Páteř Nového Města tvořila tři náměstí - Dobytčí trh, čili dnešní Karlovo náměstí, Koňský trh, nynější Václavské náměstí, a Senný trh, tedy Senovážné náměstí, která propojil poměrně pravidelný systém ulic.
Projekt byl skutečně velkorysý, což mimo jiné dokazuje rozloha Karlova náměstí, které bylo s 86 tisíci čtverečními metry největším náměstím v Evropě. V polovině 14. století zde navíc vznikla kaple, z níž se každý rok ukazovaly lidu říšské korunovační klenoty a ostatky svatých. Nové Město se tak stalo jedním z nejdůležitějších poutních míst křesťanského světa.
Vznik města na pravém břehu Vltavy umožnil začlenit do obranného systému Prahy i vesnici Podskalí a hlavně Vyšehrad, který císař Karel IV. v pojetí české "státnosti" pokládal za zásadní místo, kde v předkřesťanské době stálo nejstarší sídlo vládnoucího rodu Přemyslovců. Ostatně v jeho žilách kolovala díky matce Elišce krev starobylé české dynastie.
Území Nového Města určovaly nově vybudované gotické hradby. V novověku byly doplněny či nahrazeny barokním bastionovým opevněním budovaným po třicetileté válce. V únoru 1784 se Nové Město stalo součástí Královského hlavního města Prahy, aby následně byly zrušeny obranné příkopy oddělující Staré Město a na jejich místech vznikly reprezentativní bulváry, zejména nynější Národní a Na Příkopě.
V následujících dvou staletích prošla čtvrť výraznou stavební proměnou. Vznikly budovy nádraží, Národního muzea, Národního divadla, dnešní Státní opera, Zemská porodnice u svatého Apolináře a později na místě zbouraných hradeb například i Severojižní magistrála.
