Praha - Podle neoficiálních zpráv z Bruselu přestal být vzhledem k nekončící krizi EU po letech pojem „dvourychlostní Evropa" tabu.
Takový scénář nyní před červnovým summitem v rozhovoru s Aktuálně.cz potvrzuje i česká velvyslankyně při Evropské unii Milena Vicenová.
„Státy, které budou chtít pokračovat v hlubší integraci a využívat společnou měnu, se budou muset jasně rozhodnout, zda jsou ochotny nést i velmi přísná pravidla. A státy, které toto rozhodnutí nebudou chtít udělat, budou spolupracovat volněji," říká diplomatka, kterou čekají na postu v Bruselu poslední týdny.
Během léta by ji po odsloužených standardních čtyřech letech měl vystřídat současný velvyslanec při NATO Martin Povejšil.
Kam se postaví Česko, Vicenová předvídat nechce. Půjde o rozhodnutí vlády. Nicméně sama označila za jeden z příkladů hlubší integrace unijní pakt o rozpočtové odpovědnosti, k němuž premiér Petr Nečas odmítl začátkem letošního roku za Česko připojit svůj podpis.
Aktuálně.cz: Evropská unie teď stojí na křižovatce. Bude znamenat rozštěpení Evropské unie, tak jak ji známe?
Mám za to, že Evropa se blíží zásadní křižovatce. Převládá názor, že bude nutné doplnit a posílit některé prvky, které dosud v evropské měnové unii chyběly. Je to další krok k mnohem hlubší integraci. Ale ukazuje se, že mezi členskými státy eurozóny, ale i mezi státy stojícími mimo eurozónu jsou názory různé a je také různá ochota předat kus kompetencí nebo respektovat závazná pravidla.
A.cz: Vznikne dvourychlostní Evropa?
Teď se ukáže, jaký bude další vývoj. Státy, které budou chtít pokračovat v hlubší integraci a využívat společnou měnu, se budou muset jasně rozhodnout, zda jsou ochotny nést i velmi přísná pravidla. A státy, které toto rozhodnutí nebudou chtít udělat, budou spolupracovat volněji.
A.cz: Co to znamená volněji?
Spíš bych se zaměřila na to, co mohou znamenat přísnější pravidla. Ta už počátkem letošního roku nastavil i fiskální pakt. Ten stanoví, že dodržování rozpočtové kázně by mělo být zakotveno v ústavách. Některé kroky půjdou pravděpodobně dál. Časem se mohou stát realitou eurobondy (společné evropské dluhopisy - pozn. redakce) nebo bankovní unie. Na evropské úrovni se může rozhodovat o některých fiskálních otázkách, může se přikročit k větší daňové koordinaci. Lze počítat i s větší rolí Evropského parlamentu.
Rozhodnutí je na Nečasovi
A.cz: Počítá ještě někdo s Českem v těchto jednáních, když už dalo najevo svůj postoj k prohlubování evropské integrace odmítnutím fiskálního paktu? Baví se s námi ještě někdo o možnostech integrace?
V diplomacii platí zásada - nejdřív počkejme, jaký návrh bude. Ovlivněme maximálně jeho podobu, teprve pak se rozhodne. A rozhodnutí samozřejmě bude muset udělat vláda. Platí i pravidlo - jednání se uzavírá až po projednání všech detailů. Každý vyjednávač vám potvrdí, že dokud není dojednáno vše, není dojednáno nic.
A.cz: Má Česko šanci tato jednání ovlivnit, když už premiér Nečas řekl "ne" fiskálnímu paktu?
Pokaždé bojujeme za to, aby u tak zásadních jednání byla přítomna celá sedmadvacítka. Já osobně prosazuji i to, abychom po každém summitu eurozóny byli podrobně informováni o průběhu a o výsledcích jednání. Nedávno jsme měli pracovní setkání s šéfem kabinetu předsedy Evropské rady Hermana van Rompuye Fransem van Daele. Ten jasně řekl, že do úvodní fáze jednání, než se rozhodnou o dalším postupu, budou zapojeny všechny státy.
