Děti s handicapem ve škole pro všechny? Reportáž z míst, kde inkluze probíhá jinak, než byste čekali

Markéta Hronová Markéta Hronová
Aktualizováno 16. 3. 2016 10:26
Jak bude či nebude fungovat společné vzdělávání dětí s různými handicapy v běžných třídách, v posledních měsících řeší učitelé, média i politici. Státy jako Velká Británie, Finsko či Norsko už se o inkluzi snaží i několik desítek let. Aktuálně.cz mělo možnost podívat se na inkluzivní vzdělávání přímo v norském Oslu. Zažitá představa, že se při inkluzi všechny děti bez ohledu na své handicapy učí v jedné třídě, v Norsku tak úplně neplatí. V Česku se má změnit vzdělávání handicapovaných od letošního září.
Foto: Markéta Hronová

Oslo - Oliverovi H. je sedmnáct let. Neslyší, přesto navštěvuje jednu z nejpopulárnějších škol v norském Oslu. V budoucnu plánuje odjet do Hollywoodu a stát se hercem. "Budu se ale muset snažit, abych zvládl zkoušky," říká.

Z těch mají většinou strach i jeho spolužáci. Díky speciálnímu programu, kdy tráví část vyučování v běžných třídách a část ve speciálních skupinkách s neslyšícím učitelem, stíhá učivo stejně jako jeho slyšící spolužáci.

Škola pro všechny

Příklady, jak se s myšlenkou společného vzdělávání vypořádávají v zahraničí, ve Velké Británii, Finsku, Německu či Norsku, představí zástupci jednotlivých zemí od středy do pátku na mezinárodní konferenci Škola pro všechny. Aktuálně.cz umožnila norská ambasáda podívat se na fungování inkluze přímo v Norsku.

Zdroj: Markéta Hronová

V Norsku mají se začleňováním dětí s handicapem mezi zdravé spolužáky mnohaleté zkušenosti. V Česku však nový zákon, který má od září usnadnit vzdělávání dětí se speciálními potřebami v běžných školách, vzbuzuje obavy. Učitelé se bojí, že integraci žáků s lehkým postižením či jinými poruchami nezvládnou a naruší se tím výuka. O tom, zda je inkluze jako idea společného vzdělávání správná, či ne, se vedou odborné, ale i politické války.

Na rozdíl od některých kamarádů umí Oliver mluvit, má to tedy trochu jednodušší než ti, kteří komunikují jen ve znakovém jazyce. Navštěvuje střední školu Nydalen na okraji Osla. Oproti českým zvyklostem se v ní učí jak děti ve všeobecném programu (podobně jako u nás na gymnáziu), tak studenti v programu pro neslyšící a zároveň vážně postižené děti, které by v Česku chodily na střední praktickou školu.

Ty se učí vyrábět rukodělné výrobky, provozují studentskou firmu na výrobu ovocných nápojů či kancelářské služby. V rámci nich připravují pro vedení školy například brožurky na den otevřených dveří.

Část hodin postižené děti absolvují ve zvláštních skupinách

Forma pomoci dětem se speciálními potřebami se ale různí. Některé absolvují celou výuku v jedné třídě s běžnými dětmi. Pokud ale dítě potřebuje větší asistenci, na vybrané hodiny se mu věnuje samostatný učitel. Totéž ovšem platí i pro extrémně nadané žáky.

Zažitá představa většiny Čechů, že správná inkluze probíhá tak, že se všechny děti bez ohledu na své handicapy učí v jedné třídě, v Norsku zkrátka tak úplně neplatí.

Na střední škole Nydalen se studenti z jednotlivých programů učí také až na výjimku odděleně, ale potkávají se každý den na chodbách, společně obědvají či se baví během hodinové přestávky, kterou mají jednou denně.

"Ano, máme kamarády i mezi slyšícími, i když je pro mě samozřejmě jednodušší popovídat si s někým, kdo umí znakovou řeč," popisuje dívka, která se učí na prodavačku. Momentálně chodí na praxi do butiku, kde připevňuje na oblečení čipy proti krádežím.

