Nemyčeves – Prvňáci se s panem učitelem učí číst slova na písmeno "d" – deka, datel, dýně –, druháci se sluchátky poslouchají na tabletu výukové video a třeťáci pilují vyjmenovaná slova po "m". Děti ze tří ročníků jsou přitom v jedné třídě, Základní škola Nemyčeves u Jičína má jen dvě: první až třetí a čtvrtou společně s pátou.

"Všechno stojí na precizní přípravě. Než dám dohromady hodinu pro tři ročníky, aby se zabavili všichni, zabere to i půl dne," vysvětluje Miloš Novotný, ředitel školy a zároveň učitel v první třídě.

Malotřídky, kam chodí jen děti z prvního stupně a v jedné třídě se učí více ročníků, tvoří třetinu ze všech základních škol v Česku. Jak v nich s dětmi pracovat, se přitom většina studentů pedagogiky pořádně nedozví. Obvykle se o nich přednášející zmíní jen krátce. Více se výuce v malotřídkách věnují na Univerzitě Hradec Králové nebo na Univerzitě Palackého v Olomouci. 

Učitel musí umět zvládat víc věcí najednou, což není tak jednoduché se naučit. "Naši studenti chodí na praxi do malotřídek už od začátku prvního ročníku, aby věděli, do čeho jdou. Učit v malotřídce je náročné, ale na druhou stranu tam neexistuje šikana, ve škole je rodinná atmosféra. Má své kouzlo," říká garantka výuky v malotřídkách na Univerzitě Palackého v Olomouci Denisa Provázková Stolinská.

Náklady na takovou školu jsou větší než na ty klasické. Dotují je obce jako jejich zřizovatelé; malotřídka je často jediný způsob, jak v obci udržet mladé rodiny. Finanční situaci malotřídek by měla změnit reforma financování škol, kterou nyní projednává Poslanecká sněmovna. "Malotřídky si rozhodně polepší. Škola je v obci důležitá, kde není škola, tam není život," slibuje ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD).