Oblastí, které jsou potřeba řešit pro účinný boj s dezinformacemi, je mnoho, od mediální gramotnosti po budování důvěry v instituce. Na co se budete soustředit v prvních týdnech?
První měsíc bohužel zabere administrativa, kterou nesnáším. Poté musíme začít zostra. Občas se obávám, jestli můj ksicht nevyskočí z plechovky na žrádlo. Není mi to příjemné a možná ani konzumentům, ale bohužel jsem na to aktuálně sám a nemám čas čekat. Komunikaci za první měsíc musím udělat sám a pevně doufám, že od července z plechovek na žrádlo budou vyskakovat i jiné obličeje než ten můj.
Analytici mluví o tom, že v Česku je část lidí, kteří už jsou ztraceni v dezinformacích natolik, že pro stát nedává takový smysl se na ně soustředit. Máte už nyní k dispozici nějaká přesnější data o tom, na jakou část lidí má ještě smysl působit?
Jádro, kterým říkáme zombíci na poli informační války, tedy lidí, kteří už jsou bohužel zaměření proti vlastnímu státu, jsou nižší jednotky procent. "Kousnutím" do svého okolí, ať už reálného, nebo kybernetického, mohou vytvořit zombíky z dalších. S částí populace, kterou nemá smysl už přesvědčovat, protože na ně neplatí fakta, ale výhradně emoce, by bylo extrémně složité něco dělat. Nemáme na to čas. Všichni ostatní jsou lidé, kteří svůj stát podporovat třeba i chtějí, jen neví, jak oddělit politické zápolení od společných hodnot, na kterých stojí náš stát.
Vaším primárním cílem nebude boj proti dezinformacím, ale vlastní silná komunikace základních témat. O co konkrétně půjde?
Například jednoznačně pozitivní hodnotou, kterou doufám sdílíme všichni, je suverenita Česka. Jenomže pro Rusko není Česko partnerem, se kterým by vyjednávalo jako rovný s rovným. Nerespektuje základní pravidlo mezinárodního práva, že každý stát je suverénem na svém území. Pro Rusy jsme jen zemí, kde už jednou byli a kde chtějí znovu projektovat svůj vliv. Z tohoto pohledu je vyhraná válka proti ruské agresi na Ukrajině základním zájmem Česka.
V okamžiku, kdy bude kremelská agresivita zastavena na Ukrajině, nebude třeba ji zastavovat u nás. Na první pohled se zdá, že to je snadné na pochopení. Ale když se podíváte na počet obyvatel, kteří to nechápou nebo chápat nechtějí, z velké části je to proto, že jsme jim to jako stát dosud nebyli schopni vysvětlit. Bude těžké je přimět, aby změnili názor.
Jak složité bude oddělit víru v základní hodnoty státu od důvěry současné vládě? Není to tak, že část lidí, která nedůvěřuje vládě, nebude věřit ani v aktivity, které dělá například v pomoci Ukrajině?
Oddělit důvěru v konkrétní politiky od důvěry v instituce bude poměrně těžké, protože přirozeně chápeme státní instituce optikou toho, kdo aktuálně je v jejich čele. Naší obrovskou výhodou je, že instituce fungují na základě dělby moci, na základě brzd a protivah a v zásadě nelze uchopit absolutní moc.
Musíme lidem vysvětlit, že mohou věřit institucím, jakkoliv mohou mít pochybnosti o konkrétním politickém představiteli. Například ve Spojených státech je také rozštěpená společnost. Ale ústavu, vlajku anebo samotné Spojené státy Američané vnímají a ctí společně. To samé platí pro Poláky nebo pro baltské státy.
Otakar Foltýn
Foltýn vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Pak v letech 2003 až 2004 absolvoval základní vojenskou službu. Během ní dokončil důstojnický kurz na Vojenské akademii ve Vyškově. Od roku 2004 působil 12 let jako důstojník Generálního štábu. V této pozici se účastnil vojenské mise v Kosovu. V letech 2009 a 2019 působil také v rámci kontingentů české armády během přítomnosti vojsk NATO ve válce v Afghánistánu.
Na začátku července 2022 se stal náčelníkem Vojenské policie. Útvaru velel do konce loňského února. Tehdy musel požádat nadřízenou ministryni obrany Janu Černochovou o uvolnění z funkce po domnělé kauze nákupu techniky proti odposlechům. Loni v březnu byl převelen do Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Na konci letošního května ho vláda jmenovala koordinátorem strategické komunikace.
V Českém rozhlase jste mluvil i o možné spolupráci s influencery. Posílí stát nějak svou aktivitu právě na sociálních sítích?
