Pokud bude zákon schválen, co se pro pacienty změní?
Některé zdravotnické prostředky, které dnes nejsou plně hrazené z veřejného pojištění, budou nově hrazeny, a navíc bez doplatku. To se bude týkat například diabetiků, kteří potřebují náplasťové inzulinové pumpy či senzory měření glykemie. Nově budou hrazené i některé prostředky v oblasti vlhkého hojení ran. Stejně tak se začnou hradit vysoce výkonné inhalátory, terapeutická obuv, pomůcky na kompresivní terapii při popáleninách či vibrační sluchadla. Výrazně vyšší úhradu budou mít také sluchadla pro děti s poruchou sluchu a tak dále.
Tyto novinky budou vyžadovat více peněz ze zdravotního pojištění. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny vyčíslily odhadovaný jednorázový nárůst výdajů na 200 milionů korun, nárůst výdajů o stamiliony očekává také VZP.
Je pravda, že zařazení nových pomůcek do úhrad povede k novým nákladům. Nicméně v oblasti jiných pomůcek dojde naopak k dílčím úsporám, například v oblasti proužků na měření hladiny cukru v krvi, kde se snižuje významně úhrada na úroveň cen v okolních zemích.
Jak autoři zákona vybrali zrovna ty pomůcky, které dostanou nově úhradu? Podle jakého klíče rozhodovali, kteří pacienti budou zvýhodněni a kteří ne?
Například lidé s poruchou sluchu byli dosud velmi diskriminováni, nyní doplácejí desetitisícové částky. Dnes měl dětský pacient používající na obou uších sluchadla na kostní vedení úhradu 3400 Kč za jedno sluchadlo, nově bude pojišťovna platit 10 500 Kč za jedno sluchadlo. Vibrační sluchadla se dnes nehradí dospělým pacientům vůbec, nově budou mít úhradu 20 tisíc korun za jedno sluchadlo.
Mezi produkty, které budou mít pacienti nově bez doplatku, budou také pomůcky na vlhké hojení ran. To je zrovna téma, které novinářům nabízejí různé PR agentury. Bude zvýhodnění této skupiny zdravotnických prostředků pro pacienty opravdu potřebné, nebo jde spíše o výsledek lobbingu výrobců?
Rozhodně jde o krok směrem k úsporám ve zdravotním pojištění. Protože například nesprávně ošetřovaný bércový vřed nebo diabetická noha generuje velké náklady. Pojišťovny jsou tak maximálně motivované k tomu, aby pacienti dostávali nejmodernější materiály a ušetřily se finance za komplikace při hojení.
Nová legislativa některým diabetikům pomůže. Ale těžce nemocní diabetici, kteří kvůli nemoci musí podstoupit amputaci nohy, budou muset za protézu doplácet až 3000 korun, ačkoliv dnes měli na individuálně zhotovované protézy plnou úhradu. Není to vůči těmto těžce nemocným nespravedlivé?
V této kategorii existovalo poměrně velké zneužívání zdravotnických pomůcek. Řada pacientů, kteří byli "ležáci", měla pod postelí pravidelně novou protézu dolní končetiny, nebo dokonce obuv na nohu, kterou už měli amputovanou. Je to opatření proti nepoctivcům z řad dodavatelů, kteří ty pomůcky dodávali a nechali si je proplácet od pojišťoven, přestože je pacienti po amputaci nebyli schopni využívat. V oblasti individuální protetiky padly i odsuzující rozsudky. Takže je to oblast, kde unikalo velké množství peněz.
To opatření ale dopadne na lidi, kteří by rádi chodili, namísto toho, aby byli na invalidním vozíku. Jednorázový výdaj tři tisíce korun může být pro invalidního důchodce problém.
Ano, v této kategorii ten náklad bude, je to politické rozhodnutí. Na druhou stranu jiní pacienti byli zatíženi spoluúčastí už dříve a toto byla jedna privilegovaná skupina pacientů, která dosud nic nedoplácela. Navíc 3000 Kč je maximální limit, nikoliv automatická výše doplatku. Ve většině případů bude spoluúčast nižší.
Velké výdaje jdou na inkontinenční pomůcky, za které pojišťovny každý rok zaplatí kolem dvou miliard korun. Změní se nějak spoluúčast pacientů v této oblasti?
Lidé, kteří si inkontinenční pleny vyzvedávají v lékárnách, doplácejí už dnes. V domovech důchodců ale tyto doplatky dosud nebyly. Některé domovy důchodců totiž s inkontinenčními pomůckami různě šmelí a pacient pak nedostává tolik plen, na kolik má nárok. Proto nově zavádíme u těchto pacientů spoluúčast ve výši dvou procent, což dělá zhruba 30 korun za měsíc. Očekáváme od toho, že to bude administrativní komplikace šmeliny a že už se nikomu nevyplatí okrádat koncové klienty.
