Nejenom vás asi zaujal příběh Emanuela Moravce - symbolu kolaborace s nacisty, jemuž se přezdívá "český Quisling". Česká televize odvysílala navíc zajímavou minisérii "Anatomie zrady" o této tragické postavě českých dějin. Jaký má smysl připomínat si tohoto muže pětasedmdesát let od jeho sebevraždy (5. května 1945)?
Emanuel Moravec je zajímavý hlavně tím, že je na něm vidět radikální změna postojů člověka, který bojoval v československých legiích na východní frontě, byl nadšeným masarykovcem, držel čestnou stráž u Masarykovy rakve, věřil Edvardu Benešovi, jehož úpěnlivě opakovaně prosil, aby nepodepisoval dohodu z Mnichova, protože armáda je připravena bojovat s hitlerovským Německem… A přesto se z něj od podzimu 1938 stává člověk, který aktivně a vědomě spolupracuje s nacisty. Stal se tak nejznámějším a zdaleka nejaktivnějším českým nacistou. Tahle změna přece stojí za pozornost.
I pro znalce historie až neuvěřitelný obrat, zlom.
To určitě. Nezapomínejme ale, že už v některých jeho vojenských analýzách a publikacích z třicátých let minulého století je patrný obdiv k autoritářskému a pevnému vedení. Právě tohle se Moravcovi zalíbilo na nacistickém Německu.
Řeklo by se, slovy klasika, že v době krize má opodstatnění pevné vedení a rychlé rozhodování. Staří Řekové si ostatně jen na dobu ohrožení země volili diktátora.
Pokud myslíte zářijovou krizi v roce 1938, tak nepochybně. Většina národa se chtěla bránit. Jednooký generál Jan Syrový se v očích lidí stal dokonce novodobým Žižkou. A najednou přišel po mnichovské dohodě obrovský morální zlom, že republika se bránit nebude, nepodpořili nás ani spojenci, Francie s Velkou Británií… a u Sovětského svazu, který se nabízel, to bylo nanejvýše diskutabilní. Nazval bych to morální krizí českého národa, z níž jsme se dost možná nevzpamatovali dodnes.
Jak tedy Čechy poznamenala dohoda z Mnichova?
Poznamenalo nás už to, že Francie s Británií obětovaly Československo kvůli svým zájmům. Jakkoliv to může být z jejich hlediska pochopitelné: dvacet let po velmi krvavé první světové válce se lidem nechtělo znovu bojovat. Šlo o krizi důvěry v nejbližší spojence. I to pak mělo vliv na poválečný vývoj.
Na druhou stranu si francouzští a britští politici zastírali zjevná fakta. Vůdce Německé říše si idealizovali. Nevarovalo je ani obsazení Porúří v šestatřicátém. Nechali se převálcovat působivou nacistickou propagandou. Například v Británii byla zajímavá a dost silná podpora nacistického hnutí. A přednášel tam dokonce v polovině třicátých let i vůdce Sudetendeutsche Partei (SdP) Konrad Henlein.
Nicméně zpět k Emanuelu Moravcovi. Nakolik byly silné jeho apely na prezidenta Beneše, aby mnichovskou dohodu nepodepisoval? Aby armáda s nacisty bojovala.
Moravec byl u prezidenta Beneše hned dvakrát. Poprvé k němu doslova vpadl, takže ho generál Syrový vykázal. Proto si domluvil další schůzku přes pražského primátora Petra Zenkla, kde na prezidenta apeloval, aby se republika Německu bránila, aby mnichovskou dohodu nepodepisoval. Pro oba aktéry této schůzky znamenal Mnichov obrovský psychologický šok, celoživotní trauma, z něhož se už nikdy nevzpamatovali. Pro Moravce byl mimochodem Beneš až do Mnichova ikonou, které věřil.
