Praha - Na dětskou Linku bezpečí každoročně volá víc dětí, které mají sklony k sebevraždě či sebepoškozování. Za posledních pět let se počet hovorů na toto téma víc než zdvojnásobil.
Loni zaznamenala celkem téměř 238 200 dovolání. Krizový telefon s číslem 116 111 přijal denně v průměru tři hovory kvůli sebevraždám.
Podle sociálního pracovníka Jana Kaňáka odborníci linky řešili loni 46 případů, kdy volající děti už sebevraždu páchaly a nebylo možné je od jejich činu odvrátit. Požily třeba víc prášků. Linka tak musela spolupracovat se záchrannou službou.
"V takových případech se na intervenci s klienty domlouváme a klienti sami nám sdělují, kde se v danou chvíli nachází. V případě silné intoxikace léky nebo obecně kdykoliv, kdy klient sice souhlasí s intervencí, ale nedokáže nám sdělit, kde přesně je, žádáme o spolupráci Policii ČR. Ve většině případů se podaří klienta po telefonu stabilizovat natolik, že spolupráce se zmíněnými složkami není nutná a klienti sami vyhledávají následnou pomoc," říká k tomu Jan Kaňák, sociální pracovník Linky bezpečí.
Linka jako společník pro poslední okamžiky
Linka přidává i jeden modelový příběh. V něm volá na krizový telefon dívka rozhodnutá skončit se životem. Linku bezpečí zvolila jako společníka pro poslední okamžiky. Hovor pak konzultantka předala zkušené supervizorce směny. Ta se snažila zjistit, co se vlastně stalo a jaká je situace teď.
Dívka si však už vzala celé plato nějakých prášků. Nemohla už mluvit o situaci, protože se u ní postupně začaly projevovat první účinky léků. Dívka hůře reagovala, v telefonní budce si musela sednout na podlahu, protože se jí motala hlava. Pomocí nepřímých otázek se podařilo na poslední chvíli získat údaje o místě, odkud dívka volá.
Ke konci bylo již velmi obtížné udržet s dívkou konverzaci. Dívka se nedokázala soustředit na otázky a její mluva byla velmi nesrozumitelná. Pracovnice Linky bezpečí zavolala na místo záchrannou službu, která dívku nalezla zhroucenou v telefonní budce.
Díky zpětné vazbě se pak pracovníci na Lince bezpečí dozvěděli, že byla dívka posléze převezena na ARO a po detoxikaci na interní oddělení. Po vyloučení možných zdravotních komplikací byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení, kde se podrobí psychoterapii.
Jak upozorňuje Iveta Poncová z oddělení komunikace, zveřejněné příběhy nejsou přepisem reálně uskutečněných hovorů s klienty Linky bezpečí, jde o ilustrační příběhy, které vyjadřují některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. "Linka bezpečí totiž zachovává naprostou anonymitu svých klientů," dodává.
Sebevražedné myšlenky dětí. Spot Linky bezpečí:
Dívka se pořezala žiletkou, pak zavolala
Na Linku bezpečí někdy volají i děti uprostřed pokusu o sebevraždu, které k dokonání svého činu naštěstí ztratí odvahu.
Plačící dívka, přerývaně dýchá, vzlyká, a je jí proto velmi špatně rozumět. Konzultantka ji jasným a pevným hlasem vede k prohlubování dýchání, zklidňuje ji. Dívka pak říká, že se chce zabít, je rozhodnutá skočit pod vlak, ztratila ale odvahu. Pořezala se žiletkou, ale není schopná se zranit více. Rozhodla se proto, že spolyká léky, aby se otupila.
Konzultantka zjišťuje, jak velké poranění si dívka způsobila, zda není v přímém ohrožení života, kde se nachází. Dívka říká, že má jen škrábance, ovázala si je šátkem, krev jí už neteče. Chtěla navštívit babičku v nemocnici, ale nemohla k ní. Utíkala pryč, je teď někde v parku, neví přesně kde. Konzultantka oceňuje její volání, nabízí možnost mluvit o všem, co se děje. Dívka souhlasí. Po domluvě s konzultantkou pak odkládá žiletku, aby se mohla na hovor soustředit.
Dostává prostor, aby mohla mluvit o tom, co teď prožívá, co ji nejvíce tíží. Dívka mluví na přeskáčku o minulosti i o současnosti. V dětství byla zneužívána bratrem, když se rozhodla po letech oznámit, co se děje, rodiče jí odmítli uvěřit.
Po sebevražedném pokusu byla opakovaně hospitalizována v psychiatrické léčebně, k traumatu z dětství se připojily poruchy příjmu potravy. Několik let trpěla anorexií. S pomocí psychoterapie se jí povedlo svůj život srovnat, nastoupila na střední školu, do péče si ji vzala babička.
Dnes večer ale babičku postihla mrtvice, je hospitalizovaná, její stav je kritický. Dívka je přesvědčena, že babička zemře a ona se bude muset vrátit k rodičům, případně půjde do dětského domova. Nedokáže si představit, že by situaci zvládla.
Konzultantka vyjadřuje pochopení pro složitou situaci, bezmoc, beznaděj a veliký strach, které volající prožívá. Mluví ale i o tom, že mohou existovat řešení, která teď dívku nenapadají, protože je vyčerpaná, rozrušená, pod vlivem velkého stresu. Zaslouží si pomoc a podporu, aby se mohla na celou situaci podívat v klidu a zjistit, jaké jsou další možnosti.
Dívka sama říká, že se cítí lépe, když teď na lince může mluvit, její hlas se zklidňuje. Zároveň mluví o tom, že je jí zima, je velmi prochladlá, nemá sílu. Konzultantka nabízí přivolání záchranné služby, která by dívku převezla do nemocnice k ošetření a zajištění akutní pomoci. Dívka souhlasí, vychází z parku a čte ulici, kde se nachází. Konzultantka kontaktuje záchranáře a čeká s dívkou až do příjezdu sanitky. Dívka děkuje a je jí nabídnuta možnost kontaktovat Linku bezpečí znovu, pokud by cokoli potřebovala.
Důvod? I vysoké nároky na děti
Podobné hovory řeší konzultanti na krizovém telefonu stále častěji. Na vině může být i přetěžování dětí a zvýšené nároky rodičů.
"Obecně se mluví o tom, že roste zátěž na děti. Je potřeba se toho víc učit, je potřeba chodit do víc kroužků, být hodně produktivní, být výkonový. Ta stresová nálož může vést k tomu, že dospívající či dítě to přestane zvládat. Pokud se setká s reakcí: 'Máš být chlap, musíš to vydržet' nebo 'Správná ženská se musí snažit', tak ho napadne, že jediná cesta úniku je přes sebevraždu," říká sociální pracovník Kaňák.
Podle něj se na rostoucím počtu takových telefonátů může odrážet i to, že důvěra v linku roste.
Názory odborníků se však v tomto směru různí. Někteří naopak říkají, že děti vede k myšlenkám na sebevraždu naopak pocit nicoty a prázdnoty, tedy mnohdy důsledek toho, že se jim rodiče nevěnují a nenabízejí jim žádnou zajímavou náplň života.
