Finský vzdělávací systém prošel nedávno velkou reformou, která přinesla například tematické vyučování (phenomen-based teaching). Znamená to, že už nemáte předměty?
I když se o tom tak mluvilo, není to pravda. V roce 2016 jsme začali implementovat nové učební osnovy, jejichž součástí pořád jsou předměty, velká změna ale nastala v tom, že jsme se začali soustředit na dovednosti 21. století.
Můžete být konkrétnější?
Myslím tím například získat technologické dovednosti, umět se postarat o sebe samého, naučit se komunikovat, zkrátka získat dovednosti potřebné v každodenním životě. Cílem osnov je obecně blahobyt lidí a dětí, vytváření zdravé a šťastné společnosti. Předměty jsou velmi propojené. Děti mají projekty napříč předměty a věnují se fenoménům, jako je lidstvo, kde kombinují přírodovědu s historií i přírodními vědami. Dnes ve 21. století máme tolik informací, že už není účelem školy učit děti získávat nové informace, ale spíše to, jak s nimi nakládat, jak je hodnotit, jak je využívat ke svému dobru. Ředitel vzdělávací organizace PISA Andreas Schleicher říká, že dnešní ekonomika není založena na tom, co víme, ale na tom, jak to dokážeme využít. Stále musíme mít expertní znalosti, ale musíme zajistit, aby se děti učily, jak je prakticky a aktivně využít, například pomocí projektů, psaní esejů, natáčením videí nebo veřejnou diskuzí.
Proč si myslíte, že je finský vzdělávací systém často dáván jako vzor jiným státům?
V testech PISA (mezinárodní šetření v oblasti měření výsledků vzdělávání u patnáctiletých žáků, pozn. red.) jsme byli několikrát na prvním místě, ale to pro nás samotné bylo překvapením. Tyto testy jsou založeny na co nejmenším rozdílu mezi nejlepším výsledkem a nejhorším výsledkem. A Finsko má velmi dobrou sociální politiku, funguje zde dobrá inkluze, péče o znevýhodněné, zdravotní systém. To vše přispívá ke snižování rozdílu mezi vrstvami obyvatel. Dalším důvodem pravděpodobně je, že jsme dali školám svobodu v rozhodování, co budou učit. To se stalo v roce 1990, kdy došlo k uvolnění osnov a od té doby existuje pouze společný nutný základ. To ostatní si přizpůsobují a vylepšují jednotlivá města a školy, aby to splňovalo jejich požadavky. Také je důležité, že všichni finští učitelé mají magisterské vzdělání, takže kvalita učitelů je velmi vysoká. PISA měří, jak je student schopný uplatnit znalosti v kontextu, což naši učitelé dobře učí. Všechny tyto věci ovlivnily, proč je Finsko tak dobré ve srovnávacích testech.
Je zajímavé sledovat, jak pomalu začíná přebírat otěže Čína, ačkoli Finsko a Estonsko jsou pořád lídry v tradičních západních zemích. Myslím, že každá vláda, včetně Finska, teď přemýšlí o transformacích vzdělávacího systému, protože procházíme érou digitalizace a digitalizuje se i výuka, což je obrovský proces. Například ve Finsku bylo díky digitalizaci nahrazeno hodně lidí v bankovním sektoru stroji, takže mnohem méně lidí dělá monotónní práce, zato tam je mnohem větší IT oddělení. Mnoho budoucích povolání proto bude v IT či v oborech, které IT potřebují. Obecně se říká, že až 40 % pracovních pozic zanikne, ale přitom až 65 % pracovních míst ještě nebylo vymyšleno. Spousta nudných a nebezpečných prací bude zautomatizovaných a lidé budou mít více času na kreativní zajímavou práci, kde je potřeba využívat lidského talentu. Může to být velmi pozitivní posun, ale musíme se na to dobře připravit. A přivést do technologických oborů dívky!
Proč myslíte, že se ženy stále příliš nehlásí na technické obory?
