Praha - Na tři měsíce se Česko stalo jednou z nejvýznamnějších ekologických zemí světa.
V čele Evropské unie vyjednávalo novou mezinárodní smlouvu o ochraně klimatu, která by na konci roku měla být podepsána v Kodani, a od níž se očekává globální závazek na radikální snižování skleníkových plynů.
Jenže pak přišel pád vlády a nástup nového kabinetu, který podle exministra Martina Bursíka - předčasně odvolaného zeleného šéfa unie - nemůže zcela nahradit to, co bylo rozbořeno.
"Považuji to za vrchol, co jsem kdy mohl dělat," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Bursík. "Realisticky si myslím, že to teď převezmou Švédi," dodal.
Aktuálně.cz: Myslíte, že Švédové převezmou evropskou ekologickou agendu ještě dříve, než Česku oficiálně vyprší na konci června předsednictví?
Myslím, že významnější roli budou skutečně hrát Švédové. Říkám si, jak jsem byl prozíravý, že jsem bral svého švédského kolegu s sebou. Když jsme například byli na jednání ve Washingtonu, nebylo tam pro něj ani místo. Tak jsme se u stolu srazili, vzali jsme ještě jednu židli a střídali jsme se o sluchátka. Byli jsme hodně velkorysí, což si myslím, že by Francouzi třeba vůbec neudělali. Chtěli jsme, aby se předsednictví v létě hladce předalo. A teď se to hodí.
Nechci střílet do vlastních řad. Vím, že na ministerstvu životního prostředí je výborný tým. Ale: První náměstek Jan Dusík je sice zkušený, ovšem není ministrem. Můj nástupce Laco Miko je také zkušený, pracuje v Bruselu, vyzná se, zná lidi, ale klima nedělá a u předchozích jednání nebyl.
Ale když se na to podívám z hlediska tématu, je mi to jedno. Když půjde proces kupředu, bez zdržení, tak co. Prostě jsme skončili předsednictví v polovině, důležité je, že proces běží dál.
A.cz: Obecně se očekává, že se USA na konci roku v Kodani po nástupu Baracka Obamy připojí ke globální dohodě o snižování emisí. Je to podle vás skutečně tak?
Měl jsem možnost dvakrát mluvit přímo s Obamou. Poprvé to bylo při jeho návštěvě Prahy. Ta debata byla velmi podrobná. Překvapilo mě, jak je v té věci hluboko, probírali jsme například konkrétní návrhy emisního obchodování. Byl totálně v obraze. Ne že by to povrchně sledoval, že by to byla módní věc. Obama mi řekl, že jejich hlavní vyjednavač pojede do Kodaně s nejsilnějším možným mandátem s cílem uzavřít dohodu. Spojené státy jsou zemí, která je klíčem pro Indii, Čínu, Japonsko a další.
Není to hrozba, je to realita
A.cz: Je globální oteplování planety reálná hrozba? Není to jen módní vlna současné doby?
Je to ještě horší, než se ptáte. Není to hrozba, která je před námi. Dopady klimatických změn můžeme pozorovat už nyní. Setkal jsem se s představiteli ostrovních států v Pacifiku, když jsem jel do New Yorku upravovat s nimi vztahy po vystoupení prezidenta Václava Klause v OSN, kde bagatelizoval klimatické změny.
Vyprávěli mi příběhy, viděl jsem později i fotografie, jak stoupá hladina oceánů, zaplavuje jim území a oni neví, jak se tomu bránit.
I jinde už se projevují změny klimatu, jako je sucho, nedostatek vody nebo naopak intenzivní srážky koncentrované na malá místa, povodně, ztráta bodiverzity. Existují různé scénáře dalšího vývoje. To, co je alarmující, je, že každá aktualizace těchto scénářů přináší dramatičtější pohled. Odhady vývoje jsou ještě vážnější.
Změna klimatu je největší globální problém lidstva a není pochyb, že je to způsobeno člověkem.
A.cz: Evropská unie chce být tahounem boje proti globálnímu oteplování. Daří se jí to?
Naše argumentace při mezinárodních jednáních byla vystavena na tom, co už Evropa udělala. Jsme jedinou skupinou států, která se zavázala snížit své emise skleníkových plynů do roku 2020 o dvacet procent, respektive třicet procent. Pokud se přidají Spojené státy a další, automaticky to stoupá na třicet procent.
Vědci z klimatického panelu říkají: Aby se zastavila globální teplota na maximální úrovni plus dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální dobou, je potřeba, aby vyspělé státy omezily skleníkové emise o 25 až 40 procent do roku 2020. A rozvojové země aby také snížily emise o 15 až 30 procent.
Ale tím to nekončí. Evropa by měla snížit emise o 80 až 95 procent do roku 2050. Za jednačtyřicet let bychom měli být ekonomikou, která bude v zásadě bezuhlíková. To znamená pryč od ropy.
Učil jsem se v letadle
A.cz: Česko má jedny z největších emisí skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele. Budeme schopni je snížit, abychom splnili evropský závazek?
Pro Českou republiku vychází její závazek v rámci Evropské unie na zhruba devět procent do roku 2020. V přísnější variantě na víc jak patnáct procent.
Z našeho návrhu klimatické politiky ovšem vyplynulo, že do roku 2020 jsme schopni snížit emise pohodlně o dvacet procent, aniž bychom do toho zapojili jadernou energetiku.
A.cz: Nezapomíná se při mezinárodních jednáních třeba na Čínu nebo Indii, kde jsou skleníkové emise také vysoké?
Když jsem jezdil po mezinárodních jednáních, obvykle jsem se ještě učil v letadle. Nemůžete přijet do Dillí, jednat tam s nimi a nevědět, co dělají proti globálnímu oteplování, jaké mají programy. To bychom byli za ignoranty. Myslím, že především v USA, ale částečně i v Evropě, je tendence podceňovat Čínu a Indii. Převládá názor, že oni nedělají nic, tak proč bychom měli my vyhazovat veřejné peníze.
A ono to tak není. Jsem dokonce přesvědčen o tom, že se budeme ještě divit, až Čína v zelených technologiích předběhne Evropskou unii a USA.
Čína má v rámci své pětiletky program na snížení energetické náročnosti o dvacet procent a opravdu ten program jede. Je i světovou jedničkou ve výrobě větrných elektráren, hlavním producentem surového křemíku pro fotovoltaické články.
Indie má zase své ministerstvo pro nové a obnovitelné zdroje energie. Země vytipovala deset tisíc vesnic, které chce vybavit obnovitelnými zdroji energie, protože to je výhodnější, než je napojit na dráty. Indie má program jeden milion fotovoltaických střech. Když si vzpomeneme na německý program sto tisíc střech, tak je to proti indickému plánu komické.
