Praha - Sociálním demokratům již brzy dorazí do schránek speciální dopis ze stranické centrály v Lidovém domě. Bude v něm hlasovací lístek a na něm tři otázky: zda se mají zavést vnitrostranické primárky, zda mají být stanoveny kvóty na počet žen na kandidátkách a zda se mají omezit souběhy veřejných funkcí.
Spíš než o výsledek jde ale v unikátním referendu o něco mnohem podstatnějšího. A sice o snahu oživit skomírající stranu a pokud možno odvrátit hrozbu, že se ČSSD vydá ve stopách ODS, která padla na politické dno a bojuje o přežití.
Sociální demokraté se svým dřívějším hlavním rivalům podobají více, než by chtěli. Už řadu měsíců jim klesají preference a po hubené výhře ve sněmovních volbách desítky straníků přišly o práci. Navíc po sedmi letech v opozici ani vytoužené vládní angažmá není úplně to pravé. ČSSD má ve vládě jen mírnou převahu, premiéra Sobotku zastiňuje ministr financí Andrej Babiš z hnutí ANO a roky připravovaní ministři nejsou většinou na veřejnosti ani vidět.
To dohromady vede k tomu, že v ČSSD začíná panovat poraženecká nálada, apatie a nezájem a sami členové začínají svoji stranu přirovnávat k padající ODS, byť většinou podobně hovoří jen mimo mikrofony. "Slýchám od straníků denně, že jediný rozdíl mezi námi a ODS jsou dva roky,“ říká jihočeský hejtman Jiří Zimola.
"Já ale naše šance hodnotím střízlivě. Nejsem až takový fatalista, abych si myslel, že spějeme do záhuby,“ dodává jeden z mužů, kteří po posledních sněmovních volbách zosnovali neúspěšný puč a pokusili se sesadit vedení Bohuslava Sobotky.
Sám premiér si problémy své strany dobře uvědomuje. Vidí, jak se sociální demokracie nedokáže bránit hnutí ANO ani oslovit mladé, a rozhodl se s tím bojovat. "Tradiční politické strany se musí změnit, aby se udržely na politické scéně. Více se otevřít,“ prohlásil Sobotka na posledním jednání špiček ČSSD. Právě tam prosadil vnitrostranické referendum s nadějí, že to je recept na stranickou krizi. Jenže to zdaleka nebude stačit na všechny sociálnědemokratické neduhy.
Sobotkovo nevítězství
Pád ČSSD začal po sněmovních volbách. Průzkumy straně nejprve slibovaly přes třicet procent hlasů a sociální demokraté si začali mezi sebou rozdělovat funkce. Jenže pak do předvolebního boje vstoupilo hnutí ANO a jeho jednoduchá hesla zaplavila na tisících billboardů celou republiku.
Zaskočení sociální demokraté vůbec nedokázali zareagovat a jen sledovali, jak i jim, stejně jako ostatním stranám, projekt Andreje Babiše ubírá voliče. V sobotu 26. října pak při vyhlášení volebních výsledků muselo být Bohuslavu Sobotkovi obzvláště úzko. Jeho strana sice volby vyhrála, ovšem s jedním z nejhorších výsledků v historii. Jen těsně překonala hranici 20 procent a o pouhá dvě procenta porazila Babišovo ANO.
Reakce přišla téměř okamžitě. Už po pár hodinách se pokusil Sobotku sesadit z čela strany jeho první místopředseda a jihomoravský hejtman Michal Hašek. Sobotka útok ustál – pomohlo mu veřejné mínění, Andrej Babiš i chyby samotného Haška.
To všechno ale vydrželo jen pár týdnů a Sobotkovi nezbylo nic jiného než se spojit s těmi, kterými v politice roky pohrdal – třeba s vlivnou buňkou pražské ČSSD.
S jejím bývalým předsedou Petrem Hulinským býval Sobotka otevřený nepřítel, v lednu během skládání vlády mu ale přesto přidělil post náměstka na ministerstvu školství. Bývalého zastupitele Miroslava Pocheho zase otevřeně vyzval k odchodu z politiky, když v roce 2010 těsně před komunálními volbami vyšlo najevo, že podvádí s členskými příspěvky pro stranu a snaží se obcházet daňové zákony.
Jenže i na to oslabený Sobotka zapomněl a na jaře vyslal Pocheho na volitelné čtvrté místo kandidátky do Evropského parlamentu. Prakticky mu tak přidělil lukrativní post v Bruselu, kam byl zvolen.