Je třeba říct, že jsou dobré ve vědeckých předmětech, jen nejsou správně motivovány. Přitom chybí spousta IT odborníků. Do tohoto oboru potřebujeme ženy víc zapojit a je potřeba je začít motivovat už v rodinách. Hlavně otcové by měli motivovat své dcery k tomu, aby se touto cestou vydaly, dát jim najevo, že toho mohou dokázat stejně jako chlapci. Zároveň je k tomu ale musí povzbuzovat i učitelé a školní kurikulum, které by nemělo být pouze teoretické, ale soustředit se na řešení reálných problémů. Zásadní roli v tom hrají také média. Když se dnes podíváte do mnohých časopisů, zjistíte, že stále není důležitý mozek žen, ale jejich vzhled. Po druhé světové válce jsme pracně vybudovali rovnost v profesích, a pokud si nedáme pozor, zase o ni přijdeme.
Zmínila jste, že Finové mají jedny z nejlepších výsledků testů PISA. Proč si myslíte, že tomu tak je, když mají finští studenti méně vyučovacích hodin než jiní studenti?
Je to o kvalitě, ne kvantitě. Studenti se nejlépe učí, když jsou v takzvaném "flow", v duševním stavu, který nastává ve chvíli, kdy se cítíte, že děláte něco důležitého, užitečného, zábavného, a nic jiného vám v ten okamžik nepřipadá důležité. Úkoly nesmějí být příliš lehké, protože pak jsou nudné, ale ani příliš těžké, protože v takovém případě se studenti začnou bránit, tvrdí, že to nezvládnou, a často se o to ani nepokusí. Proto se naše vzdělávání soustředí na to, jak studenty dostat do tohoto stavu "flow", protože tehdy je učení skutečně efektivní, vše do sebe zapadá a jsme spokojeni. A k tomu nám pomáhají také technologie.
Jakou roli vůbec hrají obecně technologie ve finském vzdělávacím systému?
Finsko si v devadesátých letech prošlo velkou transformací po hospodářské recesi, kterou způsobil pád Sovětského svazu. Ve Finsku byla patnáctiprocentní nezaměstnanost a mladí lidé nemohli najít práci. V té době vláda rozhodla, že je potřeba investovat do budoucnosti a ve školách jsme vybudovali technologické laboratoře. Díky tomu jsme se dostali na špičku vzdělávacích systémů a měli jsme náskok před jinými státy. Poté se náš rozvoj na chvíli zastavil, dnes je však Finsko opět v pozici vizionáře. Technologie nám umožňují nové výukové metody, programování a základy informatického myšlení jsou součástí základních osnov. Takže se každé dítě tyto věci učí od první třídy. Nezáleží na tom, jakou práci budou v budoucnu dělat, protože devět z deseti pozic vyžaduje IT dovednosti.
V České republice se teď také snažíme zavést povinné programování do učebních plánů. Jenže řada učitelů se bojí, že to nebudou umět děti naučit…
Jenže ono to není o tom umět děti v první třídě naučit, jak naprogramovat řídící jednotku automobilu. Je to spíše o tom naučit je posloupnost příkazů, aby věděly, co se stane s jejich potvůrkou v Minecraftu, když spustí nějaký příkaz. Aby uměly přemýšlet dopředu a rozhodovat, jaké příkazy povedou k jaké cestě, což se prvňáci mohou učit na zcela jednoduchých aktivitách. Rozumím tomu, že pro učitele to není jednoduché, a proto potřebujeme nejen kvalitní učitele, ale i kvalitní osnovy. Mnoho škol nakupuje zařízení, která slouží jen ke konzumaci obsahu, čímž pouze nahrazují knihy, což není moc produktivní. Počítače by měly sloužit k tomu, aby naučily děti něco vytvořit, kódovat. Je potřeba vnímat studenty jako tvůrce, nikoliv konzumenty obsahu.
Jaká je podle vás budoucnost technologií ve školách? Už teď využívají 3D tiskárny, virtuální realitu… Co přijde dál?
Je důležité snít ve velkém, protože technologie se pořád zlevňují. Myšlenky o zážitcích ve virtuální realitě jsou samozřejmě pro mnoho učitelů, kteří mají problém s běžným ovládáním počítače, nepředstavitelné. Ale vezměte si, že můžete děti jednoduše přenést třeba do deštného pralesa, kde na vlastní oči uvidí rozdíl mezi pralesem a českým lesem. Dále třeba vzniká trend, že díky chytrým algoritmům můžeme přizpůsobit výuku každému na míru. Technologie mohou pochopit studentovy potřeby a doporučit mu obsah. Je to jako na Netflixu, s tím rozdílem, že to nebude vždy o tom, co student chce, ale co potřebuje. Velmi zajímavá je třeba také česká aplikace Corinth, která nabízí nové pojetí přírodovědy. Děti mohou díky interaktivnímu obsahu lépe pochopit, jak jsou propojeny biologické světy. Nebo si vezměte Minecraft - když děti například staví lidské oko, je to mnohem efektivnější, když si to samy vyzkouší, než když se to snaží zapamatovat z učebnice.
