Jaryna Mlchová vystudovala střední průmyslovou školu chemickou a své znalosti originálním způsobem využila, když se v pouhých dvaceti letech zapojila do protinacistického odboje. Míchala chemikálie, po kterých měl člověk příznaky podobné žloutence, a zachránila tak mnoho lidí před transportem do koncentračních táborů.
"Strašně moc lidí nešlo do transportu, nevím kolik. Já jsem tu kyselinu pikrovou obstarávala, smíchala s kyselinou citronovou do takových balíčků a posílala jsem to ven," poslouchají návštěvníci s tabletem a sluchátky hlas Jaryny Mlchové, když putují jejím příběhem po jednotlivých stanovištích nově otevřeného Institutu Paměti národa v Pardubicích.
Expozice stojí na osobních příbězích pamětníků, které zaznamenává a archivuje společnost Post Bellum. Její sbírka Paměť národa obsahuje zhruba třináct tisíc příběhů a patří k největším na světě. "Institut pro nás znamená zhodnocení mnohaleté práce," pochvaluje si kurátor výstavy Viktor Portel.
"Desítky let sbíráme pamětnické výpovědi a více než deset let je zkoušíme přetavovat do různých dokumentárních cyklů a výstav, ale vadila nám jejich dočasnost. Postrádali jsme kamenný prostor, který by naše příběhy vyprávěl," dodává Portel.
Paměť národa hledala nějaký větší objekt v Praze, nakonec však tento koncept zahajují otevřením menší plochy v Pardubicích. Podobný institut bude nyní otevírat také v Olomouci, na podzim pak v Brně a uvažují i o dalších krajských městech.
Nakonec jsou v Paměti národa podle Portela rádi, že to dopadlo takto, neboť zjistili, že výstava může fungovat i v malém prostoru třeba s dvěma vyprávěnými příběhy, které se budou obměňovat. "Vytvořili jsme si plátno a to teď budeme plnit různým obsahem. Lidé tak budou mít příležitost se do Pardubic vracet," vysvětluje Portel.
K druhé světové válce přibydou 50. léta, normalizace a sametová revoluce, přičemž příběhy v těchto historických kapitolách se budou obměňovat. Paměť národa jich má nasbíraných několik tisíc.
Institut nabízí úplně jinou návštěvnickou zkušenost, než na jakou jsou lidé v tradičních muzeích zvyklí. Expozice využívá rozšířenou realitu, speciální promítací komory s kouřovými efekty, dotykové obrazovky nebo digitálního průvodce. "Výstava by měla zasáhnout všechny návštěvníkovy smysly a měla by se ho dotknout tak, aby cítil zodpovědnost za dobu, v níž žije," říká ředitel Paměti národa - východní Čechy Tomáš Heller.
Pardubice se iniciátorům projektu hodily i proto, že zdejší stopy 2. světové války jsou výrazné a celorepublikově známé: operovali zde výsadkáři operace Silver A, vysílali odsud do zahraničí a podíleli se na přípravách atentátu na říšského protektora Heydricha, ve zdejším Zámečku zase byli popraveni obyvatelé nedalekých Ležáků a další odbojáři.
Předseda správní rady Post Bellum Martin Kroupa říká, že koncept výstavy je originální, nepřevzatý a vymyšlený od základu. Jde o zážitkovou cestu labyrintem výstavy, která je určená pro skupinku šestnácti lidí s tablety. Centrální počítač ví o každém tomto tabletu a jeho aktivitě, tudíž posílá návštěvníka vždy na neobsazené stanoviště. A jelikož pořadí zastávek nehraje roli, tak nikdo nikde nemusí čekat. "Naši generaci možná tento koncept ještě trochu vyvádí z míry, ale mladí a děti se v tom pohybují jako ryba ve vodě," říká Kroupa.
Středobodem výstavy je kruh židliček kolem bílého stolu, který je kulatým promítacím plátnem. Na něm běží krátký působivý film, jenž uvádí návštěvníky do děje. Pak už se každý odebere do té části expozice, kam ho posílá mapka a kód na tabletu.
Když na daném místě tabletem načte daný kód, věci začnou ožívat. Prázdný obraz začne vyprávět videopříběh, tmavá komora se změní ve vlak směřující do koncentračního tábora, některé části pak míří i na hmatové vjemy a člověk se probírá krabicemi s předměty. A dojde i na chemický pokus, který připomíná statečný čin středoškolačky Mlchové.
"Věřím, že 'velké dějiny' nejlépe přiblíží právě konkrétní lidský osud. Pro první výstavu v Pardubicích jsme vybrali zatím dva pamětnické příběhy a po čase plánujeme další přidávat. K dispozici jich máme ve sbírce Paměť národa více než třináct tisíc," říká kurátor výstavy Portel.
Základním motem výstavy jsou nutnost postavit se zlu a nutnost hájit pravdu. Tato teze je aktuální v každé době, včetně té současné.