V čele kandidátky "kulich“
Dohodu s pražskou buňkou pak utvrdil Sobotka i spoluprací s bývalou hvězdou ČSSD z doby vlády Miloše Zemana a nynějším pražským zastupitelem Karlem Březinou. Toho nechal zaměstnat v Lidovém domě dokonce jako svého asistenta. Sobotka si tak sice pojistil vnitrostranickou pozici, jenže do politiky vrátil tváře, které ČSSD mohou oslabit – stejně jako u veřejnosti oslabilo ODS, když si Petr Nečas kvůli zákulisním dohodám vytáhl do vlády i do vedení třeba Martina Kubu, pro veřejnost nepopulární tvář z problematických jižních Čech.
Pražská ČSSD navíc může být ukázkou toho, že propad sociálních demokratů ještě zdaleka neskončil. Volebním lídrem strany v pražských komunálních volbách je ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík, který na sebe před pár lety upoutal pozornost kauzou "kulichů“, jak označoval protekční pacienty. Na druhém místě je mladý politik Petr Dolinek, pravá ruka zmíněného europoslance Miroslava Pocheho. Třetí na kandidátce je pak Pocheho bývalá sekretářka a čtvrtý také už zmíněný Karel Březina, navíc nedávno pravomocně odsouzený za podvod.
I touto fází si prošla ODS krátce před svým pádem na dno – ani její politici, byť byli sebekontroverznější pro veřejnost, si nedokázali připustit, že své straně škodí. Ještě v roce 2010 třeba za ODS do zastupitelstva hlavního města kandidoval bývalý radní odpovědný za projekt Opencard Rudolf Blažek. Nebo Filip Dvořák spojený s neprůhledným prodejem městských bytů v prvním pražském obvodě. Do Sněmovny pak kandidoval proslulý Pavel Bém, bývalý pražský primátor s blízkým vztahem k lobbistovi Romanu Janouškovi.
Zabránit další porážce
Právě teď je přitom pro ČSSD zcela zásadní, aby po propadu v eurovolbách nepřipustila další porážku. V říjnových komunálních a senátních volbách potřebuje uhájit alespoň dobrý výsledek, což nebude vůbec snadné. Na podzim totiž končí mandát hned 23 sociálnědemokratickým senátorům a už dnes vedení strany říká, že úspěch bude, pokud získají polovinu.
"Určitě to bude složitější než před šesti lety, kdy jsem šel poprvé do Senátu. Těžko asi obhájíme úplně všechny mandáty,“ připouští i jeden ze Sobotkových spojenců, ministr školství Marcel Chládek. Nepřipouští, že by na tom ČSSD byla stejně jako ODS. "Nicméně musíme předejít tomu, abychom se do této situace dostali,“ dodává.
Musíme předejít tomu, abychom se dostali do stejné situace jako ODS.
"Důležitý bude hlavně výsledek senátních voleb, protože ty ukážou trend vzestupu, nebo sestupu sociální demokracie u veřejnosti,“ říká pak premiérův stranický kritik, poslanec Jeroným Tejc.
Snadné to pro ČSSD ale nebude ani v případě zastupitelstev. Hlavně proto, že skládání kandidátek se ve vedení nikdo nevěnuje a řadu regionálních místních buněk místo předvolební horečky svírají vzájemné boje o moc. Oproti ODS má ale sociální demokracie přece jenom pár výhod. Její regionální politici se nepotýkají s tolika korupčními skandály a stejně tak její ministři se nemusí bát, že je stihnou přehmaty z minulosti – ve vládě totiž dříve nebyli.
Zřejmě i proto zejména Sobotkovi blízcí ministři věří, že jejich straně žádný pád nehrozí. „Myslím, že jsme v dobré kondici, máme dobrého premiéra, vláda má podporu,“ říká ministr vnitra Milan Chovanec, který by se rád na příštím stranickém sjezdu stal prvním místopředsedou. A problém podle něj není ani to, že například v Ostravě z ČSSD odešel tamní velice populární primátor Petr Kajnar, kterého místní spolustraníci nechtěli pustit na kandidátku do Sněmovny. „Strana mi přijde jednotná. A že se někde najde někdo, kdo po neúspěchu v nominaci odejde, to je jeho věc,“ říká Chovanec.
Jenže i členové kabinetu Petra Nečase, včetně samotného premiéra, byli do posledních chvil přesvědčeni, že jejich stranu pád až na dno potkat nemůže.
