Praha - Likvidaci Reinharda Heydricha naplánoval šéf československé rozvědky v exilu plukovník František Moravec. A přesto se až dodnes traduje, že impulsem k Heydrichově smrti byla jeho inkognito návštěva ve Svatováclavské kapli, kde si údajně neoprávněně nasadil korunu českých králů. Ten, kdo to podle pověsti udělá, zemře.
Badateli Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslavu Čvančarovi, jenž se okolnostmi atentátu na zastupujícího říšského protektora dlouhodobě zabývá, se i s přispěním Heydrichova syna Heidera podařilo poodkrýt kořeny bajky, podle níž se zastupující říšský protektor Říše svévolnou korunovací sám odsoudil k smrti.
Na Pražském hradě začínalo 19. listopadu 1941 obskurní divadlo: Heydrich v něm s pompou přebíral z rukou státního prezidenta Emila Háchy klíče od vstupních dveří Korunní komory Svatováclavské kaple.
Protektorátní média se při popisování této akce, která měla symbolizovat věrnost Čechů a Moravanů germánské říši, předháněla v servilnosti. A Reinhard Heydrich si pečlivě a do všech detailů zinscenovaný tyjátr podle všeho náležitě užíval.
Heydrich ovšem navštívil v doprovodu státního tajemníka SS-Gruppenführera Karla Hermanna Franka a svých synů Klause a Heidera Korunní komoru Svatováclavského pokladu již několik dnů před tím.
Kde jsou kořeny bajky o královské koruně?
"Zejména tato inkognito návštěva nahrála pověsti, že kdo si korunu - svatý symbol - neoprávněně nasadí, čeká ho násilná smrt," vysvětluje Čvančara.
Pověst má podle badatele pravděpodobně původ v papežské listině, kterou na žádost císaře a českého krále Karla IV. vydal papež Kliment VI. Ta trestala svatokrádežné nakládání se Svatováclavskou korunou nejhrozivějším středověkým trestem - exkomunikací.
"Spekulace o svévolné korunovaci nejen Heydricha, ale i jeho nejstaršího syna Klause mi při setkání vyvrátil i nejmladší Heydrichův syn Heider. Velmi dobře si vzpomíná na tehdejší návštěvu Svatováclavské kaple, odmítl ale, že by si jeho otec či starší bratr Klaus nasadili na hlavu Svatováclavskou korunu," popisuje své setkání s Heiderem Heydrichem badatel Čvančara. Osobně se domnívá, že Reinhard Heydrich jako chladnokrevný nacista, který plánoval vyhlazení českého národa, měl z koruny císaře Karla IV. respekt.
Podle Vojtěcha Šustka z Archivu hlavního města Prahy má bajka o tom, že si Heydrich nasadil korunu, dva hlavní zdroje.
Prvním je Heydrichova návštěva Svatováclavské kaple a jeho prohlídka českých korunovačních klenotů, o které halasně informovala protektorátní média. "O této návštěvě netřeba pochybovat," míní přední znalec na období protektorátu.
Druhým zdrojem je podle archiváře jinak umělecky zdařilý film Jiřího Sequense Atentát, v němž si filmový Heydrich korunu opravdu nasadil.
"S historickou skutečností má ale ten film jen málo společného, když pominu pověry o násilné smrti každého, kdo si královskou korunu nasadí neoprávněně," upřesňuje Šustek. Heydrich byl podle něj válečný zločinec, ale ne hlupák a primitiv, jenž by si chtěl laciným gestem s českou královskou korunou zvýšit sebevědomí a upevnit již tak výjimečnou pozici v nacistické hierarchii.
Svatováclavský kult byl pro nacisty klíčovou součástí německo-českých vztahů
Mimořádný zájem o české korunovační klenoty projevoval už před Heydrichem i státní tajemník K. H. Frank. Byl si vědom, že svatováclavský kult je zásadní součástí nejen české státní i církevní ideologie, ale zároveň klíčovou součástí německo-českých vztahů.
Z Frankova podnětu se právě proto přerozdělily již v roce 1940 klíče od Korunní komory. Jeden klíč zůstal v držení pražského arcibiskupa Karla Kašpara, tři klíče převzal říšský protektor Konstantin von Neurath a zbylé tři vzal k sobě státní prezident Emil Hácha. S příchodem Heydricha se to mělo ovšem změnit.
Heydrich přijel do Čech s nemalými historickými znalostmi. Ne náhodou si k nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora vybral právě neděli 28. září - den svátku svatého Václava.
Rozhodl se plně využít svatováclavskou tradici, kterou chápal, jako "symbol věrnosti Čech a Moravy vůči říši". V projevu k představitelům okupační správy v Černínském paláci 2. října 1941 neopomněl podle Jaroslava Čvančary zdůraznit, že historicky Čechům bylo vždy nejlépe v područí Germánů.
"Je nutné stále připomínat svatováclavskou myšlenku a ještě více ji utvrzovat v jejím historickém vývoji. Jestliže Češi oslavují sv. Václava, nemusíme se k němu vždy stavět jako k českému světci, nýbrž tak, že svatý Václav byl muž, jenž pochopil, že český národ může žít jen v německém prostoru. Jestliže Češi tedy oslavují sv. Václava, pak vlastně dokazují, že měl pravdu."
Už 19. listopadu 1941 pak Heydrich převzal při zmíněném pompézním divadle z rukou státního prezidenta Emila Háchy klíče od dveří do Korunní komory Svatováclavské kaple.
V dalším období protektorátu Čechy a Morava byl kníže Václav představován jako proněmecký panovník, symbol smíru a ústupků vůči Říši. Českým proněmeckým aktivistům byl udělován takzvaný Čestný štít protektorátu Čechy a Morava se svatováclavskou orlicí. Na samém sklonku války pak vznikla i takzvaná Svatováclavská rota.
DVTV: Mají šanci na herního Oscara. Chtěli jsme ukázat, jak učit dějiny, říká spoluautor hry Attentat 1942.
