Velké Bílovice - Party je u konce a pětice opilých lidí vyráží autem domů. Jejich cesta ale končí nárazem do sloupu uprostřed vinic. Náhodní kolemjdoucí v tu chvíli musejí bez jakékoliv praxe či odbornějších znalostí začít bojovat o život posádky.
Ta tentokrát vyvázne bez úhony, jde jen o trénink. Všichni aktéři jsou ve skutečnosti zaměstnanci technologické firmy Lundegaard. Simulovanou dopravní nehodu do svého programu zařadila společnost PrPom, která už čtyři roky školí firmy i veřejnost v první pomoci zážitkovou formou.
Účastníci kurzu si tak mohou vyzkoušet, jaké to je, když je sanitka na cestě, ale kvůli vypadávajícímu signálu si zachránci chvílemi musejí vystačit bez rad dispečerky. Postarat se musí například o dívku na místě spolujezdce, která má tržnou ránu na hlavě, je v bezvědomí a chroptí. Dvě pasažérky jsou zraněné jen lehce nebo vůbec, ale jsou pod vlivem alkoholu a drog a nespolupracují. Řidič je pomlácený a zmatený.
Nejhůř dopadl muž s hlubokou krvácející ránou na čele. Je zaklíněný mezi předními sedadly a nedýchá normálně. "Vytáhneme ho a začneme s oživováním," rozhoduje jeden z pěti zachránců.
Podle průzkumu z roku 2015 jen 14 % Čechů věří, že by zvládli první pomoc poskytnout. Téměř každý třetí dotazovaný by se naopak o záchranu ani nepokoušel ze strachu, že by zraněnému spíš ublížil. Včasná, byť neodborná pomoc ale často může být klíčová. Případné chyby nejsou dle českého práva trestné. Dle zákona stačí, když člověk k nehodě či úrazu zavolá záchranku. Už to se považuje za poskytnutí první pomoci.
PrPom odhaduje, že v 85 % případů kvalitnímu poskytnutí první pomoci zabrání stres. Přitom to, že se člověk setká s raněným, není nic ojedinělého. Jen na silnicích se ročně stane skoro 100 tisíc nehod, u pětiny z nich lidé umírají nebo si odnesou zdravotní následky. Šéf a zakladatel PrPom Ondřej Koudela nezastírá, že když se člověk dostane do situace, kdy má pomoci raněnému, je to často "hnusné a nečekané".
"Budete vystresovaní a bezradní, ale zároveň pod velkým tlakem, že byste měli něco dělat. Na tak drastický zážitek není možné normálního člověka připravit přednáškou nebo suchým nácvikem na figuríně," říká Koudela s tím, že jedinou cestou je nechat se vystresovat v situaci, která vypadá autenticky a přitom je zcela bezpečná.
Koudelova firma spolupracuje se společnostmi, které chtějí svým zaměstnancům přichystat tak trochu jiný firemní víkend.
Účastníci se často baví tím, že kdyby měli při příjezdu k nehodě před samotnou pomocí dodržet všechny bezpečnostní zásady, stráví tím půlhodinu. "Ranění, vydržte, musím si natáhnout rukavice," smějí se. Lektorka Zuzana však namítá, že ve skutečnosti to tolik času nezabere a důležitou zásadou první pomoci je ochránit nejprve sebe sama. Bez rukavic zachránce může chytit celou plejádu nákaz od žloutenky po HIV.
Při samotné nehodě už jdou ale žerty stranou a pasažéři i zachránci se naplno položí do role, čemuž napomáhá auto opřené o sloup, "krvavá" zranění i telefonáty s "dispečerkami".
PrPom při modelových scénách využívá spoustu rekvizit. "Vozíme na kurzy kočárky, používáme opravdová auta, dýmovnice, gumové nože," vypočítává Koudela. Zachránci během tréninku také volají na "záchranku" - ve skutečnosti jednomu z lektorů, který se v ten moment převtělí do role radícího dispečera. Každý z lektorů je navíc zkušený maskér, který dokáže kdekoliv na těle vytvořit falešné, ale děsivě vyhlížející rány a podlitiny.
A nečiní tak jen při závěrečných modelových situacích. Například uprostřed nácviku, jak správně udělat tlakový obvaz na krvácející ruce, vběhne do místnosti jedna z lektorek celá od krve s hlubokou řeznou ránou na paži. Křičí tak, že z toho běhá mráz po zádech. I přesto, že jde na první pohled o scénku, účastníci kurzu se po počátečním zmatku vrhnou lektorce, která se v panice brání, na pomoc. Volají "záchranku" a pokoušejí se ránu obvázat.
Asi nejdůležitějším nástrojem jsou emoce a prožitek, který má naučené dovednosti zafixovat. Nesmí se to ale přehnat a účastníci vždycky mají možnost říct: Stop, tohle už je na mě moc. "Jezdíme na kurzy ve více lidech i proto, aby tam vždy byl někdo, kdo si může vzít účastníka v krizi stranou a věnovat se mu," podotýká Koudela.
