Na výzkumu pracovali vědci z Biotechnologického ústavu Akademie věd ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Nadějná látka s názvem mitoDFO úspěšně zabraňuje takzvané migraci a invazivitě nádorových buněk, což jsou hlavní vlastnosti, které negativně přispívají k šíření nádoru v těle.
Funguje tak, že blokuje zpracovávání železa v nádorové buňce, která ho potřebuje ke svému růstu. Vyvolaný nedostatek železa zabraňuje jednak zvětšování nádoru, ale také jeho šíření, takzvanému metastazování. Nakonec vede až k samotné smrti nádorových buněk.
Podle vedoucího laboratoře Invazivity nádorových buněk z Přírodovědecké fakulty UK Jana Brábka, jehož tým se na výzkumu podílel, se jedná o výjimečný objev. "Látka mitoDFO specificky zasahuje nádorové buňky a navíc i nejnebezpečnější aspekty jejich chování," říká. Neuškodí tak zdravým buňkám, které mají jiné vlastnosti, ale výběrově působí pouze na buňky nádorové.
Lék by mohl mít méně nežádoucích účinků
Právě z důvodu většího cílení do rakovinných buněk by podle vedoucího výzkumu Jaroslava Truksy z Biotechnologického ústavu mohla být látka mitoDFO méně agresivní než současná léčba. Pacient by tak pociťoval menší vedlejší účinky, jelikož by jeho zdravé buňky nebyly zasaženy do stejné míry, jako při chemoterapiích nebo ozařování.
Truksa vysvětluje, že látky snižující růst a metastazování rakovinných buněk už v minulosti popsané byly, ale se schopností specificky cílit na nádorové buňky má podle něj velice dobré vyhlídky do budoucna. "Látek, které vykazují zároveň schopnost potlačení růstu nádoru a současně i zabraňují šíření metastáz, je málo," potvrzuje.
Podobně funguje například látka MitoTam vyvíjená týmem vedoucího laboratoře molekulární terapie z Biotechnologického ústavu Jiřího Neužila, která již prošla první fází klinického testování, kdy přípravek dostaly desítky pacientů. Touto fází, během které se stanovuje, zda látka není toxická pro organismus, prošla úspěšně.
Nyní bude následovat druhá klinická fáze, při níž se bude na omezené skupině pacientů zjišťovat, zda je látka skutečně účinná. Pokud bude tato fáze úspěšná nastoupí fáze třetí, během níž by se měl potvrdit účinek již na velké skupině pacientů. Až po ní bude moci být přípravek podáván jako standardní lék.
Naděje v podobě dlouhodobé léčby
Podobná cesta čeká i látku mitoDFO. Podle Brábka ale už teď existuje naděje, že by mohla rakovinu léčit dlouhodobě. "Látka má potenciál bránit i opětovnému návratu nádorových onemocnění, právě díky schopnosti potlačovat šíření nádorových buněk v organismu a specificky zasahovat nádorové buňky a jejich sebeobnovu," popisuje.
Látka byla testována na myších, kde se potvrdilo, že je účinná nejen 've skle v laboratoři', ale také v těle živého organismu. "Myši nejevily žádné známky toxicity, nehubly a množství jejich červených krvinek, které také obsahují železo, se neměnilo. Důležitým výsledkem pak bylo zjištění, že nádory u těchto myší rostly výrazně pomaleji a podávání látky zablokovalo šíření nádorových buněk do vzdálených orgánů, v tomto případě do plic experimentálních zvířat," vysvětluje Truksa.
Dodává, že nyní je třeba provést preklinické testy i na jiných typech zvířat, teprve poté se mitoDFO může dostat do první fáze klinických testů. V současnosti tedy nemůže být pacientům podána ani v experimentálním režimu, jelikož stále není vyvinuta léková forma látky a nejsou připraveny klinické testy. Podle Truksy to ještě bude relativně dlouhý proces, který může trvat mnoho let.
Ryze český výzkum probíhal v několika laboratořích najednou ve výzkumném centru BIOCEV se specializací v oblasti biotechnologie a biomedicíny. Podílela se na něm Servisní technologická laboratoř a Laboratoř nádorové rezistence z Biotechnologického ústavu Akademie věd společně s laboratoří Invazivity nádorových buněk z Přírodovědecké fakulty UK. Spolupracovalo na něm celkem čtrnáct buněčných biologů a chemiků.
"Jednotlivé týmy pracovaly na experimentech, ve kterých mají uznávanou expertizu. Ty zahrnovaly analýzu migrace několika typů lidských nádorových buněk ve 2D a 3D modelech, včetně dlouhodobého detailního filmování buněčného pohybu," popisuje Brábek.
Vědci už požádali o patent nálezu v Evropské unii a Americe. Publikoval ho také vědecký časopis Cancer Research vydávaný Americkou asociací pro výzkum rakoviny.
