Virem HIV se nakazila jako sedmnáctiletá od svého tehdejšího přítele, který byl o 10 let starší. "Brala jsem antikoncepci a vůbec mě nenapadlo používat kondomy. Když jsme spolu byli asi rok, začal mít různé zdravotní problémy. Jeho lékařku pak napadlo udělat testy na HIV, protože byl Afričan, u kterých je nemoc častější," vzpomíná dnes čtyřiatřicetiletá Kloučková.
Testy byly pozitivní, a muž byl navíc už v pokročilé fázi nemoci AIDS, kvůli které měl zmíněné potíže. Otestovat se poté nechala i Kloučková, u které se virus také prokázal. "Oba jsme dostali léky, i když já jsem v té době žádné zdravotní problémy neměla," říká.
Po rozchodu s přítelem prožila ale obtížné období, řešila osobní i pracovní problémy a léky brát přestala. "Čtyři roky jsem se neléčila, nechodila jsem na kontroly a rezignovala jsem na vztahy. Neměla jsem žádné zdravotní problémy, a tak jsem ani neměla motivaci to řešit," vysvětluje.
Virus přitom může mít člověk v těle i několik let, aniž by se projevil. Čím déle ho ale v sobě má, tím více u postiženého klesá počet bílých krvinek, takzvaných lymfocytů, které ukazují stav imunity. Také proto je důležité, aby byli pacienti diagnostikováni co nejdříve.
"Průměrná doba od nákazy do záchytu infekce je asi tři roky. Pokud mají pacienti méně než 350 lymfocytů, jsou zachyceni pozdě a jejich imunita se výrazně mění," říká vedoucí Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS Vratislav Němeček.
Pacienti se stanou neinfekční už po několika měsících léčby
Nemoc AIDS se na Kloučkové výrazně podepsala. "Přestávala jsem vidět na pravé oko, měla jsem neuropatii v nohách a rukách, afty, opary i infekce na kůži. Vyvrcholilo to tím, že jsem dostala těžký zánět jícnu, nemohla jsem jíst a odpotácela jsem se do HIV centra," popisuje příznaky své nemoci.
Lékaři následně ženě zjistili pokročilou fázi AIDS a nasadili jí antiretrovirotika a další léky, díky kterým se její stav stabilizoval. "Asi za rok a půl jsem se z toho úspěšně dostala. Byla to ale životní lekce, protože tehdy to nevypadalo vůbec dobře," říká Kloučková, která dnes léčbu dodržuje a chodí na pravidelné kontroly.
Podle vedoucího AIDS centra v pražské Nemocnici Na Bulovce Ladislava Machala obvykle nebývá problémem snížit množství HIV viru v těle pacienta, ale vyléčit ho z potíží, které nemoc přináší, jako je například nízká imunita. "Po zahájení léčby by měla nulová virová nálož nastat asi po čtyřech měsících. Pokud ale začnou v hlubokém imunodeficitu, množství lymfocytů CD4 se zvyšuje pomaleji," vysvětluje.
Virus HIV v člověku zůstane, AIDS lze ale léčit
Přestože některé následky nemoci, jako například špatné vidění na pravé oko nebo jizvy na kůži, zůstaly Kloučkové dodnes, imunitu má nyní stejnou jako jiní zdraví lidé. "Protože se léčím už dlouho, jsem neinfekční a nemusím se bát, že bych někoho nakazila. Žiju teď úplně normálně a mám přítele, který je HIV negativní," dodává žena, která je pozitivní už 17 let.
Neinfekčnost, které mohou pacienti za několik měsíců léčby dosáhnout, potvrzuje také Machala. "Správně léčení pacienti, kteří mají takzvanou nedetekovatelnou virovou nálož v krvi, jsou víceméně neinfekční. Virus HIV už pak nešíří a neinfekční je i přenos z matky na dítě," uvádí.
Přestože viru HIV se lidé, kteří se jím nakazili, zbavit nemohou, léčba je dnes na vysoké úrovni a s pomocí antiretrovirotik tak mohou nakažení žít život jako zdraví lidé. "Jestliže je pacient včas diagnostikován, tedy ne v situaci hluboké poruchy imunity a má přístup k lékům, které bude zodpovědně užívat, má šanci dožít se délky života jako zdravý člověk," říká Machala.
Zatímco v minulosti byla úmrtnost na nemoc vysoká, dnes jsou léky efektivní a podle Machaly zaberou prakticky každému. "Když byla nemoc v roce 1981 rozpoznána, pacienti přežívali asi půl roku. K zásadnímu zlepšení došlo v polovině devadesátých let se zavedením kombinované antiretrovirové terapie," přibližuje vývoj léčby Machala.
S předsudky u mladých lidí se nesetkává
Dnes je stav Kloučkové stabilní a s faktem, že je HIV pozitivní, je vyrovnaná. Pracuje jako lektorka a na školách nebo akcích dělá přednášky. "Vysvětluju, co je to HIV a AIDS, jak se přenáší, jaká je prevence a jaká je dnešní léčba. Mluvím tam i o sobě, jak jsem se nakazila a co mám všechno za sebou," přibližuje lektorka.
U studentů, kterým často přednáší, se s předsudky příliš nesetkává. "Mladší generace je tomu více otevřená. Negativní reakce typu 'můžou si za to sami' přichází spíš od pedagogů," sděluje své zkušenosti.
Kromě přednášení se Kloučková podílí také na programu Buddy. Jako průvodce pomáhá lidem, kteří jsou HIV pozitivní a obtížně se se situací vyrovnávají. Po telefonu, e-mailu nebo na osobních schůzkách tak nemocným bezplatně poskytuje užitečné rady a podporu.
Jedním z častých problémů, se kterými se u klientů setkává, je podle Kloučkové neschopnost najít si partnera. "Nevěří tomu, že najdou někoho, kdo, když mu to řeknou, tak neuteče. Vždycky jim říkám, že je to blbost, a pokud ten člověk za něco stojí, tak neodejde," říká žena, jejíž partner je HIV negativní a s pozitivitou Kloučkové nemá problém.
Pro mnoho nakažených je podle čtyřiatřicetileté ženy také důležité, aby o jejich nemoci nikdo nevěděl, mimo jiné také proto, že se bojí diskriminace. "Předsudky jsou velké, nedávno jsme řešili případ diskriminace, kdy zaměstnanci univerzity nechtěli HIV pozitivního studenta ubytovat na koleji. Můj názor ale je, že lidé by se za to neměli stydět a skrývat to, protože tím stigmatizaci a diskriminaci akorát podporují," myslí si.