Doufám, že ano. Jsme na začátku, uvidíme, jak se mi v tom podaří uspět. Respektuju, že nejsem Ježíš a neumím zázraky. Jestli výsledkem mé činnosti bude, že mě taky na konci ukřižují, byť virtuálně, tak by za mnou přesto měl zůstat kus práce.
Proč zrovna vám se má podařit posílit odolnost českého státu vůči cizímu vlivu?
Jsem v bezpečnostní komunitě známý jako buldozer. Předpokládám, že se hodně spoléhá na mojí vyřídilku a bezohlednost při plnění úkolů, když jsem přesvědčen, že je něco potřeba. Předešlým snahám o strategickou komunikaci chyběla vůle.
A teď ji cítíte?
Nabídku, abych se funkce koordinátora ujal, jsem dostal dvakrát od bývalé ministryně pro vědu a výzkum Heleny Langšádlové. Když přišla podruhé, chtěl jsem osobně slyšet zadání na vládní úrovni. Řekl jsem si o silný mandát a dostal jsem ho. Nevím, z jakého důvodu vůle chyběla předtím, ale nyní věřím, že na vládní úrovni je. Dobrovolníků, kteří by to šli dělat místo mě, není mnoho. Když se najde někdo lepší, rád mu to předám.
V nové funkci máte za úkol i koordinovat ministry. Loni v únoru jste musel opustit funkci náčelníka Vojenské policie po neshodách s ministryní obrany Janou Černochovou. Nebude to nyní překážkou pro dobrou spolupráci?
Já sloužím České republice, ne konkrétním lidem. Nemám proto potřebu vytahovat staré bolístky. Myslím, že s ministryní budeme schopni komunikovat normálně. Kroky lidí sloužících státu má řídit zájem státu, nikoliv jejich případné spory.
Chystáte navrhnout vládě nějaké změny zákonů, které by posílily odolnost státu?
Žádné takové změny nenavrhnu. Ne že by nebyly potřeba. Ale nejsme ve válečném stavu, jsme v míru. V době míru taková opatření nepotřebujeme a já na ně nemám čas.
Ve funkci budete půl roku. Dá se vůbec za tuto dobu stihnout posílit odolnost státu proti ruskému hybridnímu vlivu?
Není až tak rozhodující, jestli mám nyní dost prostředků a lidí. Důležité je nezničit naději, která u velké části odborné veřejnosti je spojena s tím, že funkce vznikla. Pokud dokážeme mít výsledky s malými zdroji, tak třeba příští vláda bude mít argumenty pro to, aby zdroje výrazně posílila.
Analytici v kontextu války na Ukrajině probírají připravenost NATO na ohrožení bezpečností. Britský deník Financial Times napsal s odvoláním na analýzu expertů ve vedení NATO, že "Severoatlantická aliance má v současné chvíli k dispozici jen asi pět procent kapacit protivzdušné obrany nezbytných k účinné ochraně východního křídla NATO". Co se s tím dá dělat?
Bavíme se o ideální představě vojáků. V historii není armáda, která by řekla v okamžiku ohrožení nebo válečného konfliktu, že má všechno, co potřebuje. Důležité je mít víc než nepřítel. Velká část ruských válečných kapacit byla zničena na Ukrajině. Rusko je stínem moci Sovětského svazu a v tento okamžik ho dokázala zastavit daleko menší Ukrajina. Pokud by Rusko čelilo konfliktu se soudržným a společenské závazky plnícím NATO, nemá nejmenší šanci. Rusko se snaží jednotu všemožně narušit, protože proti spolupracujícímu NATO by si ruská armáda neškrtla.
Co je tedy potřeba k posílení aliance pro případ války?
Na prvním místě jsou to výdaje na obranu. Od konce studené války jsme hlubokým spánkem Šípkové Růženky usnuli s představou, že už se nám bude zdát jenom o míru. Bylo to velmi naivní a bohužel to vedlo k tomu, že jsme velmi zmenšili armády. Rusko sice také, ale daleko pomaleji než Evropa.
Evropa fakticky demilitarizovala, a to i v oblasti obranného průmyslu. A to, že většina evropských členských států NATO nedodržovala svůj závazek dávat alespoň dvě procenta HDP na obranu, se projevilo v obrovském vnitřním dluhu evropských armád.
Na druhou stranu pořád jsme daleko větší, bohatší a máme daleko lepší technologie. V součtu i přes všechny výhrady je NATO nesrovnatelně silnější než ruská armáda. Rusko prakticky ve všech parametrech zaostává. V kvalitě výzbroje, v množství výzbroje i počtu vojáků. Jediná věc, které má Rusko víc, je vůle k agresi. Tu my nemáme, ale bohužel nemáme ani dostatečnou vůli k obraně, a dokonce ani k výdajům. Musíme to změnit.
