Případ pracovníka ministerstva obrany Lubomíra Č., na jehož působení v oblasti zajištění armádních počítačů se kvůli jeho radikálním názorům ptá i ministryně obrany Karla Šlechtová, není na ministerstvu obrany úplně ojedinělý. Generál v záloze Hynek Blaško, sám radikální kritik směřování armády a západní společnosti, soudí, že prací pro státní instituci člověk přijímá jistá omezení - a pokud mu vadí, měl by pracovat jinde.
Aktuálně.cz: Vy sám jste politicky aktivní, zastupujete SPD a SPO na Vysočině, glosujete kriticky společenské dění. Pociťoval jste obdobně vyhraněné postoje jako dnes v době činné služby, z níž jste odešel v roce 2012? Říkal jste si, že když sloužíte, budete svá vyjádření držet na uzdě? Nebo jste tehdy ještě zastával méně vyhraněné postoje?
Hynek Blaško: Během mé aktivní služby mi vadila řada věcí ohledně toho, jak byla armáda vedena. Jenže jsem byl v podřízeném postavení - a tam můžete být za přílišné mluvení perzekvován, zadržován v postupu a podobně. V tu chvíli si říkáte - dobrá, zanedlouho půjdu do zálohy, pak se do vás, hoši, pustím. Ale ne teď, protože armáda má být přísně apolitická. Takže jsem dával najevo jen profesní názory, ne politické. Ty jsem si nechal do důchodu.
Případ Lubomíra Č. je vlastně specifický i tím, že se odehrává v době velké popularity sociálních sítí. V posledních letech vaší činné služby - skončil jste v roce 2012 - tomu tak ještě nebylo.
I kdyby ale byl Facebook tak rozvinutý jako dnes, tak se voják v aktivní službě podle všech "vorschriftů" k těmto otázkám vyjadřovat nemůže. Bohužel to spousta lidí nevidí tak, že by armáda měla být apolitická - a pak jsou z toho takovéhle zbytečné osobní problémy. On vyjádřil své niterní názory, zveřejnil je, ale bohužel je pracovníkem státní instituce, státním zaměstnancem, čili jeho práva jsou v jistém smyslu omezená. Když mu to nevyhovuje, tak ať začne pracovat v soukromé firmě.
Jak to bylo u vás? Vy jste řekněme v posledních třech letech činné služby také pociťoval zásadní a kritické výhrady vůči směřování Západu, EU či NATO? Nebo to přišlo až postupně?
V těch letech to ještě nebylo tak vyhrocené a dalo se to snést. Začalo to až s migrační vlnou. Myslím, že až když nás začala ohrožovat, ukázala se naplno neschopnost úředníků s tím něco dělat.
Váš kritický názor na dění ve společnosti, který nyní máte - a který prezentujete - se tedy vyvíjel. Souviselo to i narůstající nespokojeností se změnami v armádě?
Jistě. Na začátku byly změny, které zaváděl ministr obrany Jaroslav Tvrdík - ten důraz na chemické vojsko, pasivní sledovací systémy a tak dále na úkor pozemního vojska. Pak se "semlel" Afghánistán a všechno bylo najednou jinak. Ve své kariéře jsem vlastně postavil, vedl i zrušil mechanizovanou divizi. To nedávalo smysl. Ale i když jsem byl absolutně kritický pak vůči ministru obrany Vondrovi, nemohl jsem si dovolit mu tu kritiku jako voják v činné službě vmést. I když jeho změny pokládám za do nebes volající.
