Praha - Ministr spravedlnosti Pavel Blažek stáhl většinu dosud nevyřešených kárných žalob, které podal jeho předchůdce Jiří Pospíšil.
Konkrétně vzal zpět čtyři žaloby na soudce a jednu na státního zástupce. Žádné nové podněty k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) ministr neodeslal, řekla mluvčí ministerstva Petra Hrubá.
"Nechali jsme si udělat analýzu, ze které vyplývá, že ministerstvo bylo v těchto sporech příliš často neúspěšné. Podle nás je to tím, že některé žaloby byly zbytečné," řekl Mladé frontě Dnes náměstek ministra Daniel Volák.
U NSS zůstává z Pospíšilových případů už jen kárná žaloba na prachatickou státní zástupkyni Miroslavu Prokešovou.
Seznam "omilostněných" je dlouhý
Stažené žaloby směřovaly proti státnímu zástupci Ladislavu Letkovi z Vrchního státního zastupitelství v Praze a proti soudcům Vladimíru Mikulovi z Děčína, Benno Eichlerovi z Mostu, Janu Kozákovi z Krajského soudu v Brně a Stanislavu Bernardovi z Vrchního soudu v Praze.
Mikula patřil do skupiny soudců, kteří kontroverzním způsobem povolovali odposlechy. S kárnými žalobami na jeho děčínské kolegy ale Pospíšil neuspěl, proto Blažek žalobu na Mikulu sám stáhl.
Brněnského soudce Kozáka vinil Pospíšil z průtahů. Kozák ale podle středečního vyjádření ministerstva vše uspokojivě vysvětlil.
Bernard je členem Arbitrážní komise Českomoravského fotbalového svazu. Podle Pospíšila to ohrožovalo důvěru v nezávislé a spravedlivé rozhodování soudů. Podle Blažka však angažovanost soudců v různých občanských sdruženích či spolcích může vést k šíření právního vědomí.
Zvláště u fotbalu to prý může být přínosem pro kultivaci sportovního prostředí. Ministerstvo se podle Blažka také nechtělo stát nástrojem konkurenčního souboje klubů.
Pospíšil podal loni 13 kárných žalob proti soudcům. Uspěl ve dvou případech. "Vždy jsem se řídil doporučením našich právních expertů a kárné žaloby podával jen tam, kde to oni uznali za nutné," sdělil MfD Pospíšil.
Podle Voláka by nyní měli běžné prohřešky důsledněji řešit předsedové soudů a vedoucí státní zástupci. Ministr by se měl zabývat pouze závažnými případy celostátního významu.
