"Nejvyšší státní zastupitelství aktuálně obdrželo rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterého vyplývá, že Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce ve věci odmítl. Bližší komentář v tuto chvíli nemohu poskytnout, protože rozhodnutí máme k dispozici čerstvě a jeho zdůvodnění je potřeba nejprve podrobně prostudovat," potvrdil Aktuálně.cz mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý.
Libor Grygárek byl obžalovaný kvůli zneužití pravomoci. Jeho údajné provinění spočívalo v tom, že měl uchránit svého známého, lobbistu Romana Janouška, od vyšetřování. Švýcarská prokuratura se zabývala původem 200 milionů korun, jež politický podnikatel uložil do curyšské banky. Podezřívala ho z praní špinavých peněz. Švýcaři požádali českou stranu o právní pomoc, ale té se jim od Grygárkova úřadu nedostalo.
Kvůli tomu ho obžalovalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci vedené Ivem Ištvanem, ale loni v červenci jeho stíhání zastavil Městský soud v Praze. V říjnu dal na jeho rozhodnutí razítko odvolací vrchní soud. Kauzu se snažil vrátit do soudní síně dovoláním nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, ale jak nyní zjistilo Aktuálně.cz, neuspěl.
"Rozhodnutí mi zatím nebylo doručeno," zůstal pro Aktuálně.cz zdrženlivý Grygárek. Přestože je výsledek kauzy v jeho prospěch oficiálně potvrzený, nechtěl se pouštět do žádných komentářů . "Nejvyšší státní zastupitelství to nyní může komentovat. Ale v normálním právním státě by mělo být doručeno všem stranám, my ho zatím nemáme. Ale až to budu vědět, pošlu vám vyjádření," dodal.
Žádost Švýcarů měl Grygárek bagatelizovat
Následně poslal Aktuálně.cz tiskové prohlášení. V něm mimo jiné uvedl, že šest let stíhání je skandálních. "V tomto řízení nebyla respektována presumpce neviny, když státní zástupci VSZ v Olomouci bezprecedentním zveřejňováním jejich fabulací (…) balamutili část veřejnosti bombastickými tvrzeními o odhalené klientelistické síti a o nejrůznějším propojování a prorůstání, aby se nakonec ukázalo, že to vše byly jen nepodložené spekulace," píše.
Dále připomněl význam rozhodnutí Nejvyššího soudu, jenž dovolání přímo odmítl. V praxi to znamená, že se jím ani věcně nezabýval. "Zcela správně vůbec neshledal důvod k věcnému projednání tohoto dovolání, neboť se jednalo pouze o diletantský a předem k neúspěchu odsouzený pokus," uvedl Grygárek. Nejvyšší žalobce se tím podle něj jen snažil oddálit další ránu pro výsledek zátahu ÚOOZ z roku 2013, jenž mířil i na Grygárka
"JUDr. Libor Grygárek ve svém záznamu ze dne 14. prosince 2008 žádosti o právní pomoc nepřiléhavě bagatelizoval s tím, že ač je doručená písemnost označená jako žádost o právní pomoc, nežádá se v ní ani o provedení úkonu v trestním řízení, ani o doručení písemnosti, jejím obsahem je v podstatě lustrace a jedná se tedy spíše o dožádání v rámci policejní spolupráce," stálo přitom původně v Grygárkově obžalobě.
Bývalý náměstek si také vyžádal zprávu od tehdejšího Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, z níž plynulo, že detektivové proti Janouškovi nevedou trestní řízení. Podle zprávy příslušníci protikorupční policie dále nereagovali na požadavek Grygárkova podřízeného, aby žalobcům sdělili, jak se sám útvar postavil k žádosti Švýcarů a zda pro ně Janouška prolustroval. Získáním policejní svodky Grygárkova aktivita ustala.
Grygárek pravomoc nezneužil
"Záměrně neučinil žádná opatření, tedy nedal pokyn policejnímu orgánu ani státnímu zástupci (…), aby bylo zahájeno trestní řízení k prověření důvodného podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti (…), když důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti vyplývalo ze skutečností uvedených v žádosti švýcarského federálního státního zastupitelství o právní pomoc," stálo dále v obžalobě.
