Šumava – Fotopast, která v Chráněné krajinné oblasti Šumava monitoruje výskyt rysů, zachytila u nás vzácnou kočku divokou. Ta z českých lesů vymizela před zhruba 200 lety. "Vzhled i chování zvířete na záznamu odpovídají vzácnému zvířeti," upřesňují zástupci Hnutí Duha s tím, že monitoring kočky divoké je velmi obtížný. "Její teritorium je malé, má rozlohu sotva pár kilometrů čtverečních a komplikuje jej i její skrytý způsob života a nízká početnost," vysvětlují.
Šelma, která je vzrůstem větší než kočka domácí, má odlišný ocas a jiné zabarvení, si na videích značkuje své území tak, jak je typické pro domácí kočky či rysy. "Nalezení genetických vzorků by mohlo přinést zajímavé informace o původu šelmy," doplňují.
Kočka divoká, která se živí především hlodavci a žije hlavně v níže položených teplejších oblastech s listnatými a smíšenými lesy, se často stává obětí chybného odstřelu, kdy si ji lidé spletou s kočkou domácí.
Kočka divoká se na českém území běžně vyskytovala až do poloviny 18. století. Kvůli pronásledování člověkem se ale její počty drasticky snížily. "Záznamy mohou ilustrovat postupný návrat této šelmy do naší přírody, ale také vypovídají o rozvoji monitorovacích technik pro sledování skrytě žijících šelem a rozšiřování mapovaného území," sdělila zooložka Správy Národního parku Šumava Elisa Belotti.
O úplně první výskyt divoké kočky za posledních pár let se ale nyní nejedná. "V roce 2011 se podařil první záznam kočky divoké v Česku po zhruba 60 letech," vysvětluje odbornice na divoké kočky Jana Pospíšková s tím, že nyní je to první videodokumentace.
Kolik divokých koček se v Česku vyskytuje lze ale podle ní jen těžko odhadovat. "Spíše to vypadá, že se tady objevují jedinci, kteří přicházejí ze sousedních zemí, kde kočky žijí trvale," myslí si Pospíšková a upozorňuje, že trvalý výskyt divokých koček v Česku se zatím nepodařil prokázat. "Ale je možné, že nám to jenom uniká," připouští.
Žádné speciální kočičí hlídky, podobně jako ty vlčí nebo rysí, u nás v současné době nejsou. "Dá se to spojit, i když je pravda, že rysí a vlčí hlídky jsou spíš v těch vyšších polohách, kde kočky nemají úplně ideální podmínky," říká Pospíšková.
Divoké kočky mívají při jednom vrhu jen okolo dvou až čtyř koťat, na rozdíl od koček domácích, které mají více mláďat. Problémem navíc je, že se divoké kočky často kříží s volně žijícími kočkami domácími, čímž se genetický kód koček divokých "rozmělňuje a degeneruje". "Je tedy možné že kočka divoká se jednou úplně rozplyne v kočkách domácích," upozorňuje Pospíšková.