V protektorátních projevech, ale i v pravidelných rozhlasových relacích, pak Benešovi jeho souhlas s Mnichovem neustále připomínal. Už v červnu 1939 vychází Moravcovi kniha "V úloze mouřenína". Opakovaně potom o Edvardu Benešovi psal, že na "Hradě před sebou viděl starého zlomeného člověka, který už dále nemůže mít žádnou autoritu". O Benešovi psal zkrátka už jen jako o vlastizrádci. Jako o "ješitném trpaslíkovi, kolem něhož se shromáždila židovská smečka".
No a pro Beneše byla mnichovská dohoda černou můrou mimo jiné i proto, jak s ním při ní bez skrupulí jednali velvyslanci Francie a Británie. Odtud pak jeho příklon k Sovětskému svazu. Trauma z Mnichova podle mě hodně přispělo k Benešovým nemalým zdravotním potížím. A když už probíráme Moravcův osud, tak ten Benešův byl mnohem tragičtější.
Vysvětluje to i Moravcovu kolaboraci s nacisty? A jak ostatně ve svých projevech opakovaně zdůrazňoval: bez spolupráce s hitlerovským a silným Německem český národ nepřežije?
"Přežití" - to je v této diskusi to správné slovo. Moravec přežitím argumentoval i ve svém úvodníku z 5. října 1938, kdy odstoupil prezident Beneš. Nazval ho "Účtování a co dále?". Vysvětloval, že když nebudeme proti Německu bojovat, protože do toho s námi nikdo nepůjde, tak bychom se s ním měli domluvit.
Fascinuje vás snad Moravcův příběh?
Nefascinuje. To je silné slovo. Pro mě je zajímavý hlavně svou mnohovrstevnatostí: bývalý legionář, který začal svou žurnalistickou dráhu už v Rusku, publikoval v Lidových novinách i v prestižní Peroutkově Přítomnosti. Hodnocen byl i jako velmi dobrý vojenský teoretik. A byl nadmíru pracovitý. Potřeboval totiž hodně peněz, protože vedl nákladný život: měl rád dobré jídlo, pití, pestrý společenský život. Tři manželky a každá mladší a mladší.
Nejzajímavější je pro mě ale Moravcova publicistická kariéra a hlavě politické působení v Protektorátu Čechy a Morava. Soustředil totiž pod sebe české kolaboranty nebo aktivisty, kteří chtěli spolupracovat s nacisty. Jednou z posledních takovýchto organizací byla Česká liga proti bolševismu, která vznikla v lednu 1944.
A jak Moravce hodnotili Němci?
Existuje velmi zajímavá charakteristika Emanuela Moravce od Horsta Böhmeho, jedné z vůdčích osobností nacistické okupační moci v Protektorátu Čechy a Morava. Datuje se z 29. října 1941 a je určena Reinhardu Heydrichovi a K. H. Frankovi. Mimo jiné se v ní píše: "U Moravce je zjevným úmyslem vytvořit na místo národního souručenství a různých pravicových skupin české aktivistické uskupení, které by si na německé straně získalo uznání a respekt. Politickou formuli pro nové uspořádání situace vidí ve větě 'Nic proti říši a nic proti českému národu'." A znovu jsme u již zmíněného "přežití". Otázkou ale je: za jakou cenu?
Možná vás bude zajímat i to, že nacisté se o Moravce zajímali už dlouho před válkou, proto ho později výstižně charakterizují: "Jako vojenský spisovatel vydal mnoho svého času pozornost vzbuzujících spisů. V rozhodujících otázkách jako konflikt v Habeši a válka ve Španělsku měl ovšem falešné předpovědi… V protektorátu se ve stupňující se míře choval přátelsky k Říši, vytvořil frontu proti emigrantské vládě a vzbudil dojem osobnosti upotřebitelné pro německé zájmy. Platí také za českého důvěrníka německých kruhů wehrmachtu v protektorátu."
Němci měli zkrátka a dobře Moravce dobře přečteného, když konstatovali, že "má velké ambice se stát vůdčí osobností". I proto mu už v létě 1939 zařídili zájezd po Německu, z něhož se vrátil zcela oslněn. Někdy v této době startuje jeho každotýdenní rozhlasová relace v podobě vojensko-politické úvahy. K českému národu tak mluvil až do posledních dní války.
