Černošice: "nová šlechta" objevila venkov díky železnici. Z Prahy donesla eleganci

Černošice: "nová šlechta" objevila venkov díky železnici. Z Prahy donesla eleganci
Štětkova vila.
Zemanův letohrádek.
Radotínská č. 44.
Radotínská č. 46.
Foto: Pavel Švec
Pavel Švec Pavel Švec
Aktualizováno 5. 2. 2022 15:08
Černošice, někdejší vesnice jižně od Prahy, z níž se na začátku minulého století stalo progresivní letovisko, nabízí plejádu honosných vil od slavných tvůrců. Dvě stavby dokonce významem dalece překračují hranice dnešního města. Patřily k nejmodernějším své doby a zařadily se mezi klenoty evropského funkcionalismu. Nicméně v obci stojí za vidění i rodinné domy secesního či historizujících slohů.

Společnost se ve druhé polovině 19. století modernizovala, měnila a bohatá buržoazní elita - a o něco později i vyšší střední třída - si nárokovala způsob života, který byl do té doby výsadou pouze aristokracie. Pražští průmyslníci a podnikatelé, ale i právníci, bankéři či lékaři, začali objevovat kouzlo přírody, čistého vzduchu a klidu mimo město a poohlíželi se, kde by si po vzoru tradiční šlechty mohli také vystavět okázalá letní sídla. Svou expanzí na rozhraní dvou století ráz vesnic v okolí Prahy - jako byly Roztoky, Všenory, Dobřichovice, Zbraslav, Jevany, Černošice, postupně navždy změnili.

Trasa po černošické villegiatuře měří 2,9 kilometru.
Trasa po černošické villegiatuře měří 2,9 kilometru. | Foto: Pavel Švec, Mapy.cz

Městečko Černošice leží na řece Berounce jižně od Prahy, hlavnímu městu na dohled. Na počátku 20. století zde díky existující Západní dráze spojující Smíchov s Plzní, vzniklo letovisko s mimořádně kvalitními vilami od věhlasných českých architektů. Ostatně zakrátko si je představíme.

Štětkova vila.
Štětkova vila. | Foto: Pavel Švec

Železnici takřka v celé délce Černošic kopíruje ulice Dr. Janského. Její obdobou na druhé straně dráhy blíže k Berounce je ulice Zdeňka Lhoty. A podél obou stojí zajímavá rodinná sídla. Například na adrese Dr. Janského č. 411, kde začíná tento díl "vycházek" Aktuálně.cz. Krásně opravený, dekorativní dům historizujícího stylu z roku 1914 patřil továrníkovi Janu Štětkovi, na což mimo jiné odkazuje i kovaný zdobný nástavec vrat s iniciálami JS (na mapě: 1).

Jandova vila.
Jandova vila. | Foto: Pavel Švec

O něco blíže středu obce, a o ulici výše, se nachází architektonicky kvalitní konstruktivistický dům s tónovanou břízolitovou omítkou (Střední č. 368 / na mapě: 2), který navrhl významný architekt, žák Jana Kotěry (1871-1923) na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, František Janda (1886-1956), autor funkcionalistické Waldekovy vily v Hradci Králové a mnoha povedených staveb v Poděbradech postavených před první světovou válkou - jmenovitě dvě kolonády, hotel Zimní lázně, secesní lázeňský penzion či vila Amálka.

Černošický projekt z roku 1928 vytvořil pro duchcovského velkoobchodníka s čajem a kávou Bohumila Poňku.

Kniha: Pražské vilové čtvrti

Dvanáct vycházek po čtvrtích v Praze vyšlo knižně v nakladatelství Čas.

Za křižovatkou Střední a Gogolovy ulice stojí vlevo ve stráni snadno přehlédnutelná secesní vila (na mapě: 3)nazývaná Pod deštníkem (lze se k ní dostat cestou z Vrážské ulice). V roce 1904 si ji nechal jako letní sídlo vybudovat architekt František Schlaffer (1855-1924), jehož stavební firma postavila v Praze třeba skvostný Obecní dům, zdobnou vodárenskou věž v Libni či první Suchardovu vilu v Bubenči.

