Brno - František Muzikant, jehož výbušné zařízení zmrzačilo na jeho chatě v Rábech u Pardubic zloděje, do vězení za svůj čin definitivně nepůjde. Nejvyšší soud, který tak rozhodl, mu však zároveň nepřiznal ani beztrestnost.

Jde o jeden z nejznámějších případů v Česku, ve kterém se diskutovalo o tom, co je a co už není nutná obrana.

Muž chtěl beztrestnost

O tom, že Muzikant nedostane žádný trest, rozhodl nyní s definitivní platností Nejvyšší soud, který odmítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Ta potrestání muže vzhledem k závažnosti jeho činu požadovala.

Nejvyšší soud však také odmítl Muzikantovo dovolání, který chtěl, aby mu soud přiznal úplnou beztrestnost.

Soudy v Pardubicích a Hradci Králové sice Muzikantovi nevyměřily žádný trest, rozhodly ale, že muž spáchal trestný čin ublížení na zdraví.

Celý případ se odehrál v roce 2004.

Muzikantovu chatu během tří let zloději třikrát vykradli. Poté mu došla trpělivost, do železné trubky vložil výbušku koupenou na tržišti, ucpal ji štěrkem, umístil pod podlahu kůlny u chaty a připojil dráty pro její odpálení.

Když 20. prosince 2004 večer tehdy devětadvacetiletý Jiří Pospíšil dveře kůlny otevřel, aby ukradl šrot či hliník do sběru, detonace mu těžce zranila levou nohu. Doplazil se k sousední chatě a po převozu do nemocnice mu lékaři nohu amputovali pod kolenem.

Soudy Muzikantův případ projednávaly několikrát, konečný verdikt zněl, že muž spáchal trestný čin, ale od potrestání se upouští. Soudy nepřiznaly Muzikantovi to, že to byla nutná obrana, a proto vynesly verdikt o vině.

Hrozilo vážné nebezpečí

Muzikant v dovolání k Nejvyššímu soudu uvedl, že chtěl pouze zloděje odradit od toho, aby se dostal k jeho majetku, počítal s tím, že zloděje vyděsí samotný výbuch.

"Skutečnost, že trubice, v níž byla výbuška umístěna, směřovala do oblasti nohou, dokazuje, že byl veden záměrem, aby nebyly ohroženy životně důležité orgány osoby, která by se v dosahu výbušky a jejích účinků nacházela," uvedl Muzikantův právní zástupce v dovolání.

Nejvyšší státní zástupkyně ale zase ve svém podání k Nejvyššímu soudu uvedla, že Muzikantovo počínání bylo nebezpečné a od potrestání nemělo být upuštěno.

"Nebyl zohledněn možný účinek nástražného výbušného systému, který byl způsobilý ohrozit osoby případně i majetek mimo objekt kůlny i pozemku obviněného v okruhu 40 až 50 metrů," uvedla státní zástupkyně v dovolání s tím, že při domovní prohlídce se u muže našlo větší množství dalších vojenských výbušek.

Nejvyšší soud odmítl obě odvolání a potvrdil verdikty soudů v Pardubicích i Hradci Králové.

Senát Nejvyššího soud  pod vedením Jiřího Horáka sice uvedl, že Muzikant neměl za cíl případného zloděje zranit, věděl ale, co může jím nainstalovaný výbušný systém způsobit.

Nutná obrana je podle Nejvyššího soudu obrana jenom proti přímému útoku. A v případě vniknutí zloděje na pozemek Františka Muzikanta o útok v žádném případě nešlo.

Lépe chráněný majetek

A Nejvyšší soud potvrdil právní názor soudců z Hradce Králové. "Pokud by měl obžalovaný skutečně výraznou obavu o majetek umístěný v dřevníku, pak mu nic nebránilo, aby jej vybavil pevnými dveřmi, které by šly řádně uzavřít a zejména uzamknout," uvedli hradečtí soudci ve svém rozhodnutí.

"Instalace nástražného zařízení spíše působí dojmem odvety vůči dřívějším narušitelům," dodal soud.

Obdobný případ se stal v roce 2004 v Černicích u Plzně, tam ale soud nutnou obranu přiznal.  Důchodce Oldřich Doskočil  ve své chatě instaloval na ochranu proti zlodějům podomácku vyrobený samostříl.

Když vzal jeden ze dvou zlodějů za kliku kůlny u chaty, aktivovalo se nástražné zařízení a rána mu prostřelila stehno.

Státní zástupce obžaloval Doskočila z ublížení na zdraví, senát Krajského soudu v Plzni ale dospěl k závěru, že šlo o nutnou obranu. Podle něj se důchodce pouze nedovoleně ozbrojoval a soudkyně od potrestání upustila.