Zaujal mě postřeh psychiatra Cyrila Höschla, který je možná jako šitý na míru Moravcovi: Lidé, kteří se halasně hlásí k velkým a vznešeným ideálům, se starají hlavně sami o sebe.
Takový byl přesně Emanuel Moravec. Trpěl velikášstvím, velkým přeceňováním sama sebe. A došlo to tak daleko, že cenzuroval projevy protektorátního prezidenta Emila Háchy. Jak jsem řekl: brilantní žurnalista, který dokázal ve svých projevech zaujmout, ale také velmi dobrý vojenský stratég, mimořádně ambiciózní člověk, milovník přepychu, který toužil žít ve světle ramp. Ale především - vědomý kolaborant a nacistický aktivista.
Moravec byl ovšem také architektem jednotné organizace pro děti "Kuratoria", propagandistické organizace "Veřejná osvětová služba" a již zmíněné "Ligy proti bolševismu". Uvěřil zkrátka myšlence nacistické třetí říše a dlouho si nepřipouštěl, že by mohla prohrát.
I proto se stal Moravec pro exilovou vládu v Londýně natolik nebezpečným, že ho měli zlikvidovat Jaroslav Švarc s Ludvíkem Cupalem z paravýsadku TIN?
Nedívejme se na to dnešním pohledem se všemi výhodami internetu. Byla to doba protektorátu, a tudíž i velmi omezeného přístupu k věrohodným informacím. No a Moravec byl mimořádně zdatným propagandistou, který uměl působit na city lidí. V tomhle směru dělal svou práci mimořádně dobře. A snad ani nemusím připomínat, že každý totalitní režim se upevňuje správnou a cílenou propagandou. Takže i proto byl Moravec odbojem chápán jako velmi nebezpečný.
Nacistická propaganda působí na lidi mimochodem dodnes. Jeden příklad za všechny: stále se můžeme například setkat s názory, že atentát na Reinharda Heydricha byl zcela zbytečný. Česká média přebírají mimochodem nevědomky i některé nacistické floskule, jako je "Čecháček" anebo Sudety při označování českého pohraničí.
Nelze nevzpomenout dvoudílný film České televize "Anatomie zrady - Emanuel Moravec", který vyvolal dost ostré výhrady historiků. Podle mě ale charakterizoval Moravce docela výstižně.
Pro mě je tento film velkým zklamáním. Jde o promarněnou šanci. Nejde totiž jen o charakteristiku Emanuela Moravce, ale v případě autorů snímku o Moravcovi o přepisování historie, jehož se autoři tohoto snímku nepochopitelně dopustili. A to pomíjím spoustu nepřesností ve jménech lidí či třeba názvu novin.
Zcela mě například konsternovalo, že šéf kolaborantské organizace Vlajka Jan Rys (vlastním jménem Josef Rozsévač - pozn. red.) je vydáván málem za vlastence. To je pro mě hrozné zjištění. Protektorátní vlajkaři byli přitom naprostou spodinou s vlastním systémem udavačů, jejichž informace využívalo při zatýkání českých vlastenců gestapo.
Moravce navíc nedohnali ke kolaborantství s nacisty demokratičtí politici a vojáci, jak se může z filmu zdát. Nestal se obětí demokratického systému. Jako kdyby mu při problémech demokracie nezbývalo nic jiného než volit totalitu. Ještě tři dny před vypuknutím pražského povstání 2. května 1945 publikoval v Národní politice článek Doznávám a znovu tvrdím, v němž se hlásí k hodnotám, které vyznával celou válku. Z tohoto článku nevyplývá, že své názory a kroky změnil či revidoval. Moravec zkratka nebyl smutnou postavou válečných událostí, jak by se mohlo z filmu ČT zdát, ale opravdu velmi nebezpečný a vědomý kolaborant s nacisty.