Schlafferova vila.
Schlafferova vila. | Foto: Pavel Švec

Web Prázdné domy vysvětluje, proč se v současnosti poměrně omšelé vilce říká Pod deštníkem - díky ohromnému zahradnímu altánu ve tvaru paraplete, který se však již nedochoval. Motiv deštníku se promítl i v netradičním reliéfu na fasádě.

Vila Sakrabonie.
Vila Sakrabonie. | Foto: Pavel Švec

Na druhé straně cesty spojující tuto stavbičku s hlavní ulicí Vrážská zaujme vila nazvaná Sakrabonie (Vrážská č. 322 / na mapě: 9), kterou si původně pro letní pobyty postavila rodina Fišerova, aby se sem po přestavbě v roce 1933 přestěhovala natrvalo. Dlouhá léta zde žila Marie Fischerová-Kvěchová, známá ilustrátorka knih pro děti. Například Babičky Boženy Němcové či Broučků Jana Karafiáta. V meziválečných letech byla vyhledávanou autorkou, po komunistickém převratu 1948 jí bylo zakázáno publikovat.

Vrážská č. 331.
Vrážská č. 331. | Foto: Pavel Švec

Pozornost zaslouží i sousední rodinný dům odkazující svým vzhledem ke gotickému hradu s hranolovou věží, kružbou oken a dokonce cimbuřím (na mapě: 10).

Guthova vila.
Guthova vila. | Foto: Pavel Švec

Ale zpět do Střední ulice. Za zmiňovanou konstruktivistickou činžovní vilou Františka Jandy nás krátká silnice Gogolova vrátí zpět na třídu Dr. Janského, kde za sebou stojí řada rodinných domů, které si zaslouží pozornost. První je vila (č. 405 / na mapě: 4) z roku 1913 lékaře Karla Gutha, otce známého českého astronoma Vladimíra Gutha. Letní vilu navrhl architekt a urbanista František Roith (1876-1942), žák věhlasného architekta a profesora vídeňské Akademie Otto Wagnera a jeden z významných představitelů geometrické moderny v českých zemích.

Roith má za sebou mnoho velkolepých projektů - na přelomu 20. a 30. let minulého století navrhl v Praze například budovu nynějšího ministerstva financí na Malé Straně, ministerstva zemědělství na Těšnově, Poštovního šekového úřadu (dnes Komerční banka) na Václavském náměstí či Městské knihovny na Mariánském náměstí, jež byla ve své době jednou z nejmodernějších v Evropě.

Zemanův letohrádek.
Zemanův letohrádek. | Foto: Pavel Švec

V sousední zahradě stojí ukázka práce dalšího věhlasného architekta. Raně secesní letohrádek (č. 403 / na mapě: 5) Aloise Zemana z roku 1903 vyprojektoval pražský architekt Osvald Polívka (1859-1931), mimo jiné autor secesních klenotů, jako je budova Topičova nakladatelství a někdejší Pojišťovny Praha na Národní třídě, a spolutvůrce již zmiňovaného Obecního domu.

"Originálně pojatá a svým charakterem vzácná vila je důležitým vývojovým článkem nejen v Polívkově díle, ale i v dějinách české moderní architektury. Pro její vývoj bylo podstatné, že architekt dospěl z vlastních stylových zdrojů vycházejících z novorenesance a novobaroka k secesnímu stylu," upozorňuje informační web města Černošice.

Samuelova vila.
Samuelova vila. | Foto: Pavel Švec

Na vedlejší parcele se nachází další honosný letohrádek, který si v eklektickém stylu nechal v roce 1904 postavit pražský advokát Alexius Samuel (na mapě: 6). Naproti za železniční tratí se pak nalézá šedá vilka s tvarově renesančním štítem (Zdeňka Lhoty č. 466 / na mapě: 7), jejímž majitelem byl advokát Jan Lhota. Stavba historizujícího slohu od stavitele Františka Kalouska pochází z roku 1903.

