Z vaší poslední studie provedené v listopadu vyplynulo, že v důsledku covidu trpí nějakým duševním onemocněním už každý třetí Čech. O jaké psychické problémy se jedná?

Ve zvýšené míře se vyskytují úzkosti, deprese, riziko sebevražednosti. První studii jsme uskutečnili už na jaře, ta je již publikovaná. A další jsme opakovali na konci listopadu. Ta ukázala, že výskyt duševních onemocnění neklesá, spíš se pořád zvyšuje. Roli v tom hrají obavy o vlastní zdraví nebo zdraví blízkých, ekonomické obavy a dopady spojené s restriktivní dobou, ale i opatření, která nám znemožňují běžně fungovat, setkávat se s lidmi, dělat různé sporty, zkrátka věci, které přispívají k naší duševní pohodě. Mnoho lidí, kteří ekonomicky zvládli první vlnu, nezvládají vlnu druhou. Nouzový stav trvá už dlouho a nevíme, kdy skončí. A takto velká změna životního stylu může vést jak k přímým dopadům na psychiku, tak ke změnám v kvalitě spánku, chuti k jídlu, pohybu a podobně, tedy věcem, které významně ovlivňují naše duševní zdraví.

Kolik z těchto lidí vyhledá odbornou pomoc?

Lidé pořád často vůbec nejdou za odborníkem. Tak už to ale bylo v době před covidem. V oblasti duševního zdraví většina lidí odbornou pomoc nehledá. Nejvíc patrné to je u poruch chování způsobených užíváním alkoholu, kdy za odborníkem nejde až 90 procent lidí. Svoje chování považují za normální. V tomto ohledu tu je pořád nízká gramotnost. Lidé si často neuvědomují, že to, jak se cítí, není normální život, jaký má být, ale že se může jednat o projevy nějakého psychického problému. Nepřijde jim divné, že běžně nemají radost ze života, berou to tak, že ten život takový je. Mnoho lidí proto žije s úzkostmi, latentní depresí a nic s tím nedělá. Typické to je třeba u starých lidí, kterým by antidepresiva, psychosociální intervence nebo kombinace obojího často velmi pomohla. 

Takže v Česku je pořád ještě rozšířen názor, že je ostuda chodit k psychiatrovi?

Rozhodně. Lidé se bojí, co by si o nich mysleli ostatní, kdyby brali psychofarmaka a chodili k psychologovi či psychiatrovi. Změnilo se to jedině ve větších městech a spíš u mladších lidí. Podle našich dat ale během covidu došlo k dalšímu navýšení počtu lidí, kteří nevyhledají odbornou pomoc. Velkou roli v tom může hrát právě stigma, které tu kolem odborné pomoci v oblasti duševního zdraví stále ještě panuje.

No a nemohla tomu pomoct právě situace kolem covidu? Nemají lidé větší pochopení pro ty, kteří psychiatra vyhledají, když sami prožívají podobné obtíže?

Myslím, že v důsledku covidu se skutečně stalo celkově přijatelnější mluvit o takových problémech otevřeně. Došlo tu k daleko většímu celospolečenskému vnímání duševního zdraví. Situace na nás doléhá, jsme více schopni si to přiznat a mluvit o tom. Na druhou stranu tu jsou pořád skupiny lidí, pro které je pořád velký problém si přiznat, že mají depresi či trpí úzkostí. Klasickým příkladem jsou muži v dělnických profesích, kteří bydlí v menších městech nebo na vesnicích. 

Související

Koronavirus plní i ordinace psychologů, ti nestíhají. Lidé se k nim včas nedostanou

Jak často se lidé nedostanou k odborníkovi včas? Ordinace se dnes rychle plní, lékaři nestíhají…

Záleží to velmi na tom, v jakém regionu se nacházíte. V Praze je stále dobrá dostupnost psychiatrů či psychologů, ale třeba v Karlových Varech je to podstatně horší. Je si však třeba uvědomit, že jsou zde i jiné formy pomoci, například telefonické linky, on-line chatové služby a podobně. Všeobecná zdravotní pojišťovna zase v reakci na covid spustila program, v rámci něhož mají lidé nárok až na deset hodin psychosociálně-terapeutické intervence. Podobný program nyní přidávají i další pojišťovny.  

První studii jste provedli na jaře, druhou v listopadu. Jsou mezi nimi nějaké rozdíly, ať už v tom, jakými problémy lidé trpí nebo jaké skupiny obyvatel jimi trpí?

Až tak se to neliší. Stejně jako na jaře jsme i na podzim zaznamenali trojnásobný nárůst depresí i rizika sebevražednosti a dvojnásobný nárůst úzkostí. Varující mi přijde, že nadále roste riziko sebevražednosti. Doufám, že se to nepromítne v počtech dokonaných sebevražd.

Na koho se mají obrátit lidé, kteří pomýšlejí na sebevraždu?