A.cz: Jaký teď bude jízdní řád těchto jednání a změn v evropské integraci?
Předpokládám, že na Evropské radě 28. a 29. června bude představen celkový návrh, zaměřený kromě fiskální disciplíny také na růst a podporu zaměstnanosti. Na vlastní jednání bude čas mezi červnem a říjnem, do konce roku by mělo být rozhodnuto.
A.cz: Summit v červnu tedy přinese jakýsi bodový scénář další integrace EU?
Umím si představit jasný scénář postupných kroků včetně posílení role Evropského parlamentu a Komise. Čeká se obecně větší důraz na růst a podporu konkurenceschopnosti. V praxi mohou být zavedena například daleko přísnější pravidla pro evropskou strukturální politiku tak, aby výdaje v této oblasti přinášely ekonomický profit. Dovedu si také představit větší úsilí o zapojení soukromého kapitálu. Bude se apelovat na to, aby sociální politika členských zemí kladla důraz na efektivní využívání pracovních sil, přitvrdí penzijní reformy.
Brusel nám nerozumí
A.cz: Jaké bude mít případné rozštěpení EU důsledky? Není to konec myšlenky evropské integrace?
Na další vývoj eurozóny i EU mají státy, občané i politici různé pohledy. Ty země, které si vedou ekonomicky dobře, se domnívají, že společná změna je pro ně přínosem. Například Německo má určitě zájem pokračovat ve společné měně. Ale znamená to také, že pokud se na projektu evropské měnové unie a jeho udržení členské státy finančně podílejí, určitě budou chtít přísnější záruky a pravidla od příjemců pomoci. Tyto země budou tvořit tvrdší jádro.
A.cz: Které země budou zdrženlivější?
Například Velká Británie má silný bankovní sektor a bude k hlubší integraci váhavější a zdrženlivější. I tam však zaznívají hlasy o tom, že udržet EU je velmi důležité. Silný bankovní sektor má i Švédsko, které před časem prošlo vážnou bankovní krizí, kterou dobře zvládlo. I to se může projevit při rozhodování. Mezi silné zastánce evropského projektu patří země Beneluxu nebo třeba Polsko.
A.cz: Co Češi?
Úkolem nás, diplomatů na Stálém zastoupení ČR v Bruselu, je získat co nejvíce informací, sondujeme v zákulisí, děláme analýzy, odhadujeme společně s kolegy z celé sedmadvacítky další vývoj. Rozhodnutí o zapojení do hlubší integrace se udělá doma, v České republice.
A:cz: Jaký byl důsledek nepřijetí fiskálního paktu?
Situaci po rozhodnutí premiéra České republiky nepřistoupit k fiskálnímu paktu nelze rozhodně srovnávat se situací v době ratifikace Lisabonské smlouvy. U fiskálního paktu stačí, když fiskální pakt schválí dvanáct zemí eurozóny. Proto nejsme zdaleka v takovém centru pozornosti, jako to bylo v době schvalování Lisabonu. Spíš v Bruselu našim partnerům nebyly jasné a srozumitelné argumenty a motivy České republiky. Jsme totiž známí tím, že na jednáních prosazujeme často právě rozpočtovou zodpovědnost.
A.cz: Jak jste jim to vysvětlovala?
Mí kolegové se tentokrát moc neptali, rozhodnutí jsem označila za naši vnitropolitickou otázku.
A.cz: Jak se krize a poslední události podepsaly na EU, je tam méně optimismu?
Ano, je to tak. Přibylo euroskepse, ubylo nadšení pro evropský projekt. Výrazně se ale také posouvají rozhodnutí směrem, který byl ještě nedávno nemyslitelný. Vzpomínám, jak se těžko Evropská unie sžívala s myšlenkou na předsedu Evropské rady, dnes se už nikdo nepozastavuje a mnozí připouštějí jeho přínos. Nikdo už nepolemizuje například o smyslu ustavení například úřadů pro dozor nad bankami či nad pojišťovnictvím a penzijními systémy. Teď se mluví o bankovní unii a hlubší politické integraci. Je vidět, že pod tlakem krize se pohled členských států mění.