"Význam vily umocňuje spojitost s právníkem Zdeňkem Lhotou, jedním z prvních českých civilních letců a průkopníkem československého letectví, po kterém je ulice podél železniční trati pojmenována," popisuje městský web. Nadšený letec zahynul v roce 1926 na letišti Montecelio u Říma při posledním zkušebním letu před závody dvousedadlových letadel.

Fröhlichova vila.
Fröhlichova vila. | Foto: Pavel Švec

Pozemek Samuelovy vily přiléhá k ulici Mládežnická, jež o něco výše v mírně svažitém terénu navazuje na zahradu s letní vilou známého dekoratéra interiérů Františka Fröhlicha (Střední č. 360 / na mapě: 8). Jde o snadno rozpoznatelné rané dílo proslulého architekta Jana Kotěry, jehož nejvýznamnějším projektem je majestátní Městské muzeum v Hradci Králové, Národní dům v Prostějově či impozantní budova Právnické fakulty v Praze. Autor v černošické vile, stejně jako například u Trmalovy vily v pražských Strašnicích, originálně skloubil vliv soudobé anglické vilové architektury s tradiční českou lidovou tvorbou.

Stöhrova vila.
Stöhrova vila. | Foto: Pavel Švec

O 130 metrů dále se v zahradě, která je utopená v zeleni, skrývá velmi zdobná ukázka historismu s vlivy počínající secese. Letní sídlo (Dr. Janského č. 399 / na mapě: 11) z konce 19. století navrhl architekt Miroslav Stöhr (1859-1929), jenž je podepsaný například pod pavilony na Všeobecné jubilejní zemské výstavě z roku 1891 a Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze z roku 1895. Je možné, že dřevěná konstrukce vily pochází právě z některého takového pavilonu výstavy končícího století páry.

Janského vila.
Janského vila. | Foto: Pavel Švec

Pohledem přes přilehlou Lermontovu ulici se již dostáváme k důvodu, proč průběžný černošický "bulvár" nese jméno po objeviteli čtyř základních krevních skupin dr. Janu Janském. V pravé (č. 397 / na mapě: 12) ze dvou velmi podobných vil kombinujících hladkou omítku s takzvanou bosáží, žil a zemřel právě profesor Janský, na což upomíná bronzová deska v průčelí domu.

Myškova vila.
Myškova vila. | Foto: Pavel Švec

Silnice a železnice směrem k centru obce a nádraží mine někdejší hotel Kulhavý, dnes Kazín, se zahradní restaurací z roku 1909 a za hlavní křižovatkou i klasicistní hotel Slánka, jehož původ sahá až do 14. století. Ještě před přilehlým nádražím, na druhé straně trati, stojí za vidění rodinný dům v novobarokním stylu se secesními prvky (Zdeňka Lhoty č. 462 / na mapě: 13), který si v roce 1911 nechal postavil František Myška s manželkou Andělou, jejíž jméno je zvěčněno ve štítu.

Hotel Monopol.
Hotel Monopol. | Foto: Pavel Švec

Na křižovatku u hotelu Slánka se po drobné odbočce ještě vrátíme. Byla by totiž škoda, nezhlédnout několik zajímavých staveb za železničním přejezdem Radotínské silnice směřující ven z obce do Prahy. Za nádražím se za vzrostlými jírovci ukrývá bývalý hotel a restaurace Monopol (Radotínská č. 50 / na mapě: 14), snad z roku 1902. Kdysi skvostná budova s hrázděním ve štítech na svou slávu už jen vzpomíná.

Radotínská č. 44.
Radotínská č. 44. | Foto: Pavel Švec

Kousek naproti pak stojí vedle sebe dvě pozoruhodné zdobné romantické vily (Radotínská č. 46 a 44 / na mapě: 15, 16). Dům pod číslem 44 zaujme nejen polygonální věžičkou, ale třeba i barevnou nástěnnou malbou se secesními motivy stylizovaných květin, srdcí a ptáků. Vilu si podle vlastního projektu postavil v roce 1907 architekt František Hodek (1870-1952). Před rokem 1914 zakoupili dům manželé Marie a František Tichých, který byl průkopníkem české kinematografie. V roce 1908 otevřel svůj první kinematograf v Praze na Slovanech, o rok později pak na Václavském náměstí kino Illusion a dalších deset let poté i kino Hollywood.