Děti takové pojetí víc baví, jsou do toho víc zapálené. Zároveň ale musí pochopit, že digitální technologie neslouží jen pro zábavu, ale také pro učení. Ačkoliv třeba moje dcery umí použít Instagram, neumí pracovat s Excelem - a přitom ho budou potřebovat při jakékoliv práci. Musíme tedy učitele naučit používat technologie tak, aby práce s nimi studenta 21. století bavila a zajímala a zároveň aby byla produktivní. Přitom je nutné si uvědomit, že technologie nemají nahradit učitele, vždy to bude o lidech.
V České republice mnoho škol zápasí nejen s nedostatkem peněz potřebných na nakoupení nových technologií, ale také s tím, že je zde spousta učitelů staršího věku, kteří tyto technologie neumí nebo nechtějí umět používat. Co byste jim poradila?
No, já musím říct, že z mé zkušenosti ti nejlepší učitelé, kteří využívali technologie k výuce, byli naopak staršího věku. V některých zemích jsme měli program, kde jsme párovali nově vystudované učitele s ostřílenými pedagogy, takže i to je cesta. Sami učitelé samozřejmě musí pochopit, jaká je hodnota technologií pro vzdělávání. Je to také o vedení lidí - lidé ve vedoucích pozicích na školách by měli být schopni pomáhat se začleněním technologií do výuky, říct, co je třeba vypustit z osnov, aby bylo více času na nové věci. Ne každý učitel je z nových technologií nadšený, protože jejich používání může být na úkor něčeho jiného, takže pak nestíhají probrat všechnu látku. Proto jsou důležité systémové změny v osnovách.
V České republice je snaha některých subjektů dostat děti na učňovské obory, protože je nedostatek řemeslníků. Jaká je v tomto ohledu situace ve Finsku?
Je samozřejmě důležité, aby děti takové obory studovaly, ale u nás je to tak, že i když jde dítě na učiliště, přesto se může dostat na vysokou školu. Takže pro ně učiliště nepředstavuje slepou uličku, ví, že pokud se budou snažit, budou moct pokračovat dál. Třeba kamarádi mých dcer si takovou školu vybrali, protože chtějí dělat něco konkrétního, chtějí rychleji začít pracovat. Ale když jim bude třeba třicet a rozhodnou se, že chtějí dál studovat, nebudou muset opakovat celou střední školu, budou moct rovnou podat přihlášku na vysokou školu.
Jak důležité podle vás je technické vzdělání?
Je velmi důležité. Potřebujeme výrobce, ne jenom myslitele. Zároveň pracovníci, kteří vykonávají tyto tradiční profese, jako je třeba instalatérství, mohou vydělat hodně peněz, protože jich je nedostatek. A proto ve Finsku mnoho z nich rozjelo vlastní firmu. I oni ale musí umět používat technologie, vědět například, jak je použít pro marketing. Probíhá velká transformace výrobního i dopravního průmyslu. Například my hodně zpracováváme dřevo. Na co dřív bylo potřeba sto mužů, je teď potřeba jeden stroj, který obsluhuje jeden pracovník. Takže všechny tradiční manuální práce budou digitalizovány a automatizovány. A proto musíme dětem předat schopnost učit se novým věcem, aby v budoucnu uměly využívat technologie v běžných oborech, jako je například právě instalatérství. Je také třeba říct, že odborné školství se stává populárnějším.
Proč myslíte, že tomu tak je?
Myslím si, že starý způsob přemýšlení, že jenom díky střední škole s maturitou a univerzitě si zajistíte dobrý život, už neplatí, lidé začínají přicházet na to, že mají i další možnosti. Navíc máme nedostatek pracovníků v průmyslu a firmám se povedlo udělat dobrou práci v marketingu, když daly jasně najevo, že kvalitní manuální pracovníky dobře odmění.
