Šestikolový automatický rover je od minulého čtvrtka na cestě k Marsu. Váží více než tunu a je velký zhruba jako automobil. Až asi za sedm měsíců přistane na rudé planetě, jedním z jeho hlavních cílů bude během minimálně 687 dnů - což je na povrchu Marsu jeden rok - hledat vzorky horniny, jejichž vývoj v minulosti nějakým způsobem ovlivnila voda.
Pokud by šlo všechno podle plánu, mohli by vědci v roce 2031 vůbec poprvé v historii lidstva zkoumat materiál, který pochází z jiné planety. Význam by to nemělo pouze symbolický, na základě analýzy dovezených hornin by se navíc mohla rozlousknout otázka, zdali někdy na Marsu byl život.
Významný podíl na tom přitom mohou mít v Česku vyrobené tantalové kondenzátory, které napájí laserové dělo. "Kondenzátor je součástka schopná uchovat elektrickou energii, přičemž tantalová technologie se vyznačuje vysokou spolehlivostí a stálostí parametrů v čase," vysvětluje Slavomír Pala z AVX.
Rover Perseverance je vybaven celkem 350 kondenzátory české výroby, které by měly zajistit několikaletou funkčnost děla. Dalších 350 kondenzátorů firmy AVX přitom už na Marsu je. Jsou součástí předchůdce Perseverance, vozítka Curiosity, které na planetě pracuje od roku 2012.
Vozítko pomocí laserového děla rozstřeluje horninu na povrchu Marsu. Data z odpařené horniny následně odesílá na Zemi, kde se analyzuje. Lanškrounská firma se může pochlubit, že od roku 2012 laser Curiosity vypálil už více než stotisíckrát a české kondenzátory zatím nevypověděly službu. I z toho důvodu dostala firma AVX důvěru znovu.
Tantalové kondenzátory nemají využití jen ve vesmírných projektech. "Vyrábíme jich stovky milionů kusů a jejich využití je ve všemožném průmyslu. Kdekoliv, kde se vyžaduje vysoká stabilita, přesnost, dlouhodobost a spolehlivost. Pokud máte dražší mobil, tak v nich jsou většinou naše tantaly. I v ultratenkých televizorech jsou, protože jsou menší než hliníkové kondenzátory," vyjmenovává Pala. Další oblastí je například automobilový průmysl, jsou i v radarech, které měří na českých silnicích rychlost.
Výroba pro vesmírná vozítka je ale přece jenom specifická. Kondenzátory nesmí selhat. Při masivní produkci kondenzátorů určitá chybovost nelze vyloučit, výrobky pro vesmírný výzkum se tak pečlivě vybírají. "Jsou mnohokrát testované, prověřované, rentgenované z různých směrů. Jakmile se při nějakém testu objeví už jenom podezření, že kondenzátor není perfektně přesný, pak takový kus dál nejde. Z deseti tisíc jich pak zůstane možná jenom tisíc těch, které jsou skutečně perfektní," vysvětluje Pala.
Podobná pečlivost je při výrobě kondenzátoru nutná také při jejich nasazování v medicíně. Výrobky firmy AVX se používají například v kardiostimulátorech nebo v sondách, které se zavádějí do lidského těla. Proces testování kondenzátorů je pak podobný, ani zde není možné pustit výrobek s jinou než nulovou chybovostí.
Česko by mělo mít vyšší ambice
To, že se česká součástka objevila v tak unikátním marsovském vozítku, považuje za úspěch také ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář. "Vždycky je dobré, když se podaří české firmě dostat do takhle významné mise. Otázka je, jestli by se s tím Česká republika měla spokojit. Moje odpověď je nikoliv. Její zapojení do planetárních nebo měsíčních výzkumů by mělo být významnější než teď. Ale samozřejmě to, že byl na misi Mars 2020 použit český výrobek, je velice významné. Pracuje v prostředí, které vyžaduje špičkovou kvalitu. V tomhle směru je to pro AVX výborné vysvědčení," říká Kolář.
O českém podílu na vesmírném výzkumu se mluví často, Kolář však upozorňuje, že většinou zdejší firmy dodávají jednu součástku, přestože i to jsou chvályhodné úspěchy. Ambicí by však podle něj mělo být přijít s vlastním experimentem. Největší sláva českého kosmického výzkumu tak spadá hluboko do minulého století, kdy se Československo jako součást sovětského bloku podílelo na programu socialistických států Interkosmos.
V rámci tohoto programu se do vesmíru dostalo celkem pět výhradně československých družic s názvem Magion. "To, že Československo přišlo v 70. letech s vlastní minidružicí, byl tehdy průkopnický čin. Poslední pracovala až do roku 2002. Na tohle se ale nedokázalo navázat. Kdyby se to podařilo, tak dneska budeme patřit ke světové špičce," říká Kolář.
V posledních letech se Čechům podařilo na orbitu dostat dvě malé družice. Před časem oslavila druhý rok obíhání kolem Země zhruba dvoukilogramová družice VZLUSAT-1. Přestože satelit stále funguje a dodává data, jeho autoři jsou už nyní s výsledky spokojeni. Například díky informacím z rentgenového dalekohledu lze sestavit radiační mapy Země. Navíc už v příštím roce by měla odstartovat VZLUSAT-2.
Vloni v července pak ruská raketa Sojuz vynesla na oběžnou dráhu další českou družici, která dostala název Lucky-7. Nicméně šéf České kosmické kanceláře je přesvědčen, že Češi mají na víc.
"Za posledních 20 let jsou dvě družice velmi málo oproti tomu, jak daleko bychom mohli být, kdybychom dokázali na historii Magionu navázat," říká Kolář. Cestu ze špičky podle něj způsobil konec studené války, během které bylo dobývání vesmíru jedním z polí, kde se oba bloky poměřovaly. Zatímco pro jiné státy vesmír i nadále zůstal prestižní záležitostí, kde lze testovat výrobky v extrémním prostředí, získávat neocenitelné znalosti a zkušenosti, Česko se rozhodlo investovat jinam. A dosud podle Koláře zde ze strany státu chybí větší podpora pro kosmický výzkum, nakonec Česko ani nemá vlastní kosmický program.
I přes handicap, které zdejší firmy kvůli tomu mají, se však některé z nich dokážou v evropské konkurenci prosadit. Podle Svazu průmyslu a dopravy podíl Česka na evropských vesmírných programech postupně roste. Investice do nich v současnosti dosahují zhruba 1,25 miliardy korun. V roce 2018 se do projektů Evropské vesmírné agentury (ESA) zapojilo přes 60 firem téměř se 600 zaměstnanci a další desítka podniků působí jako subdodavatel.
Díky tomu se české firmy podílely například na konstrukci pro evropský kosmodrom ve Francouzské Guyaně, výrobě hliníkových a titanových částí nosné rakety Ariane 6 nebo na adaptéru pro vypouštění desítek malých družic z rakety Vega.