O ulici blíže trati, která do Radotínské ústí v úrovni hotelu Monopol, se nachází pozdně funkcionalistický rodinný dům se škrábanou omítkou z roku 1941 (Sadová č. 58 / na mapě: 17), který byl díky nejmodernějším technologiím ve své době nesmírně komfortní. Majiteli byli manželé Všetečkovi a za projektem stojí Bohumil Kříž (1912-1996), žák věhlasného architekta Josefa Gočára (1880-1945) na Akademii výtvarných umění v Praze.

Stráníkova vila.
Stráníkova vila. | Foto: Pavel Švec

Návrat přes koleje, za přejezdem doprava a hned první ulici doleva. Zde, po několika málo krocích na adrese Poštovní č. 215 (na mapě: 18), zaujme další funkcionalistický skvost. Hranatá patrová vila s nápadným, zajímavě řešeným průčelím - terasou vkomponovanou do nároží. Takto stavbu popisuje katalog Národního památkového ústavu: "Letní vila byla realizována v roce 1929 a čistotou a precizností detailů exteriéru i interiéru je v odborných kruzích hodnocena jako nejzdařilejší a nejzajímavější ohlas v českém prostředí na le corbusierovský purismus 20. let 20. století." Doplňme, že Le Corbusier byl světoznámý švýcarský průkopník moderní architektury. 

Dům určený pro letní a víkendové pobyty navrhl spolupracovník švýcarské ikony a absolvent ČVUT Karel Stráník (1899-1978) pro bratry Novákovy - makléře na burze Jana a sekretáře Obchodní a živnostenské komory Jaroslava. Stráník je autorem například vily Felixe Gollera v Sázavě na Benešovsku a společně s Le Corbusierem i pavilonu L’Esprit Nouveau pro Mezinárodní výstavu dekorativních umění v Paříži, kde prezentovali světu, jak má vypadat moderní bydlení.

Reinwartova vila.
Reinwartova vila. | Foto: Pavel Švec

V této části Černošic, ovšem mimo naši trasu, zmiňme i letní dům (Waldhauserova č. 141 / na mapě: 25), který si nechal v roce 1890 od Jana Vejrycha vyprojektovat známý pražský nakladatel, knihkupec a spisovatel Antonín Reinwart. Ve vzhledu romantické vily převážil tehdy módní styl inspirovaný lidovou architekturou.

V ulici Pod Horkou zas od roku 1932 stojí funkcionalistický rodinný dům navržený hokejovým brankářem, dvojnásobným mistrem světa, olympijským medailistou a také architektem Bohumilem "Bóžou" Modrým. V životopise tohoto muže mnoha zájmů a člena Síně slávy českého hokeje přibyla v roce 1950 i kolonka politický vězeň. Spolu s dalšími jedenácti spoluhráči byl v tajném, politicky vykonstruovaném soudním procesu odsouzen na 15 let vězení za špionáž a velezradu. Mimochodem nedaleko odsud, u zdejšího kostela, žila v řadovém domku další olympijská medailistka a nejlepší sportovkyně světa ročníku 1968 Věra Čáslavská.

Takto vypadala vila Radovana Krejčíře, ležící v Černošicích u Prahy, v roce 2014.
Takto vypadala vila Radovana Krejčíře, ležící v Černošicích u Prahy, v roce 2014. | Foto: ČTK

V této části městečka, na konci ulice V Dubině (č. 166), je pak známá vila odsouzeného Radovana Krejčíře, který právě odsud uprchl při policejní razii. Dnes si odpykává trest v Jihoafrické republice. Krejčířovu vilu si můžete prohlédnou v samostatné galerii.

