Když se Moravská Nová Ves probouzela několik hodin po večerním tornádu 24. června 2021 do nového dne, patřila vinařka Miroslava Ježková při východu slunce k prvním, kdo stál uprostřed všudypřítomné spouště. Tehdy její slova pro Aktuálně.cz o tom, že člověk musí být silný a už kvůli dětem musí ukázat, že je třeba bojovat, vzbudila obrovskou reakci a solidaritu.
I po roce tato vinařka stále bojuje, stejně jako další lidé v postižených místech. "Řeknu vám jediné slovo: Žiju. I když je to někdy na hraně. Utekl jeden rok, ale my jsme určitě zestárli o víc roků," rekapituluje Miroslava Ježková uplynulé měsíce. Během nich se podle svých slov téměř nezastavila, pomáhala s opravou domu a zároveň se musela věnovat obnově své firmy. Opravuje například sklady, protože nemá kde ukládat víno.
"Pomoc lidí, firem i státu byla a je obrovská. Pro nás zemědělce je výborné, že máme Vinařský fond a Státní zemědělský intervenční fond, jejich pracovnice sedí v Břeclavi a neustále se nám snaží vyjít ve všem vstříc, je to opravdu super. I dnes ještě někteří volají a ptají se: 'Potřebujete něco? Přijedeme. Pomůžeme.' To je perfektní," raduje se Ježková, která má vinohrady o padesáti tisících hlavách na deseti hektarech.
Naproti domu Ježkových stojí kostel, který je obehnaný lešením. Na něm pracují dělníci, kteří dokončují štít. Ten původní zničilo tornádo, stejně jako další části kostela. Jeho záchrana dlouhodobě poutá velkou pozornost. Pomoc přicházela a přichází z celé země, místní farář Marián Kalina část věcí daroval i lidem, kteří je nutně potřebovali.
"Pro mě jako křesťana byla a je velmi důležitá přítomnost Boha i v těch nejtěžších chvílích. Celý rok byl velmi náročný, neměl jsem žádné volno. Ale co jsem prožíval nejvíc, byla sounáležitost mezi lidmi, ať už místními nebo těmi, kteří přijížděli pomáhat. Dodnes mi chodí maily, ve kterých se lidé ptají, jak rekonstrukce pokračuje a zda nechceme pomoc," říká farář.
Jen několik stovek metrů od kostela pracují na svém novém domě manželé Matouškovi. Původní dům museli po tornádu nechat zbourat. Teď si staví za pomoci firem dům pořádně pevný, s masivními betonovými stropy a například i sklepem, do kterého by se v případě nutnosti schovali. "Stavíme dům tak, aby vydržel," vysvětluje Pavel Matoušek.
Chodit jako dříve už zřejmě nebudu
Tornádo před rokem zasáhlo kromě části Moravské Nové Vsi také některé ulice v Hruškách, Lužicích, Mikulčicích a hodonínské části Pánov a způsobilo škody v miliardách korun. V roce 2021 šlo o třetí nejsilnější tornádo na světě. Horší než samotné materiální škody byly ale ztráty na životech. Šest lidí zemřelo, několik stovek byl zraněno, někteří z nich velmi vážně.
Patřila k nim i čtrnáctiletá Silvie Hromková, která utrpěla těžké zranění, když tornádo smetlo autobus, v němž cestovala. Prodělala několik operací a dodnes pociťuje následky. "Chodím pořád na rehabilitace. Už zvládnu chodit sama, berle nepotřebuji, ale na jedné noze mám ortézu. Tu budu mít asi ještě pět let. Chodit jako před nehodou už zřejmě nikdy nebudu," řekla Silvie tento týden Aktuálně.cz a dodala, že se snaží být optimistka. "Co jiného mi zbývá?" povzdechla si.
Tornádo v místních zanechalo kromě jiného trauma z jakkoliv velké bouřky. O téměř paralyzujícím strachu, který přichází pokaždé, když se obloha zatáhne, mluví ve vesnicích všichni. V posledních dvou týdnech se jim pocity prožité před rokem vybavily hned několikrát.
Minulé pondělí se totiž prohnalo malé tornádo nedalekým Lanžhotem. V loni zasažených obcích sice ničivý vítr tentokrát neřádil, nebe však bylo černé a spustil se prudký déšť. "V to pondělí jsem nejsilněji vnímal nejistotu, nervozitu a obavu lidí, že je tornádo zase tady. Dědina byla bezradná, tichá, všichni sledovali, co bude," shrnuje náladu v Lužicích jejich starosta Tomáš Klásek.