Kromě rekvizit se ale PrPom nevyhýbá ani teoretickému výkladu a využití figurín. Při modelové autonehodě mohou zachránci zúročit to, co si před pár hodinami nacvičili na gumovém "Kenovi" za zvuku slavného hitu od Bee Gees s přiléhavým názvem Stayin‘ Alive. "Tahle písnička se po celém světě používá při výcviku resuscitace. Pomáhá lidem chytnout správný rytmus," vysvětluje Koudela. Nácvik ve skladu vinařství tak chvílemi připomíná slušně rozjetou zábavu - kdo se do rytmu nesklání nad figurínou, ten tančí.
Ani později během modelové autonehody zachránci nestlačují hrudník svému kolegovi, ale "Kenovi". Jde o jeden z mála okamžiků, kdy se simulace odchyluje od reality, ale má to svůj důvod. Zdravému člověku při plném vědomí by resuscitace, při níž se narušují chrupavky a občas lámou žebra, ublížila.
Koudela připouští, že nacvičit si techniku resuscitace na gumovém panákovi lze. Problém ale je, že lidé pak často nevědí, kdy s masáží srdce začít. "Lidé si zahopsají na figuríně, ale to, jak zjistit, že zrovna tento raněný to hopsání potřebuje, si řeknou jen teoreticky. A do tří dnů to zapomenou. Nejsou schopní to provést, protože nikdy nevzali hlavu živého člověka a nezkusili ji zaklonit, nedali ucho tak blízko, aby slyšeli, jak dýchá," vysvětluje šéf PrPom.
Raněnému v bezvědomí někdy stačí zaklonit hlavu. Když ale ani to nepomůže, je třeba začít s resuscitací, protože bez dechu se zastaví i krevní oběh. Bez kyslíku mozek vydrží pouze tři až pět minut. Samotná masáž ale srdce zpátky nenahodí. "Resuscitace je takovým kupováním času pro mozek," vysvětluje účastníkům kurzu lektorka Zuzana Kučerová s tím, že nahodit srdce dokáže jen AED, tedy automatizovaný externí defibrilátor, přístroj, který vozí zdravotníci nebo ho lze nalézt v infocentrech některých nádraží či obchodních domů.
Účastníci během modelové situace pozapomenou třeba na informaci, že zraněné mají z auta vytahovat jen ve dvou případech - když nedýchají normálně a je potřeba začít s resuscitací nebo když by jim další pobyt v autě mohl ještě více ublížit, například by hrozilo vzplanutí vozu. Poté, co zachránci řidiče vytáhnou, jeho stav se prudce zhorší a upadne do bezvědomí, už si ale poučku nejspíš pamatovat budou.
Vyčiněno dostanou od lektorky Zuzany i za to, že zanedbali vlastní bezpečnost. "Kdo z vás pronesl větu: Na vesty se vy*er!? To nikdy nemůžete udělat," klade jim na srdce. Reflexní vestu mají řidiči vozit v kabině vozu, a když sami bourají nebo chtějí pomoct jiné posádce, neměli by bez ní auto opouštět.
Zachránci se nakonec kvůli poloze místa nehody rozhodli neskládat výstražný trojúhelník. Zuzana ale namítá, že i kolem vinic jezdí auta nebo traktory. Navíc mohl v kufru, kde je trojúhelník většinou uložený, cestovat šestý pasažér. Během opileckých cest z oslav to není nic výjimečného. "Co je v kufru, to není moje starost," mává rukou jeden ze zachránců.
Na tolik zmiňované gumové rukavice ale zachránci nezapomněli. Na závěr kurzu si je také kromě certifikátu odnášejí v plastové schránce z čokoládového vajíčka. Takto pečlivě uložené nepřekážejí v žádné kabelce ani batohu.
Koudela se o první pomoc zajímal odmalička, kdy si o ní četl v trampských příručkách. Po gymnáziu začal studovat sociologii, ale brzy si k ní přibral i záchranářství a postupně oba obory spojil. V roce 2012 založil PrPom a naplno se vrhl do kurzů první pomoci s využitím zážitkové pedagogiky. "Občas jsem si k tomu musel brát brigády, abych měl na chleba," vzpomíná.
Dnes už si brigády nebere, ale na zisk zatím čeká. "Jsme na nule. Pokryjeme náklady. Každou vydělanou korunu vyplatíme jako odměnu spolupracovníkům nebo investujeme zpátky do projektu," říká Koudela. Jednotlivci za základní kurz od PrPomu zaplatí 1500 korun. U firemních kurzů záleží na domluvě a na tom, co konkrétně si zákazník představuje.
Podle Koudely jsou pořadatelé kurzů první pomoci, kteří spoléhají na zážitkovou pedagogiku, zatím spíše v menšině. Výuce zážitkem se věnuje třeba společnost ZDrSEM, vlastní kurzy s názvem Podlitina pořádají i skauti, zaměřují se hlavně na táborové zdravotníky. Koudela ale kritizuje školy a autoškoly za to, že většina z nich na první pomoc neklade dostatečný důraz.
