Před několika dny představila vaše domovská Všeobecná fakultní nemocnice elektrošokovou terapii, kde jste ji před pěti lety začali dělat ambulantně, a mimo jiné zazněla informace, že tuto léčbu podstoupí milion pacientů ročně. Když se řekne elektrošoky, většina lidí si vybaví například scénu z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde je dostává Jack Nicholson. Dost u toho trpí. Jak se současná metoda od této představy liší?
Metoda se od představy liší dost radikálně. Za osmdesát let, co elektrokonvulzivní terapie prochází vývojem, se změnila jednak metodologie toho, jak se provádí, i technologie přístrojů. V Přeletu nad kukaččím hnízdem jsou elektrošoky Jacku Nickolsonovi podávané bez anestezie a bez jakékoliv indikace jako trest za jeho chování. Takovou indikaci terapie rozhodně nemá.
Je v současné době terapie bolestivá?
Metoda je naprosto bezbolestná, provádí se v krátké celkové anestezii, takže při tom člověk nic necítí. Trvá to několik sekund. A protože se dnes krom anestezie podávají i myorelaxancia, která uvolňují svalstvo, tak i samotný záchvat trvá několik sekund. Je to krátké zachvění. Realita není tak dramatická jako ve filmu.
Pomáhaly elektrošoky v minulosti, nebo šlo spíše o trest?
O trest určitě nešlo. Počátky této terapie spadají do třicátých let, kdy už byla dostatečně zmapovaná duševní onemocnění. Bylo toho ale dosti málo, co se pro některé pacienty dalo udělat, protože neexistovaly dnešní léky. Vědělo se ale, že od některých symptomů uleví, když se vyvolá záchvat.
Vyvolání záchvatu tedy tehdy byla nová, průlomová metoda?
O tom se vědělo už ve starověkém Římě. Už tehdy byla popsaná léčba elektrickými rejnoky, kteří se přikládali lidem na hlavu, aby se jim ulevilo od symptomů toho, co popisovali jako těžkou melancholii. To bylo první, primitivní užití elektrokonvulzivní terapie. V době, kdy nikdo netušil, co je to elektřina. Je to reálně popsané a zdokumentované. Efekt byl zřejmě objevený úplnou náhodou.
Jak se metoda vyvíjela v novověku?
Na začátku dvacátého století se tyto záchvaty vyvolávaly sofistikovaněji. Používaly se k tomu různé chemické látky. Byly tak snahy navodit je horečkou, známé jsou i inzulinové šoky, které můžete vidět například ve filmu Čistá mysl, kde Russell Crowe hraje matematika Johna Nashe, který se léčil se schizofrenií. Inzulinové šoky mají ale dost nežádoucích účinků a jejich opakované podávání je dost nebezpečné.
V Itálii se tak tehdy vrátili k prapůvodní myšlence a vznikl první přístroj. Léčily se tím těžké deprese, které nereagovaly na psychoterapii, a také těžká psychotická onemocnění jako schizofrenie. V mezičase se v padesátých, šedesátých letech objevovaly první léky, takže metoda trochu ustoupila. V dnešní době se tak podává na rezistentní onemocnění jako rezistentní deprese a psychotické onemocnění. Tam, kde selhává farmakologická léčba.
Když člověk bere například antidepresiva, trvá pět až šest týdnů než zaberou. Je tedy léčba elektrošoky rychlejší?
Je to samozřejmě individuální, ale většinou je v porovnání s antidepresivní léčbou nástup účinků o dost rychlejší. Účinky nastupují už za týden, případně za dva týdny. U antidepresiv je to oněch pět až šest týdnů. Nemusí vám také zabrat hned první antidepresivum, léčba se mění a čekáte až dva tři měsíce.
Pacientům se tedy poměrně rychle uleví. Ví se ale proč? Tedy jaké mechanismy léčba elektrošoky v mozku spouští?
Navzdory intenzivnímu výzkumu se přesný mechanismus efektu doteď nezná. Ví se například, že léčba elektrošoky zasahuje do tvorby nových synapsí mezi neurony. Ví se, že spouští tvorbu nových neuronů. Ví se, že zasahuje do imunitních reakcí. Léčba mozek zasahuje na různých úrovních, tedy od buněčné až po molekulární. Ale není jasné, který mechanismus je nejpodstatnější pro efekt. Mluví se o tom, že jde o kombinaci. Nicméně my máme za osmdesát let užívání zmapované, jaký to má efekt, jaké to má nežádoucí účinky a rizika. Z toho důvodu můžeme léčbu bezpečně provádět.
Záchvat trvá zhruba dvacet vteřin
Jaké jsou tedy nežádoucí účinky metody?