To si říkáte každý večer, odpovídají manželé Matouškovi na dotaz, zda se nechtěli někdy “vykašlat” na stavbu domu, který staví místo toho, který zničilo tornádo. Patří k řadě úžasných a pracovitých lidí, s nimiž jsme mluvili s @Domi_Hromkova při psaní reportáže pro @Aktualnecz pic.twitter.com/Abi7MuvRlN
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) June 22, 2022
Toto pondělí večer se zase nad vesnicemi přehnala takzvaná supercela. Bouřka, která vytvořila děsivý a zároveň fascinující rotující mrak. "Všichni tady máme z počasí obavy. Stačí, když se trochu zvedne vítr," doplňuje Vojtěška Matoušková.
Mikulčice a Hrušky, kde statik rozhodl o zbourání okolo 60 domů, nejvíc připomínají staveniště. Ve vesnicích se ale také projevila závist. Lidé, kterým tornádo nic nevzalo, mnohdy závidí poškozeným nové nebo opravené domy. Ti ze zničených domů zase namítají, že by raději žili ve starém, než řešili starosti, které jim tornádo způsobilo.
Opravy komplikují ceny materiálu
Matouškovi se občas při povídání smějí, občas je naopak cítit, že pro ně není jednoduché o uplynulém roce vyprávět. "Ze začátku to tak obtížně ani nevypadalo, ale když jsme postupně viděli, jak je to s cenami materiálu a všeho dalšího, tak bychom se do toho asi ani nepouštěli," připouští pan Matoušek a v očích jeho paní jsou vidět slzy, když odpovídá na otázku, jak často si říkali, že se na všechno vykašlou. "To si říkáme každý týden. Je to strašné, ale je to tak, v tom zoufalství si to prostě říkáte velmi často," svěřuje se Vojtěška Matoušková.
Společně se už velmi těší na to, jak se s dvěma dcerami a synem nastěhují do nového. Věří, že během několika málo měsíců by se to už mohlo podařit. Takových lidí je v Moravské Nové Vsi, Hruškách, Mikulčicích a Lužicích mnoho. Například v Lužicích staví jen několik metrů od železniční trati Pavel Pospíšil, který zatím bydlí s manželkou v dočasném pronájmu v blízkém Hodoníně. Bydlení je pro něho důležité, ale ještě více si cení toho, že je naživu. Při řádění tornáda byl zraněn a dva měsíce se léčil.
"Byli jsme s manželkou schovaní v přízemí v obýváku. Všechno kolem nás začalo padat, dostal jsem několik zásahů. Kdyby mě něco z toho trefilo do hlavy, tak už tady s vámi nejsem," popisuje Pospíšil, jehož manželka utrpěla jen drobnější zranění. Statik následně rozhodl, že dům musí jít dolů, a oni přemýšleli, co budou dělat dál. Rozhodli se pro stavbu nového domu ze dřeva.
"Jsme už staří na klasickou stavbu, navíc by nás vyšla tak na osm milionů korun. Kvůli penězům a rychlejšímu dokončení jsme zvolili dřevostavbu, ta bude stát něco přes čtyři miliony i s podlahami, okny nebo kuchyňskou linkou," vysvětluje muž před téměř dokončeným domem. Stejně jako další místní vzpomíná s vděčností na pomoc dobrovolníků, štědrost dárců a přístup neziskových organizací a mnohdy i státu. "Jediné, co mě naštvalo, bylo shánění stavebního povolení. To bylo hrozně zdlouhavé a složité," rozčiluje se.
Na stavební povolení dlouho čekal také Vratislav Bušek z Mikulčic. Bydlel u místního rybníka, kudy prošlo tornádo nebývalou silou. Dělníci tady museli zbourat hned několik domů, lidé si museli postavit nové. "Když nemáte barák, co vám zbývá než postavit nový? Šli byste raději na byt? Já bych nešel, co bych tam dělal? Tam bych se uchlastal. Přišel bych z práce a čuměl do čtyř stěn," směje se Bušek. Dostat zatím hodně hrubou stavbu do konečné podoby ho ale bude stát ještě mnoho práce, času i peněz.
Rušno není rok jen v ulicích, kudy se prohnalo tornádo, ale také na zdejších obecních úřadech. Obecní majetek stále připomíná, co se tady před rokem odehrálo. Třeba sokolovna v Moravské Nové Vsi má pořád ve fasádě díry od úlomků, které do ní silný vítr zabodl. Opravit obecní domy však trvá déle, než když se do rekonstrukce pustí soukromníci, protože starostové musí splnit všechny zákonem dané náležitosti.
