Praha - Reforma vysokých škol z dílny ministra školství Josefa Dobeše otevírá cestu k plíživé privatizaci dosud prakticky nedotknutelného majetku v hodnotě desítek miliard.
Veřejné vysoké školy mají mít nově možnost majetkově vstupovat do firem - například tak, že jím budou ručit.
Rozhodovat o tom má rada vysokých škol, jejíž členové mohou být například aktivní politici nebo podnikatelé, které do funkcí jmenuje ministr. Vyplývá to ze znění věcného záměru zákona o vysokých školách.
Část akademické obce kvůli tomu bije na poplach, považují to za velký hazard s osudem škol.
Majetky univerzit jsou totiž velmi lákavým soustem a lze mezi nimi najít například mnoho potenciálních realitních klenotů. Jen pro ilustraci - samotná Univerzita Karlova vlastnila ke konci roku 2010 stavby a pozemky v hodnotě přesahující deset miliard korun.
"V roce 1998 byly na vysoké školy převedeny majetky, s nimiž v podstatě nejde nic dělat, nelze je prodat, spekulovat s nimi a podobně. V tomto nastavení by se mohly objevit skupiny, které budou mít ambice majetek univerzit vyvést," říká Miroslav Jašurek, předseda Studentské komory Rady vysokých škol (RVŠ).
Co se píše v návrhu zákona
Veřejná vysoká škola bude oprávněna být členem právnických osob nebo se na právnické osobě účastnit majetkově jako podílník, nebude-li taková účast na jiné právnické osobě odporovat poslání veřejné vysoké školy.
Ke vkladu majetku veřejné vysoké školy do jiné právnické osoby bude zapotřebí souhlasu rady veřejné vysoké školy a v případech vymezených statutem veřejné vysoké školy též souhlasu akademického senátu.
Podle Jašurkova kolegy, předsedy legislativní komise RVŠ Marka Hodulíka, byl doposud vyloučen majetek, který na vysokou školu převedl stát a dále peníze získané od státu. Vysoká škola se také podle Hodulíka nemohla stát neomezeně ručícím společníkem, který ručí za závazky této právnické osoby celým svým majetkem.
"To vše nyní padá. Je to velký hazard s majetkem státu i škol samotných," dodává Hodulík.
Obavy panují hlavně proto, že o majetku univerzit bude rozhodovat rektor a zejména rada vysoké školy.
Třetinu jejích členů bude nominovat ministr, druhou třetinu pak sám rektor. V radě se tak mohou objevit i politici, podnikatelé, či další vlivní "lidé z praxe".
"Tato jedna třetina může být díky svému zázemí velice silná. Druhou třetinu volí rektor a na to, koho vybere, mohou být vyvíjeny velké tlaky," říká Jašurek.
Nejmenší možný počet členů rady je devět lidí. Usnášeníschopná je v momentě, kdy se sejde nejméně pět jejích členů. "Ti přijímají rozhodnutí nadpoloviční většinou - a to je přesně ona třetina členů, které navrhuje rektor, nebo ministr," vysvětluje Hodulík, jak velkou roli může mít "pouhá třetina" rady.
Tím by se mohl poměr sil poměrně jednoduše zvrátit tak, aby došlo k naplnění obchodních a politických zájmů lidí přítomných v radě vysoké školy.
Dlouhé prsty byznysu
O tom, že by lidé z podnikatelské sféry měli na získání vlivu na vysoké školy zálusk, svědčí i nedávný případ stížnosti liberecké stavební společnosti Syner.
Její dlouhodobý kritik, liberecký zastupitel a doktorand z pražské Univerzity Karlovy Jaromír Baxa, vloni zveřejnil studii, naznačující propojení Syneru a libereckých zastupitelů.
Ve své případové studii, navazující na předchozí práci organizace Transparency International, ukázal na objem zakázek, které podle něj díky tomu firma od města Liberec získala.
Syner ve stížnosti zaslané rektorovi Univerzity Karlovy Václavu Hamplovi označil Baxovu studii za "bezduchou a bezobsažnou slátaninu" a vyzval ho k tomu, aby na to reagoval.
V opačném případě Syner naznačuje možné poškození dobrého jména fakulty a využití svých vztahů s "nejvýznamnějšími společnostmi, které u nás působí".
Podle Hampla by v momentě, kdy významní lokální podnikatelé typu Syner v Liberci získají význačné slovo na to, jak budou univerzity řízené a jak se budou navenek chovat, mohlo být ovlivněno stanovisko i k takovýmhle podobným kauzám.
A právě v podobných záležitostech cítí rektor největší české univerzity velkou chuť k tomu, aby mohly být vysoké školy v těchto věcech trochu více ovládány.
"A to je přesně ten případ, kdy se začínáme bavit o akademické svobodě. Tlaky na to, jak přesně se vyjádříme, bez ohledu na to, jestli se odborně vyjádříme tak nebo onak, můžou být větší," dodává k tomu pro Aktuálně.cz Hampl.
Nemocnice a.s.?
Pokusu o prolomení ochrany svého majetku už české univerzity jednou čelily, a to v letech 2007 a 2008.
Tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) totiž plánoval převést fakultní nemocnice na akciové společnosti.
V nich měla mít univerzita třetinový podíl, zbylé dvě třetiny potom měly připadnout státu. Ten by ovšem mohl se svým podílem dělat cokoliv, včetně prodeje a převedení do soukromého vlastnictví.
Kritici varovali před možnou privatizací fakultních nemocnic; proti byl i tehdejší ministr školství Ondřej Liška (SZ). Topolánkova vláda nakonec od tohoto návrhu ustoupila.
V té době působil v čele hradecké fakultní nemocnice současný ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09). Ten nyní navrhuje, aby se fakultní nemocnice staly univerzitními a fungovaly jako nezisková zařízení.
Mělo by dojít k rozšíření jejich nezávislosti, a pokud by mělo dojít k privatizaci některé z nemocnic, musel by tento krok schválit parlament.