Slyšela jsem, že novým trendem ve Finsku jsou takzvané otevřené třídy, kde je víc učitelů na větší počet dětí. Jak to v praxi funguje?
Jde o to, že takové třídy jsou hlavně flexibilní, což je důležité, aby byl prostor pro soustředění, prezentace, spolupráci i tichou práci, zkrátka aby každý mohl dělat, co zrovna potřebuje. Tradiční třídy byly navrženy jako kostel v době před vynálezem knihtisku. Je založena na myšlence, že vepředu stojí kněz a lidé ho poslouchají, což je stovky let stará představa. Takže my se teď tuto starou myšlenku snažíme přenést do 21. století. I teď potřebujeme prostor, ve kterém učitel uvede hodinu, rozdá úkoly a všichni ho budou poslouchat. Zároveň je však potřeba mít prostor pro různorodé potřeby žáků. Někdo si chce třeba číst v knihovně, někdo jiný zase diskutovat, jít ven nebo porovnat výsledky výzkumu s jinými žáky. Ne všechny děti musí dělat tu stejnou věc ve stejný čas. Proto je potřeba větší prostor. Trendem je, že je ve třídě víc učitelů najednou, typově třeba dva učitelé a někdy i jejich asistenti na šedesát dětí. Učitelé spolupracují, jeden z nich může například probírat látku v biologii s větší skupinou dětí a ten druhý se může věnovat menší skupině dětí, která třeba potřebuje dohnat něco v matematice. Spousta škol se proto snaží otevírat prostory.
Kolik škol již tento koncept využívá?
To nevím, ale je to teď velký trend. Učitelé byli dlouho izolováni a museli pracovat sami, a tak teď ti, kteří to již zkusili v týmu a učí děti s někým jiným, říkají, že už by to ani jinak nechtěli. Naprosto jim to vyhovuje, mají díky tomu i víc sebevědomí. Mohou se doplňovat, dokážou využívat dovednosti toho druhého. Třeba mně by nešlo učit manuální práce, takže by bylo skvělé mít ve třídě učitele, který by to děti naučil za mě, a já bych se mohla věnovat něčemu jinému.
Slyšela jsem o finské škole, která má v jedné takové otevřené třídě sto dětí. Jak je možné, že tam nevládne anarchie?
Pokud děti zažívají smysluplné učení, proč by tam byla anarchie? Ta by tam byla, kdyby nebyly motivovány, kdyby je nezajímalo, co se učí, a byly frustrovány. A to se může stát i v menší skupině. Pokud budeme učitele vnímat jako akademickou policii, pak to nebude mít smysl.
U nás stále převládá frontální výuka. Jak je to ve Finsku?
To je vždycky součástí vzdělávání. Frontální výklad používám třeba i já při prezentacích v Microsoftu. Může to být ale třeba jen na úvod hodiny, pak se dá dělat něco jiného. Pokud to ale učitel využívá celou hodinu, stále učí "postaru" a to je třeba změnit, aby děti mohly vytvářet vlastní obsah a promítat do něj nabyté znalosti. Budou mít víc energie a budou schopné naučit se dovednostem 21. století.
Co si myslíte o českém vzdělávacím systému?
Myslím, že Češi berou změnu vzdělávacího systému velmi vážně. Je potřeba se zamyslet nad tím, jak implikovat do vzdělávacího plánu inovace, jak podpořit učitele v profesním vývoji a ve vedení lidí. Právě v tom je Finsko silné. V Česku je vidět, že spousta učitelů se chce změnit, ale potřebují vzory, jak to udělat.
Na začátku jste říkala, že všichni učitelé musí mít diplomy. Co říkáte na snahy Česka dostat odborníky z praxe do škol, protože je nedostatek učitelů?
Myslím, že v základním vzdělávání je důležité, abychom měli velmi kvalitní třídní učitele. Souhlasím ale s tím, že na středních školách jsou potřeba odborníci z praxe, kteří ovládají práci z oboru, který se děti učí. Ve Finsku máme pro takové odborníky, kteří chtějí učit, akademie, na kterých si mohou doplnit pedagogické vzdělání během roku a souběžně s prací. Mnoho učitelů -odborníků proto v prvních letech nemá pedagogické vzdělání, ale během prvních let ve škole si jej doplní.
