Záhadná epidemie "mozkožrouta": V 60. letech zemřelo 16 lidí, jen si šli zaplavat

Záhadná epidemie "mozkožrouta": V 60. letech zemřelo 16 lidí, jen si šli zaplavat
O dva týdny později zemřel na stejné onemocnění další pacient z Ústí nad Labem, patnáctiletá dívka. A začátkem září obdobný osud potkal i šestnáctiletého hocha, který rovněž žil v severočeském krajském městě.
Na snímku: Hala bazénu Vrbenského lázní v roce 1967.
Najít lék na onemocnění PAM se dlouhá léta snažili vědci z celého světa. Na snímku: Ukázky devastujícího vlivu onemocnění PAM na lidský mozek u 14leté dívky.
Na snímku: Exteriér budovy Vrbenského lázní v Ústí nad Labem v roce 1967.
„Rezervoár patogenních améb se podařilo odhalit v dutinách čelní stěny bazénu. Protože délka bazénu byla původně o trochu větší, byla někdy v 50. letech vestavěna takzvaná Moniérova stěna, aby se dosáhlo 25 metrové délky a bazén mohl být využíván pro závodní plavání,“ popsal časopis Hygiena.
Na snímku: Pohled na dutinu za čelní stěnou bazénu odhalenou při rekonstrukci v roce 1980. Zobrazit 60 fotografií
Foto: Aktuálně.cz / Mgr. Jiří Preclík / Archiv Muzea města Ústí nad Labem
Dan Poláček Pavel Švec Dan Poláček, Pavel Švec
Aktualizováno 2. 4. 2023 16:23
V první polovině 60. let se v severních Čechách objevila agresivní nemoc, která stála život šestnáct mladých lidí včetně dětí. Zemřeli na hnisavý zánět mozku a mozkových blan. Lékaři a vědci dlouho nechápali proč. Jediné, co oběti spojovalo, byla návštěva bazénu v Ústí nad Labem krátce před smrtí. Záhadu se podařilo rozluštit až za deset let.

Ve čtvrtek 9. srpna 1962 skončil v nemocnici dvanáctiletý chlapec z Ústí nad Labem. Dva dny před tím se u něj projevily příznaky neobvyklé choroby. Ještě tentýž den zemřel. Příčinou smrti byl podle lékařů hnisavý zánět mozku a mozkových blan (meningoencefalitis). Nicméně mikrobiologové a další specialisté, kteří byli k případu přizváni, nenalezli v organismu pacienta bakterie, které by se v takových případech daly očekávat - meningokoky.

O dva týdny později zemřel na stejné onemocnění další pacient z Ústí nad Labem, patnáctiletá dívka. A začátkem září obdobný osud potkal i šestnáctiletého hocha, který rovněž žil v severočeském krajském městě.

"Přestože onemocnění mělo ve všech případech stejný, neobvykle prudký průběh, který nebylo možno ovlivnit běžně užívanými léky, nikdo zpočátku neuvažoval o tom, že by mezi nimi mohla být epidemiologická souvislost," vzpomínal v roce 2014 epidemiolog Karel Novák v časopise Vesmír.

O necelý rok později, na přelomu června a července 1963, zemřelo během dvou týdnů dalších šest mladých lidí (převážně dívek) ve věku osm až osmnáct let a jedna pětadvacetiletá instruktorka plavání. Žili v různých částech severních a středních Čech. Ale epidemiologové zjistili, že mají jedno společné. Všichni před onemocněním navštívili plavecký bazén v ústeckých Lázních dr. Vrbenského. Zdroj nákazy tak odborníci spolehlivě určili.

Vrbenského lázně, přestože byly ve městě nejčistší a nejlépe udržované, se uzavřely. Ale ani v těchto případech nenalezli bakteriologové při pitvě obětí žádné podezřelé mikroby. Stejně dopadli hygienici, kteří se zaměřili na bazén. Epidemiologové kontrolovali účastníky plaveckých kurzů, ale nedopátrali se nikoho, komu by se záhadnou nemoc podařilo přežít. Další odborné týmy kontrolovaly kvalitu vody, hlídaly bazény v okolí.

Uplynulo několik měsíců a Lázně Dr. Vrbenského se po důkladné údržbě opět otevřely. A experti dál pečlivě monitorovali plavecké kurzy i kvalitu vody.

V létě roku 1964 se žádný případ nevyskytl. Jenže na přelomu října a listopadu se onemocnění objevilo znovu, během týdne zemřelo pět mladých lidí. Nejmladší dívce bylo deset let, nejstarší ženě dvacet.