Motivem Grygárkovy pasivity měla být osobní známost s Romanem Janouškem, oba muži bydlí několik ulic od sebe v pražské čtvrti Podolí. Podle Městského soudu v Praze se však neprokázalo, že měli styky v době, kdy tehdejší žalobce vyřizoval žádost Švýcarů o pomoc. Když loni na podzim Grygárkovo stíhání Vrchní soud v Praze zastavil pravomocně, upozornil na jeho minoritní roli v případu.
Náměstek nebyl tehdy dozorovým státním zástupcem, který by měl případ přímo pod sebou. Věnovali se mu jiní žalobci. Ti podnět ze Švýcarska vyhodnotili obdobně jako později Grygárek. Jejich práci pouze podepsal. Celý postup posléze posvětilo i Nejvyšší státní zastupitelství, jež už tehdy vedl Pavel Zeman.
"V takovém případě nebylo možno podle závěru nalézacího soudu dovodit, že právě postupem podle tohoto právního názoru obviněný JUDr. Libor Grygárek nesplnil své povinnosti a porušil svou pravomoc. S tímto závěrem Městského soudu se Vrchní soud v Praze ztotožnil," uzavřel předseda odvolacího senátu Zdeněk Sovák v rozhodnutí, jejž má Aktuálně.cz dispozici.
Grygárek volá po vyvození odpovědnosti
Aktuálně.cz přináší plné znění tiskového prohlášení bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství Libora Grygárky, který reaguje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž se definitivně uzavřela jako trestní kauza. Grygárek je definitivně očištěný.
"Nejvyšší soud odmítnul jako zjevně neopodstatněné argumentačně nesmyslné dovolání, které nejvyšší státní zástupce - ačkoliv zůstává v jiných případech výkonu svojí působnosti nečinný - v mojí trestní věci podal.
Nejvyšší soud tak zcela správně vůbec neshledal důvod k věcnému projednání tohoto dovolání, neboť se jednalo pouze o diletantský a předem k neúspěchu odsouzený pokus toliko oddálit nebo alespoň rozmělnit blamáž z monstrózního policejního zásahu, jehož jsem byl také obětí, který vedl k pádu vlády a úplnému překreslení politické mapy v České republice a s objektivním a nezaujatým výkonem trestní spravedlnosti neměl vůbec nic společného.
Pavel Zeman byl totiž společně s Ivo Ištvanem a Robertem Šlachtou přímým aktérem tohoto svévolného a bezprecedentního zneužití policie a státního zastupitelství k osobním, mocenským a velmi pravděpodobně i politickým zájmům.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání v podstatě požadoval na Nejvyšším soudu, aby Městskému soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, že nemají respektovat platné a účinné ustanovení trestního řádu umožňující soudům veřejně vůbec neprojednávat nekvalitní a k projednání zjevně nezpůsobilou obžalobu za situace, když už jen na základě důkazů shromážděných v trestním spisu v průběhu vyšetřování je nade vší pochybnost zřejmé, že ke spáchání trestného činu nedošlo.
Připomínám, že jak Městský soud v Praze, tak Vrchní soud v Praze nezávisle na sobě vyvrátily podezření, že bych se dopustil jakékoliv trestné činnosti a svými rozhodnutími potvrdily, že obžaloba Vrchního státního zastupitelství v Olomouci byla nedůvodná a obvinění v ní uvedená byla zcela nepodložená a uměle vykonstruovaná.
Oba soudy rozhodující o podle jejich hodnocení nespravedlivé a nelogické obžalobě tak potvrdily zlovolnost postupu státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a jejich nekompetentnost, když jedno z jimi vymyšlených obvinění nemohlo být dokonce vůbec věcně projednáváno pro překážku promlčení.
Pravomocně tak skončilo moje téměř šest let trvající trestní stíhání, jehož délka je sama o sobě skandální a neobhajitelná. V tomto řízení nebyla respektována presumpce neviny, když státní zástupci VSZ v Olomouci bezprecedentním zveřejňováním jejich fabulací, využíváním úniků selektivně vybíraných informací spřáteleným zástupcům médií (text mého obvinění měl redaktor ČT Hynek k dispozici dokonce dříve než já!) a též používáním metody "námi stokrát opakovaná lež se třeba nakonec může stát pravdou", balamutili část veřejnosti bombastickými tvrzeními o odhalené klientelistické síti a o nejrůznějším propojování a prorůstání, aby se nakonec ukázalo, že to vše byly jen nepodložené spekulace.