Rok strávený v penzionu
Starostka Hrušek Jana Filipovičová teď shromažďuje projektové dokumentace na obnovu školky, školy, hřiště, kostela nebo veřejného osvětlení. Termín odevzdání žádostí o státní dotaci se blíží, čas má už jen do 30. června.
"Sami jsme zvědaví, jaká výše pomoci k nám doputuje, protože dotační programy byly vyhlášeny tím způsobem, že 90 procent výdajů na obnovu majetku nám zaplatí stát, deset procent musíme mít vlastní zdroje. A vzhledem k tomu, že se neustále zdražují stavební materiály, tak se částka, kterou budeme muset najít z vlastních zdrojů, bude zvyšovat," obává se starostka. U dvou projektů, které se jim už povedlo vysoutěžit, se za rok podle ní zvedla cena o dva až tři miliony.
Nemyslím, že k nám doputovalo málo pomoci, řekla nám s @Domi_Hromkova Jana Filipovičová, starostka Hrušek, které zasáhlo před rokem tornádo velmi výrazně - včetně jejího domu. Stejně jako většina lidí velmi chválí dřívější i dnešní pomoc státu, neziskovek, firem i dobrovolníků. pic.twitter.com/6dvECZXS7v
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) June 22, 2022
Ona i starosta Lužic Tomáš Klásek navíc má s obnovou i osobní zkušenost, protože také jejich domy byly poničeny a oni se svými rodinami bydleli dlouho v provizorních podmínkách.
"Dům jsme měli hodně poničený, zpátky do svého jsme se stěhovali teprve na konci minulého měsíce. Bydleli jsme téměř celý rok v penzionu," říká starosta a s úsměvem dodává: "Ve čtyřech lidech jsme byli spolu ve dvou místnostech. Někdy už byla taková atmosféra, že nevím, co by se stalo, kdyby mezi nás někdo hodil sirku," směje se a vážnějším hlasem dodává, že všichni drželi pohromadě a s pomocí přátel rekonstrukci domu zvládli.
"Když se za tímto obdobím ohlédnu, vidím, že bylo dobře, že jsme nakonec byli také mezi postiženými. Lidé na vesnici tak mohli vidět, že když o něčem mluvím a něco dělám, tak skutečně vím, jaké to je, když člověk musí řešit problémy spojené s ničivým tornádem," vysvětluje Klásek, který zároveň přiznává, že nálada mezi lidmi se zhoršuje a čím dál častěji naráží na závist. A není sám, při debatě s mnoha lidmi byly slyšet podobné stesky velmi často. Vždy ale s dodatkem, že v prvních týdnech po tornádu byly vztahy mezi lidmi naopak velmi dobré.
Tradice si nenecháme vzít
Všichni jsou vděční za pomoc od lidí z celé republiky. Po tornádu přijeli dobrovolníci až z Ústí nad Labem či Chebu. Neziskovým organizacím se podařilo vybrat mnoho peněz. Jen Diecézní charita Brno od dárců shromáždila 360 milionů, Nadace Via 222 milionů, Člověk v tísni 192 milionů a nadace Adra 73 milionů korun. "Člověk na jednu stranu tornádo zažít nechce, na druhou jsem hrdý, že jsem to zažil," podotýká Jakub Bartoník, který při příležitosti výročí vydal knihu vzpomínek očitých svědků Tornádo na Moravě.
Život ve vesnicích jde ale dál. Na návsi v Moravské Nové Vsi stojí mladí kluci, v ruce drží poříz a s velkou námahou se jím snaží seškrabat kůru z velkého kmene stromu. Ten bude stát od druhého červencového týdne nad dědinou jako předzvěst letošních srpnových hodů. "Tady si nikdo hody nenechá vzít. Jestli chcete, možete si strúhnút," vybízí jeden z mladíků Petr Čerešna.
"Strom sme dovézli dnes ráno od Valtic, protože tady ho néjni moc odkáď vozit. Protože ubývá rovných stromů, tak to vozíme z čím dál větších dálek. Hledali jsme ho v lese tři čtyři hodiny," vysvětluje s tím, že lidé se tady tradice nevzdají ani navzdory přírodní kalamitě.
"Po roce je nejdůležitější to, že sa už ludé z těch sra*ek vylízali a sú zdraví. Když sme tady s hasičama hned po tornádu běhali po barákoch, tak sme mysleli, že z každého druhého budeme vytahovat mrtvoly. Ludé si ale baráky zaséj postavili a chcejú tady zostat. A všeci sa už těšijú na hody," končí povídání Petr Čerešňa a pouští se do další části kmene.
