Dvaasedmdesátiletá paní Nina se opírala o hůlku, stála před jediným centrem pro uprchlíky v Praze a čekala, až v devět hodin ráno otevřou. Má za sebou náročnou cestu z Kyjeva na pražské hlavní nádraží, kde na ni čekala její "zachránkyně". Paní Tereza nabídla na sociálních sítích ubytování uprchlíkům a ozvala se jí dcera paní Niny, která žije ve Velké Británii, že hledá pro maminku ubytování.
Obě ženy čekaly ráno před městskou knihovnou, kde zatím centrum je, s mnoha dalšími lidmi. Všem scházely informace. Před knihovnou stál jen vrátný, který věděl jediné - v kolik hodin centrum otvírá. "Potřebuji pro paní vyřídit přihlášení k pobytu, ale vůbec nevím, co a jak udělat," vysvětluje paní Tereza. Podobné otázky tu zaznívají často.
Menší výhodu mají ti, kteří stáli před centrem už kolem osmé hodiny, kdy mezi ně na chvíli přišli hasiči. Ani ti sice neměli na řadu otázek odpověď, ale sdělovali alespoň to nejzákladnější. Kdo však ve čtvrtek nedržel v ruce lístek s pořadovým číslem z předchozího dne, měl smůlu. Na řadu se vůbec nedostal. Šanci měli jen uprchlíci s lístky nebo lidé bez zajištěného ubytování.
Že se dostanou na řadu jen lidé, kteří přišli ve středu, bylo zřejmé už ten den ráno. Hasiči v té chvíli začali vydávat lístky, o které byl obrovský zájem - rozdali jich několik stovek. Jeden lístek přitom dostávala vždy celá rodina, tedy často několik lidí. Fronta se tak posunovala velmi pomalu. "Jako poslední vezmeme toho, kdo má číslo 150," avizovali hasiči. Když ale bylo pět hodin odpoledne, tedy oficiálně konec otvírací doby, přicházeli na řadu teprve lidé s číslem 100. Úředníci tak obsluhovali uprchlíky ještě další hodiny.
"Prosím, máme malé dítě, vezměte nás dříve," naléhala paní Maria, která pracuje v Česku už 21 let. Nyní za ní přijela z Doněcké oblasti mimo jiné její dcera, která v ruce držela tříměsíční holčičku Emílii. I přes dlouhé čekání ale byla spokojená. "Jsem u vás velmi šťastná. A jsem vděčná za pomoc, kterou Česká republika poskytuje," děkovala Maria, která pracuje jako sanitářka v jedné z pražských nemocnic.
Na přihlášení mají jen tři dny
"Nejvíce ze všeho chybí uprchlíkům informace. Mají spoustu otázek, na které neznají odpovědi a nemůžeme je znát ani my," řekla Aktuálně.cz jedna z tlumočnic, za kterou téměř nepřetržitě někdo přicházel.
"Například je zajímá, jestli se s českým vízem mohou vrátit na Ukrajinu nebo jestli mohou cestovat do dalších států. Hodně se také ptají na ubytování, hlavně chtějí vědět, kde by ho sehnali pro své další příbuzné, kteří jsou na cestě. Nebo zda musí brát sem k registraci i své děti," vysvětlovala tlumočnice s tím, že na tuto otázku už dokáže odpovídat. Stačí totiž, když přijdou dospělí, děti mohou nechat tam, kde nyní bydlí.
Protože je stále mnoho uprchlíků, kteří nyní chodí do centra v Praze a neví, co mají dělat, poprosil jsem paní, aby mi informace řekla na video ukrajinsky. Můžete, prosím, sdílet, děkuji. Více napíši na web @Aktualnecz pic.twitter.com/NzYFrqwwsz
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) March 3, 2022
"Kde seženeme lístek na hromadnou dopravu? Nebo můžeme jet zdarma? A bude nám stačit ukázat pas?" ptá se další skupinka uprchlíků. "Máme tady stát ve frontě, dostaneme se na řadu? Co s námi bude, když jsme nenahlásili pobyt v České republice?" přidávali se s otázkami další.
Dotaz na přihlášení k pobytu patří mezi vůbec nejčastější. Mnozí uprchlíci vědí, že se musí přihlásit do tří dnů. Někteří dokonce mají strach, jestli jim nebude hrozit vyhoštění či pokuta, jestliže tento termín nestihnou. "Oni se tohoto bojí, tři dny je pro ně velmi krátká doba," potvrzuje tlumočnice.