Pod heslem "papír snese všechno" se podkladem pro mé trestní stíhání staly úřední záznamy obsahující zcela smyšlené údaje, neověřené a nepravdivé informace od neznámých zdrojů nebo od informátorů, jimž za to byla poskytnuta odměna z finančních prostředků Policie ČR.
Např. podle úředního záznam ze dne 23. dubna 2012 jsem prý "lobboval, není však známo, vůči jaké společnosti a kdy k tomuto jednání mělo dojít", přičemž se jedná o informace "policejního zdroje, které se policejní zdroj dozvěděl od třetí osoby, kterou neuvedl". Státní zástupci VSZ v Olomouci a policisté tehdejšího ÚOOZ se dokonce neváhali uchýlit k úmyslným lžím a bizarním a fantasmagorickým konstrukcím o spáchání zvlášť závažného zločinu sabotáže, když za použití formulací ne nepodobných slovníku z 50. let minulého století jsem prý "jako člen blíže neoznačené organizované skupiny zamýšlel způsobit nefungování základních principů demokratického státu".
Jakkoliv byla tato tvrzení absurdní a i když z ničeho takového jsem obviněn nikdy nebyl a nebyl jsem k nim dokonce ani vyslechnut, pro soudce místně nepříslušného Okresního soudu v Ostravě, rozhodující o návrzích státních zástupců VSZ v Olomouci, tvořila dostatečný a věrohodný podklad pro povolení v podstatě všech v trestním řádu existujících operativně pátracích prostředků vůči mé osobě, přičemž jejich první použití se datuje již od 2. června 2011.
Ani přes masivní a dlouhotrvající použití těch nejinvazivnějších zásahů do mých občanských práv, včetně domovní prohlídky, se nic využitelného pro mé trestní stíhání nenašlo, neboť se ani najít nemohlo. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se proto v čirém zoufalství nakonec uchýlilo k účelovým obviněním pro smyšlené skutky z roku 2009, které jsem nejenom nespáchal, ale dokonce ani spáchat nemohl.
Zdaleka ne jenom kvůli mojí "kauze" se domnívám, že nastal čas vést diskuzi o vyvozování osobní odpovědnosti příslušných státních zástupců VSZ v Olomouci a policistů bývalého ÚOOZ, resp. NCOZ, neboť jejich dosavadní přesvědčení o vlastní nepostižitelnosti a z toho plynoucí vědomé porušování základních zásad trestního řízení jsou jasným nebezpečím pro právní stát.
Vycházeje z více než třicetileté praxe v oboru trestního práva, k tomu osobně dodávám, že by se dala plně uplatnit i odpovědnost trestněprávní, ovšem za současné konstelace, kdy Nejvyšší státní zastupitelství po celé roky krylo zjevně nezákonné postupy VSZ v Olomouci a veškeré stížnosti a podněty na ně upozorňující paušálně odmítalo, není možné doufat, že by k takovému objektivně vedenému vyšetřování a potrestání pachatelů zneužívajících svoji pravomoc mohlo nyní vůbec dojít.
Zbytečně vynaložené náklady více než osm let vedeného trestního řízení v řádech statisíců korun (např. za znalecké posudky, překlady písemností, přepisy stovek hodin odposlechů, několikadenní služební cestu početné delegace do Švýcarska, atd.) a čas a energie stovek lidí nadarmo vyplýtvané jen kvůli posedlosti pomstou a nezdravou ctižádostí v honbě za chimérou, kterou si však sami vybájili, státní zástupci VSZ v Olomouci a policisté ÚOOZ, resp. NCOZ mohli a měli věnovat odhalování a postihování skutečné závažné kriminality. Ta se však kvůli bezuzdnému politikaření dostala až na samý okraj jejich mocichtivých zájmů, bohužel v neprospěch občanů ČR.
Vůči státu jsem již uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy a odškodnění za moje neoprávněné mnohaleté trestní stíhání a důsledky z toho plynoucí."
