav? Ani neví, prý to nepočítá. Později při rozhovoru však přizná, že do zámku posledních několik let téměř neinvestuje, protože tolik peněz jako dřív už nemá. A že senátorský plat by se hodil, protože když nyní pomáhá dohadovat obchody italským firmám v Česku a naopak, všechny náklady si hradí sám.
Zeptat se na Alagiovu pověst přímo v Ořechově je komplikované. Starostka Jarmila Jilgová se o vztazích obce s místním zámeckým pánem bavit nechce. “Napište tam, že nám půjčuje zámek na trhy. Víc o něm mluvit nebudu, nezlobte se,” rychle končí pokus o rozhovor. Sdílná není ani místní farnost, jejíž kaple přímo sousedí se zámkem a ze které Alagio podle zdroje obeznámeného s místními poměry kradl elektřinu. “Ten problém tam byl, ale nesoudíme se,” potvrzuje místní farář Petr Souček. Podrobnosti ale říct nechce a stejně jako starostka pokládá telefon.
Větší štěstí máme až u jednoho z bývalých Alagiových obchodních partnerů Romana Rossiho. “Koupil jsem od něj nějaké nemovitosti a nakonec jsem na tom prodělal miliony. Už s ním nespolupracuji, chce hlavně rychle zbohatnout,” popisuje Rossi. Alagia však tyto informace pokládá pouze za způsob, jak ho poškodit v předvolební kampani.
Místo debat o svém podnikání vykládá návštěvě při prohlídce zámku, jak je potřeba dělat politiku - žádné vysedávání na schůzích, ale aktivní lobbování prostřednictvím kontaktů. Těch má prý spoustu a dokládá je všudypřítomnými fotkami, na kterých se objímá s Václavem Klausem, Petrem Nečasem, Cyrilem Svobodou, Dominikem Dukou nebo Janem Fischerem.
“Mám kontakty na téměř celou vládu,” chlubí se Alagio, který v Rusnokově kabinetu zastával funkci poradce ministra pro místní rozvoj Františka Lukla. Toho už sice nahradila Věra Jourová (ANO), to však Alagiovi nebrání v tom, aby se čas od času prokázal vizitkou s funkcí poradce ministra. “Nespolupracuji s ním v žádném případě,” dává od něj ruce pryč Jourová. Zdrženlivý je i další člen vlády, o kterém se Alagio zmíní jako o dobrém známém - vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). “Vím, kdo to je, jednou jsme spolu byli na obědě. Ale nijak s ním nespolupracuji,” reaguje na Alagiovo jméno Bělobrádek.
Zapálený historik
Jsou ovšem kontakty, kterými se uprostřed volební kampaně naopak nechlubí sám Alagia. Patří mezi ně například odsouzený válečný zločinec Erich Priebke. "Měl jsem možnost s ním telefonicky hovořit,“ potvrzuje Alagia kontakty s mužem, který byl jako jeden z hlavních aktérů brutálního masakru civilistů v jeskyních u Říma odsouzen na doživotí v domácím vězení, v němž loni zemřel.
Při otázkách na Priebkeho se Alagia rozpomene, že kromě podnikatele je také historik, který se zajímá o druhou světovou válku. "Je potřeba mít osobní kontakt jako historik. Maximálně se snažím mít informace z první ruky, protože nevěřím tomu, co se napíše. To jsou strašně zajímavé příběhy, když slyšíte, co ti lidi říkají. Rus má svůj názor, Němec má jiný, Ital také,“ popisuje Alagia, který se na soukromou oslavu svých čtyřicátých narozenin dostavil v nacistické uniformě.
Zájem o historii už ale nevysvětluje to, že kandidát do Senátu dříve figuroval ve firmách, jejichž názvy obsahovaly odkazy na nacistické postavy či symboly. Alagia například vlastnil podíl ve firmě, která se jmenovala po dalším odsouzeném válečném zločinci Karlu Dönitzovi. Ještě v červenci tohoto roku držel podíl ve společnosti Rentabyt, dříve Wewelsburg. Připomínka německého zámku, ve kterém si Heinrich Himmler vytvářel "svatyni“ SS, zmizela z názvu v roce 2012.
A do třetice – Alagia byl společníkem i ve firmě Rudel, jejíž název byl inspirován nacistickým leteckým stíhačem. I tady si Alagia při vysvětlování pomáhá tím, že jde o předvolební kampaň proti němu. Názvy firem jsou podle něj dílem společníka, se kterým už nespolupracuje. "Já nejsem člen žádné nacistické strany. Zajímám se o to jenom z hlediska historie. Mezi mými přáteli je i izraelský velvyslanec,“ dodává Alagia.
