Žytomyr – Profesorka Žytomyrské technologické univerzity Ludmila Čižovská je už pátou generací Čechů, která v tomto městě žije. Její předci se do oblasti zhruba dvě stě kilometrů západně od Kyjeva přistěhovali před téměř sto padesáti lety. Ačkoliv je na její češtině jasně znatelný ukrajinský přízvuk, rozumět jí je zcela bez problémů a málokdy hledá slova.
Právě Čižovská byla nejvýraznější postavou debaty, kterou s volyňskými Čechy vedl při své návštěvě Lubomír Zaorálek. Zhruba čtyřicetiletá drobnější žena ministru zahraničí tlumočila přání, díky kterým by česká komunita na Ukrajině měla ještě silnější pocit sepětí s Českem.
Šéf české diplomacie, který Ukrajinu navštívil počtvrté od začátku roku, krajany ujistil, že se ministerstvo zahraničí o českou menšinu velmi zajímá a prohlásil, že je třeba, aby volyňští Češi měli pocit, "že u nás mají otevřené dveře, aby cítili, že se k nim chováme jinak než k ostatním".
Aktuálně.cz: Kolik vůbec v Žytomyru žije Čechů?
Ludmila Čižovská: Nedokážu vám to říct zcela přesně. Ale bude to zhruba okolo dvou set, spíš ještě více. Nicméně pak jsou další, kteří nejsou členy krajanského spolku.
Co je největším problémem, který trápí českou komunitu v Žytomyru?
Naši Češi v Žytomyru, ale i na Ukrajině se cítí Čechy, když mají podporu České republiky a když se mohou scházet, učit češtinu a kulturně žít. Teď obě tyto věci máme, nemáme ani pocit, že by nás někdo utlačoval proto, že jsme menšina nebo že jsme Češi.
Je podle vás podpora z české strany dostatečná?
Viděl jste diskusi. V některých otázkách ano, v některých méně. Například v otázce víz, přestěhování je asi největší problém. Naopak třeba vyučování češtiny je menší problém.
Mají volyňští Češi výrazný zájem na tom, aby se mohli přestěhovat do České republiky, nebo by jim stačil spíše větší pocit podpory z Česka?
Je to zase různé. Jsou zde rodiny, jejichž děti v Česku studují. Pak se rodiče samozřejmě chtějí přestěhovat za nimi. Jsou tu ale i rodiny, kdy rodiče i děti žijí tady. A ty chtějí mít jistotu, že pokud se situace nějak zhorší, tak že se budou moci v jakémkoliv okamžiku přesunout do Česka a tam jim poradí.
Přestože je Žytomyr poměrně daleko od fronty, pociťujete nějak přímo dopady konfliktu i tady?
Samozřejmě. Já sama mám velkou rodinu a někteří z příbuzných jsou třeba vojáci. To je velký problém celé země.
V této souvislosti jste navrhla, že by se Česko mohlo podílet na vytvoření vojenské nemocnice v Žytomyru. Kde tento nápad vznikl?
Mám za manžela vojáka. A v Žytomyru je hodně vojáků, kteří jsou nasazení na východě země, máme zde vysokou vojenskou školu, aeromobilní brigádu.
Jeden z dotazů, který jste jako krajanský spolek na ministra Zaorálka měli, se týkal mimořádných zimních prázdnin. Jsou i ty důsledkem krize na východě?
Je to jeden ze způsobů, jak řešit situaci okolo nedostatku plynu. A jedním z opatření je i zrušení výuky.
Panu ministrovi jste za volyňské Čechy nabídla i jistou formu pomoci. V čem by tato pomoc mohla spočívat?
My jsme vlastně první Češi, které Ukrajinci znají. A my jim tak můžeme například nabízet program v Čechách, poradit například studentům, kteří do Česka jedou, nabízet kurzy češtiny, což už děláme. A naopak Čechům můžeme radit v oblasti turismu nebo třeba pomoci v případě, že potřebují vyhledat ošetření. Ale můžeme radit i podnikatelům. Já sama jsem doktorka ekonomie, auditorka a již dříve jsem radila české firmě v oblasti našeho daňového systému.