V první řadě doporučuji zamyslet se nad tím, jak intenzivní myšlenky na sebevraždu jsou. Jestli jsou zatím pouze teoretické, doporučuji, aby se o nich začali otevřeně bavit s blízkými lidmi, už to může velmi pomoct, a případně kontaktovali odborníka. Pokud už jsou jejich stavy hodně akutní, takže už si třeba dělají konkrétní plány, jak si vzít život, pak doporučuji okamžitě se obrátit na odbornou pomoc, ať už krizová centra nebo linky důvěry. 

Kteří lidé jsou podle vás psychickými problémy v důsledku covidu zasaženi nejvíc?

Zaměřili jsme se na dospělé, kteří nejsou v institucionální péči, jako jsou domovy pro seniory nebo jiná zařízení sociální péče. A mezi nimi jsou nejvíce zasaženi lidé, kteří přišli o práci nebo o příjem, došlo u nich třeba ke zkrácení pracovního úvazku. Druhou skupinou jsou mladí dospělí od 18 do 35 let. Mezi nimi jsou lidé, kteří studují na vysokých školách. Jejich způsob života se změnil mnohem víc než třeba u seniorů. Navíc je to ekonomicky zranitelnější skupina, jejich kariéra se teprve rozbíhá, mají hypotéky či jiné finanční závazky nebo jsou odkázáni na zdroj příjmu z brigád, kterých také ubylo.

Často to jsou lidé, kteří mají malé děti, musí se jim věnovat, u toho zvládat práci on-line. Nároky jsou obrovské a promítá se to do psychické zátěže. Nemáme spolehlivé údaje o dětech a adolescentech, ale jak ze světových studií, tak ze zpětné vazby, kterou dostáváme z různých institucí, škol a organizací, víme, že i u nich došlo k významnému zhoršení duševního zdraví. 

Zkoumali jste, zda se v důsledku covidu zhoršuje psychika lidí, kteří předtím neměli žádné psychické onemocnění, nebo už měli nějaké příznaky před covidem?

My jsme toto přímo nezkoumali, ale z mezinárodních studií vyplývá, že jde převážně o nově vzniklá onemocnění související se stavem okolo pandemie. 

Takže i jinde ve světě lze pozorovat zhoršení psychického stavu populace?

Ano, všude ve světě, kde jsou dostupná kvalitní data, to je podobné. I jiné země zaznamenaly podobný nárůst u těch samých onemocnění. Data jsou překvapivě konzistentní. 

Zaznamenali jste i velký nárůst úzkostných poruch. Co přesně prožívají lidé, u kterých se tyto poruchy objevily?

Úzkostné poruchy se vyznačují strachem, obavami, které vedou k nesoustředěnosti, podrážděnosti, únavě, poruchám spánku. Často jsou přítomné fyzické příznaky, bolesti, nechutenství, bušení srdce a podobně. Mohou se vyskytovat i panické návaly, včetně návalů horka, pocení. A všechno to vede ke sníženému fungování a horší kvalitě života.

Související

Covid odkryl, jak velkým tabu se umírání stalo. Upínáme se k iluzím, říká lékař

Může celkové zhoršení psychického stavu populace souviset i s proděláním covidu?

Ano, ze světa víme, že u lidí, kteří prodělali covid, dochází ve zvýšené míře k výskytu úzkostí, depresí či jiných onemocnění. 

Může mít dlouhodobá izolace negativní následky i do budoucna?

To je něco, z čeho mám obavy. Na jaře jsem si myslel, že by na podzim mohlo dojít k významnému poklesu ve výskytu duševních onemocnění oproti první vlně lockdownu. Jenže je to naopak. A problémy mohou o to delší dobu odeznívat. Obávám se, že počet lidí, u kterých se nově vyskytly psychické problémy, nebude klesat tak rychle, jak bychom chtěli. 

V rámci Národního ústavu duševního zdraví jste nově spustili web www.opatruj.se. Komu a jak má pomáhat?

Je určen pro širokou veřejnost, které chceme ukázat, že si lidé často mohou významně pomoct sami tím, že budou posilovat svoji psychickou odolnost, pečovat o své duševní zdraví, pomáhat sobě i ostatním. Chceme veřejnosti vzkázat, že je v pořádku prožívat obtíže, protože mimořádná doba přináší mimořádné psychické nároky. Je ale potřeba starat se sám o sebe, a pokud to nestačí, vyhledat odbornou pomoc. Lidé dnes často nevědomě dělají mnoho věcí, které přispívají k jejich psychické pohodě - sportují, relaxují. Je ale dobré si o tom přečíst a zjistit, co lze dělat nad rámec běžných činností, co dalšího mohu do svého života zařadit. Lidé se také na webu mohou otestovat, zda trpí depresí nebo úzkostí či jaká je jejich psychická pohoda.