A ještě zpravodajství @Aktualnecz přímo z centra pomoci uprchlíkům v Praze. Na tabuli je číslo 120. Až bude číslo 150, tak se centrum uzavře. Zítřek je “vyprodaný”, lístky rozdány. Kdo přijde zítra, musí čekat na další dny. Snad budou lístky na pátek, ale není to jisté. pic.twitter.com/ZXaXegxn6H
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) March 2, 2022
Praze ulehčí centra v Kutné Hoře a Boleslavi
Aktuálně.cz se už ve středu ptalo pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti), zda plánuje otevření dalších center vzhledem k tomu, že jedno viditelně nestačí. Jeho odpověď byla velmi stručná. "Ano," řekl.
Ve čtvrtek upřesnil, že město chystá stěhování. "Víme, že prostor v knihovně není nafukovací, budeme centrum přesouvat. S největší pravděpodobností do Kongresového centra. Směřujeme k tomu, aby to bylo už zítra (v pátek) a aby to byl non-stop provoz," uvedl primátor. Vedení města podle něj přehodnotilo původní plán vytvořit několik menších center a zřídí jedno velké. "Zkušenost ukazuje, že v případě Prahy bude vhodnější model jednoho centrálního," řekl Hřib.
Pražskému centru, které do středy sloužilo i pro Středočeský kraj, by mělo pomoci také čtvrteční otevření středisek pro uprchlíky v Kutné Hoře a Mladé Boleslavi. V případě prvního města se nachází v Galerii Středočeského kraje, u druhého v mateřské škole v ulici 17. listopadu.
Podle mluvčího kraje Davida Šímy se Středočeši snažili centra otevřít co nejdříve právě kvůli návalu v Praze. "Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. V případě potřeby jsme připraveni otevřít další místa v kraji, aby lidé vysílení strastiplnou cestou nemuseli za pomocí putovat daleko," oznámila středočeská hejtmanka Petra Pecková (STAN).
"Je tu bezpečno, klidné nebe, lidé jsou hodní"
Kutnou Horu chce například využívat automobilka Toyota, která má sídlo v nedalekém Kolíně. Ve firmě pracuje několik stovek Ukrajinců, ke kterým nyní přijíždějí jejich příbuzní. O všechny se firma snaží postarat. Všichni tito příbuzní ale také potřebují registraci k pobytu.
"Říkali jsme si, že zkusíme toto místo, ale je nám jasné, že tady to možné nebude. Čekání je opravdu dlouhé. Už jsem mluvil s firmou a řekli jsme si, že asi budeme směřovat do Kutné Hory, snad tam všechno půjde rychleji," sdělil Aktuálně.cz ve středu zaměstnanec firmy, který čekal s uprchlíky v pražské knihovně.
Čekání bylo opravdu dlouhé. Přestože přijel s několika dalšími po deváté ráno, na řadu přišli až po šesté večer. Zároveň ale oceňoval snahu různých dobrovolníků, kteří v knihovně roznášeli čekajícím pití, banány, jogurty, jablka nebo sladkosti.
Vděčnost cítí i mnoho uprchlíků a jejich příbuzných, se kterými Aktuálně.cz mluvilo. Například paní Saša, která v Česku žije delší dobu, čekala téměř celý den se svou sestrou a její dcerou s jedenapůlročním synem. "Sice dlouho čekáme, ale dá se to vydržet. Hlavně, že jsou v bezpečí," říká Saša, která přiznává, že má starost o sestru i její dceru. "Obě jsou vdané a chtěly by se vrátit za svými manžely, kteří tam bojují. Manželé je tři dny přemlouvali, aby jely sem do Česka, že by pro ně bylo psychicky náročnější, kdyby zůstaly na nebezpečném území Ukrajiny," vysvětluje.
Vděk převažuje také u zmiňované dvaasedmdesátileté paní Niny. Přestože se nedočkala ve čtvrtek odbavení, odcházela s děkováním a slzami v očích. "Všichni Ukrajinci jsou vděční Čechům, že nám tak pomáháte přežít. Je strašné, že musíme utíkat z vlastní země, ale naštěstí jsou hodní lidé, kteří nám pomáhají."
"Je tu bezpečno, klidné nebe, lidé jsou hodní. Až válka skončí, budou Ukrajinci považovat za bratry ne Rusy a Bělorusy, ale ty národy, které nám pomohly v nejtěžší chvíli. Češi jsou mezi nimi," dodává a těší se, že si odpočine u dočasné paní domácí Terezy. Odtud si ji odveze v příštích dnech její dcera. "Pojedu do Velké Británie, ale nikdy vám Čechům nepřestanu být vděčná, že jste mi pomohli," loučí se.