Roithova vila.
Roithova vila. | Foto: Pavel Švec

Vraťme se však před nádraží na hlavní křižovatku Vrážské a Karlštejnské ulice k hotelu Slánka, kde se rozprostírá pomyslné centrum obce. Karlštejnská se tu velmi mírně zvedá směrem ke vzdálenějším zalesněným kopcům. Hned první silnici, která ji kříží - Riegrovu, bychom neměli minout. Po levé ruce, pod číslem 241 a 242 (na mapě: 19, 20), stojí dvojice vil z let 1909 a 1910 spojená se jménem architekta Františka Roitha, jenž už byl v tomto textu zmiňován. První letní sídlo navrhl pro dr. Viktora Vojtěcha, druhé (s pásy režného zdiva na fasádě) si pořídil sám.

Sokolovna.
Sokolovna. | Foto: Pavel Švec

Karlštejnská se o něco výše prožene kolem městského úřadu a nepřehlédnutelné černošické sokolovny (č. 263 / na mapě: 21) z roku 1933 od architekta Jaroslava Fröhlicha (1897-1986), aktivního sokola a žáka Jana Kotěry. Funkcionalistická budova je charakteristická střídáním hladkých ploch s kamenným zdivem, robustními hranatými kamennými pilíři podepírajícími stříšku a výraznými neomítnutými pilastry na fasádě. Fakt, že byl Fröhlich Kotěrovým žákem, zřejmě není náhoda. Žil totiž v černošické vile svého otce, kterou jsme si již představili, a kterou pro rodinu navrhoval právě profesor Akademie výtvarných umění Jan Kotěra.

Hořejšova vila.
Hořejšova vila. | Foto: Pavel Švec

O 350 metrů dál, tentokrát po levé straně, na křížení ulice V Dolích, stojí unikát funkcionalistického stylu (č. 274 / na mapě: 22) z roku 1934, který dalece přesahuje hranice Černošic. "Letní dům továrníka Ferdinanda Hořejše (majitel lakýrnického závodu v Praze, pozn. aut.) se uměleckou a estetickou úrovní řadí ke zlatému fondu české meziválečné architektury. Pro rodinu jej projektoval továrníkův syn architekt Miloš Hořejš, který si ke spolupráci přizval Karla Štipla, svého spolužáka ze speciálky architektury architekta Jože Plečnika na Umělecko-průmyslové škole v Praze," popisuje černošický průvodce.

"Dominantu vily tvoří jižní průčelí s podélnou zimní zahradou, která je na východní straně zakončená půlkruhovou apsidou, jež vystupuje z obrysu domu," doplňuje katalog Národního památkového ústavu. Středem tohoto proskleného půlkruhu prochází ocelový sloup, který pokračuje nad střechu, kde sloužil jako vlajkový stožár. Právě tento specifický prvek odráží vliv slovinské ikony, autora úpravy Pražského hradu či projektu kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech Jože Plečnika. Bohužel šikovný architekt Hořejš byl po únoru 1948 z politických důvodů vězněn a poté se již ke své práci vrátit nemohl.

Kratochvílova vila.
Kratochvílova vila. | Foto: Pavel Švec

Na konci zástavby Černošic při ulici Karlštejnská č. 282 (na mapě: 23), tři sta metrů dále, se nachází další klenot české architektury 20. století. Dům ve stylu geometrické moderny, v němž se mísí vlivy anglické vilové zástavby a vídeňského neoklasicismu, navrhl otec české moderní architektury Jan Kotěra. Postaven byl v roce 1909 pro ředitele králodvorských železáren Emila Kratochvíla, jenž proslul jako mecenáš a nadšený podporovatel umění.

Vila Morávkových.
Vila Morávkových. | Foto: Pavel Švec

Na závěr zmiňme ještě jednu stavbu, která stojí v jiné části Černošic a není na této trase. Vilu Jaroslava a Marie Morávkových v Karlické ulici č. 798 (na mapě: 24) vyprojektoval v roce 1938 známý moravský architekt Čestmír Šlapeta (1908-1999), jde přitom o další velmi kvalitní ukázkou funkcionalistického stylu.

 

Právě se děje

Další zprávy