Úplně nejčastější negativní účinky se dají jednoduše řešit. Jsou to bolesti hlavy a bolesti svalů. Ty se dají dobře zvládnout pouze užitím paralenu či ibalginu. Poměrně časté jsou krátkodobé poruchy paměti. Ty se týkají událostí, které se staly bezprostředně před a po výkonu. Velmi vzácně bývá efekt na dlouhodobou paměť. Důležité je, že všechny tyto poruchy jsou v devětadevadesáti procentech úplně reverzibilní (vratné).
Jak dlouho trvá, než odezní?
Poruchy krátkodobé paměti odeznívají do třech měsíců, v případě dlouhodobé paměti je to do jednoho roku po ukončení léčby. V minulosti, když byly přístroje z dnešního pohledu primitivní, se používal sinusový proud. Zásadní rozdíl v technologii spočívá v tom, že přístroj proud příliš nemodifikoval, byl to ten stejný proud, který například vyživuje počítač. Přišlo se na to, že je neurotoxický, když se aplikuje opakovaně. Takže měl závažnější vedlejší účinky. Mohlo docházet k větším paměťovým poruchám.
Ale nikdy, ani historicky, to nebylo tak drastické, jako je to popisováno ve filmech. Efekt nikdy nebyl takový, že by vám to dokázalo změnit například osobnost.
Je zajímavé, že když se podíváte na Přelet nad kukaččím hnízdem, tak Nicholson podstoupil elektrošoky a po výkonu byl v pořádku. Na konci filmu mu ale udělali lobotomii a to byla věc, která ho změnila, která mu ublížila. Lidé ale mají elektrošoky spojené hlavně s tímto filmem, s tím, že to mění osobnost. Navzdory tomu, že ani v tomto filmu to tak nebylo zobrazené.
Nicholson léčbu ve filmu podstupuje nedobrovolně. Lze dnes pacienta léčit bez jeho souhlasu?
Ne. K léčbě potřebujete souhlas pacienta. Existuje ale takzvané provedení elektrokonvulzivní terapie z vitální indikace. Ale ani tehdy se nedá mluvit o tom, že je to léčba proti vůli pacienta. Je to podobná situace, jako když například jdete po chodníku, uklouznete, rozbijete si hlavu, padnete do bezvědomí a vezmou vás do nemocnice. Tam zjistí, že krvácíte do mozku a potřebujete okamžitě operaci, jinak zemřete.
Pokud jste se předtím nevyslovil, že v žádném případě nechcete operaci podstoupit, tak vás z vitální indikace, přestože nemůže vyjádřit souhlas, budou operovat. Tyto indikace existují i v psychiatrii.
Jaké jsou tedy případy této indikace?
Je to například syndrom katatonie (soubor pohybových poruch, které doprovázejí určitá onemocnění centrálního nervového systému včetně psychiatrických chorob, pozn. red.), kdy je člověk v ohrožení života a nedokáže komunikovat. Není schopný vyjádřit souhlas nebo nesouhlas.
V takovém případě se dá elektrokonvulzivní terapie použít. Samozřejmě v momentě, kdy je člověk schopný komunikace, musíte mít souhlas. Když pacient další léčbu nechce, musíte to respektovat a musíme ji přerušit.
Kteří pacienti jsou obecně elektrošoky léčeni?
Nejčastějším onemocněním je farmakologicky rezistentní deprese, to je zhruba sedmdesát procent lidí. Poté dvacet pět až dvacet osm procent jsou rezistentní psychotická onemocnění jako schizofrenie, schizoafektivní porucha a podobně. Jedno až dvě procenta ročně jsou pak stavy jako syndrom katatonie nebo neuroleptický maligní syndrom, což jsou akutní, život ohrožující stavy.
Jak pro pacienta probíhá typické sezení?
Člověk k nám přijde ráno nalačno. S pacientem si popovídáme, rozebere, jak se cítí. Jaký byl dosavadní efekt léčby. Poté se pacient položí na lůžko, kde jsou monitorovány jeho fyziologické funkce. Měří se mu tlak, EKG a EEG. Anesteziolog ho pak uspí. Anestezie je krátká, trvá tři, čtyři minuty. Když člověk spí, přiložíme mu na hlavu elektrody a spustíme elektrický impulz. Ten trvá maximálně osm sekund. Poté následuje záchvat podobný epileptickému, který by neměl přesáhnout dvacet sekund.
To je vše?
Ano, pacient se pak převeze na dospávací pokoj, kde je opět sledován tlak a EKG. Tam se člověk za pár minut probudí a je normálně schopný komunikovat. Poté si ještě může tři až čtyři hodiny odpočinout na pozorovacím pokoji. Pak může odejít. Nemá žádná omezení. Jen kvůli anestezii nedoporučujeme ten stejný den řídit motorová vozidla.
VIDEO: Alkohol vám něco půjčí, ale je to půjčka na dost vysokou splátku, říká psychiatr Karel Nešpor