Vyjmenoval jste, kteří pacienti budou nově ze zákona profitovat. Co když tomu ale bude ve finále jinak? Nový zákon nepočítá s tím, že budou stanovené cenové stropy jako u léků. Pokud výrobci nebudou solidární s pacienty, ceny mohou letět vzhůru a rozdíl mezi úhradou a cenou zaplatí pacient. Jakou bude mít pacient garanci, že k tomu nedojde?
Stejnou jako dosud. Dnešní stropy stanovené v číselnících pojišťoven se týkaly pouze úhrad, nikoliv cen. To, že většina dodavatelů držela ceny na úrovni úhrad, bylo jejich dobrovolné rozhodnutí. Zdravotní pojišťovny nikdy neměly žádný nástroj regulace cen.
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že ke zdražení pomůcek nedojde, ale zároveň jedním dechem dodává, že pokud by mělo dojít ke skokovému nárůstu cen, pak lze přistoupit k výraznější cenové regulaci. Neměla by být tedy garance cenových stropů přímo v zákoně?
Jakmile bychom zastropovali cenu jako u léků, hrozí, že zdravotnické prostředky budou reexportovány do zahraničí, podobně jako je tomu dnes u léků. Buď budeme pacientům garantovat, že nebudou na nic doplácet, ale bude tam riziko, že se pomůcky budou vyvážet ven a nebudou vždy dostupné, nebo budeme mít jistotu, že budou pomůcky dostupné, ale tu a tam bude někde nějaká mírná spoluúčast.
Nově bude fungovat dohoda o nejvyšší ceně výrobků. Výrobce se v ní zaváže, že nebude dodávat pomůcky dráž než za uvedenou cenu. Poté SÚKL srazí úhradu všech zaměnitelných výrobků na úroveň nabídky tohoto výrobce. Co když ale půjde o nabídku nízké ceny od výrobce nízké kvality? Nově tak automaticky klesne úhrada všem ostatním výrobkům na úroveň tohoto nejlacinějšího. Pomůckám, které teď byly bez doplatku, najednou vznikne doplatek. Nestane se tak ze současného standardu nově nadstandard?
To se nikdy nestane, protože by se tyto výrobky - méně kvalitní společně s "nadstandardními" - nikdy nemohly dostat do jedné zaměnitelné skupiny. Ve skupině zaměnitelných budou jen tehdy, pokud budou mít stejné parametry.
Kdo bude posuzovat to, zda jsou výrobky srovnatelně kvalitní?
Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ten bude garantovat, že zaměnitelné prostředky v dané skupině budou mít stejnou kvalitu. U každého prostředku budou jasná kritéria. Například u inkontinenčních prostředků to bude otázka savosti, velikosti, obvodu v pase, množství superabsorbentu a podobně. Jsou to jednoduchá kritéria, díky kterým je úřad schopen dát do jedné skupiny jen takové prostředky, které se neliší kvalitou, ale jen obalem a značkou.
Jste spolutvůrcem novely o úhradách zdravotnických prostředků. Zároveň vedete firmu, která poskytuje poradenství výrobcům zdravotnických pomůcek, jak získat co nejvýhodnější podmínky úhrad v ČR. Co odpovídáte na dotazy, zda nejste ve střetu zájmů?
Působení ve společnosti Porta Medica mě samozřejmě udržuje v kontaktu s realitou a s terénem. Nicméně ty hlavní zkušenosti, které jsem využil při přípravě tohoto zákona, vyplynuly z mého působení na ministerstvu zdravotnictví před šesti lety, kdy jsem tam měl na starosti stejnou agendu. Připravovali jsme novou legislativu na úhradu zdravotnických prostředků už tehdy, dokonce se nám ji podařilo dostat až do parlamentu, ale kvůli výměně několika ministrů tento návrh nakonec stáhli z projednávání dříve, než ho poslanci mohli schválit.
V současné době ale ve firmě stále působíte a zároveň jste spoluautorem zákona, který upravuje stejnou agendu. Takže de facto navrhovatel zákona je zároveň účastníkem soutěže…
Ano, ale rozdíl je, když přijde někdo na ministerstvo s tím, že má napsanou legislativu, a přes konexe se ji snaží prosadit. Na přípravě tohoto zákona se ale podílelo velké množství lidí, kteří mohou dosvědčit, že jsem nikdy nebyl iniciátorem jakýchkoliv zásadních změn. Existují zápisy ze schůzí, ve kterých je vidět, kdo navrhoval jaká opatření. Moje role v pracovní skupině byla spíše mediační, zprostředkovával jsem soulad mezi různými stranami, naslouchal všem připomínkám, včetně podnětů od pacientů.