Lázně přešly z vodárensky upravované vody z Labe na vodovodní zdroj. Zavedla se přísná opatření. Ale ani to nepomohlo. Začátkem října 1965 zemřeli se stejnou diagnózou další dva mladiství. Vrbenského lázně, postavené ve 30. letech, byly uzavřeny, aby prošly rekonstrukcí a rozsáhlou modernizací. Od té doby se další případ neobjevil.

Nicméně správnou příčinu onemocnění, kterému lidé přezdívali "mozkožrout", se najít nepodařilo. "Dva roky zůstávala kauza uzavřená s nesprávným závěrem ohledně původce infekce. Až koncem roku 1967 nastal průlom. O epidemii se dozvěděl mladý parazitolog z Vojenského ústavu hygieny, epidemiologie a mikrobiologie v Praze Lubor Červa, který se již několik let věnoval studiu patogeneze, imunologie a diagnostiky experimentální hartmannelózy u laboratorních zvířat," popsal časopis Státního zdravotního ústavu Hygiena v roce 2019.

Dr. Červa se v odborné literatuře dočetl o případech meningoencefalitidy u člověka, vyvolané údajně amébami rodu Hartmannella nebo Acanthamoeba, včetně tří případů lidí, kteří se mohli nakazit při koupání ve volné přírodě.

Spojil se s výše citovaným Karlem Novákem, který tehdy působil jako odborný asistent katedry epidemiologie Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze a ústeckou epidemii vyšetřoval. Na patologii v nemocnicích v Teplicích, Ústí nad Labem a v Liberci, kde se uskutečnily pitvy obětí, byly naštěstí uchovány fixované vzorky z tkání mozku a míchy.

"Histologické vyšetření objevilo v mozkové tkáni u všech zemřelých améby, které svou morfologií odpovídaly amébám skupiny limax a které původní histologové, kteří neměli s vyšetřováním améb žádné zkušenosti, považovali za leukocyty, kterými byly meningy masivně infiltrovány," vysvětlili autoři textu v ústavním periodiku.

Následné pokusy naznačily, že améby způsobující infekci mozku, se do těla obětí mohly dostat podél čichových nervů při prudkém ponoření hlavy pod hladinu, čili například při skoku.

Utajená dutina

Experti tak dále vodu v bazénu pravidelně analyzovali. Nálezy améb se sice staly běžnou záležitostí, ale nikdy nebyly kultivovány patogenní druhy a kmeny. Čili nebezpečné pro lidský organismus. To se změnilo až po deseti letech. V prosinci 1977 byl náhle zachycen virulentní kmen améb. Bazén byl okamžitě uzavřen a v únoru následujícího roku vypuštěn.

"Rezervoár patogenních améb se podařilo odhalit v dutinách čelní stěny bazénu. Protože délka bazénu byla původně o trochu větší, byla někdy v 50. letech vestavěna takzvaná Moniérova stěna, aby se dosáhlo 25 metrové délky a bazén mohl být využíván pro závodní plavání," popsal časopis Hygiena.

Stěnu tvořila vyztužená pěticentimetrová vrstva betonu obložená kachlíkovými dlaždicemi. Časem se však izolace porušila a do štěrbiny začala prosakovat voda. Povrch dutiny postupně pokryla vrstva organických nánosů s bohatou populací améb. Ty se pak do bazénu vyplavovaly prasklinkami vždy po plaveckých závodech, protože se na rekreační plavání snižovala hladina vody o několik desítek centimetrů.

Bazén záhy opět prošel rekonstrukcí a dál sloužil veřejnosti. Epidemie takzvané primární amébové meningoencefalitidy (PAME), při které ve čtyřech clusterech zemřelo šestnáct mladých lidí, již nebyla v Česku nikdy zaznamenána. Ale zároveň se dlouho nepodařilo na toto onemocnění nalézt lék.

Úspěch přišel až šest desítek let od prvních případů v Ústí nad Labem. Mezinárodní tým parazitologů a medicinálních chemiků z českého centra BIOCEV v březnu 2023 oznámil, že vyvinul a úspěšně otestoval látku proti smrtícímu cizopasníkovi. Spolu s vývinem léku na PAME objevili zdejší vědci další antiparazitní látky, které by se v budoucnu mohly používat proti malárii nebo spavé nemoci.

Více v popiscích pod fotografiemi.

Video: Vědec popsal, jak houby mohou měnit lidskou mysl: "Jiné vám prorostou tělem," říká (14.3. 2023)

Spotlight Aktuálně.cz - Miroslav Kolařík | Video: Jakub Zuzánek, Aktuálně.cz
 

Právě se děje

Další zprávy