Rodiče si speciální školy přestali vybírat

Přestože v Norsku se začleňováním neslyšících začali před třiceti lety, tvrdí, že je to pro ně stále nová zkušenost.

"Zavedli jsme speciální program pro učitele, kde se mohli naučit znakovou řeč a práci s neslyšícími. Rodičům jsme dali na výběr: buď pošlou dítě do speciální školy, nebo ho dají do školy v místě bydliště a my mu pokryjeme veškeré potřeby. Nebylo to hned, ale postupně rodiče děti do speciálních škol téměř přestali dávat," popisuje Kari Brustadová z ministerstva školství.

Začleníme i homosexuály

V norském školském zákoně je napsáno, že učitelé mají s dětmi v hodinách mluvit také o homosexualitě či transsexualitě. Pomáhá jim s tím organizace LLH, která jezdí do škol a rozebírá s dětmi, jaké to je být homosexuál, že se nemusí cítit vyloučeni ze společnosti. Ale řeší i praktické těžkosti. S kým se má na tělocvik převlékat kluk, který se cítí být holkou? Někteří učitelé měli ze začátku problém s dětmi o těchto věcech mluvit, ale velmi prý pomohlo, když se povinnost o homosexualitě či transsexualitě objevila v zákoně. "Dnes už je to většinou bráno jako samozřejmost. Už se nestává, že by homosexuálové čelili nějakým útokům. Mluvíme o tom, jak je ještě lépe začlenit do společnosti, třídní komunity," vysvětluje Victoria Steinlandová z organizace Skeiv Ungdom, která na školách pořádá besedy o homosexualitě či transsexualitě.

Zdroj: Markéta Hronová

Tvrdí, že si to propočítali - poskytovat individuální pomoc dítěti na každé škole je levnější než provozovat školy speciální. I kvůli tomu, že takové školy byly často internátní a pracovalo v nich více zaměstnanců.

V Česku se školy bojí právě toho, že od září nebude dostatek financí a také specialistů, kteří umějí s různě handicapovanými dětmi správně pracovat. Ministerstvo školství slibuje, že peníze budou. Dalo si ale dva roky na postupný rozjezd. Až pak budou schopni garantovat, že opravdu každé dítě dostane přesně tu pomoc, kterou potřebuje.

Na rušení víceletých gymnázií není politická doba

Pokud má některá z norských škol se začleněním žáka se speciálními potřebami problém, do školy přijdou ti nejlepší učitelé či odborníci a pomohou ho škole vyřešit. Fungují na principu "do nejhorších škol nejlepší učitelé", o kterém se v Česku zatím jen mluví. "Je to určitá forma pozitivní diskriminace, kterou tady v Norsku uznáváme," vysvětluje Brustadová.

Norský systém funguje i proto, že v něm nejsou víceletá gymnázia. "Snažíme se o to, aby hlavně na základních školách všechny děti chodily společně do jedné školy, kterou mají z domova nejblíž," říká Kari Brustadová.

Foto: Markéta Hronová

I v Česku zaznívají hlasy volající po rušení víceletých gymnázií. Ministerstvo by je mělo omezovat, pokud to myslí s inkluzí vážně, upozorňuje Učitelské profesní sdružení.

Za myšlenkou, že děti by se na základní škole měly vzdělávat všechny společně, si stojí také odbornice z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Jana Straková. Chápe však, že na to v současnosti není ta správná "politická" doba. Zrušit či omezit víceletá gymnázia je totiž extrémně nepopulární krok.

Podle Strakové je pochopitelné a logické, že rodič chce pro své dítě nejlepší školu. A dokud nabídka bude, rodiče ji budou využívat. "Nedá se počítat s tím, že zájem rodičů o osmiletá gymnázia bude upadat, ať už budou politici říkat cokoli," řekla už dříve Straková. 

 

Právě se děje

Další zprávy